Milý krajané, milí čestní hosté, vyšší duchovní, moji milí přátelé a milá sudetská letnicová obec,
děkuji sudetoněmecké mládeži za její jasné proevropské vyznání a také za to, že ještě žije. Je 14 dní po volbách do Evropského parlamentu a několik týdnů před vytvořením osmého Evropského parlamentu ve Štrasburku. Jako mladý asistent Otty Habsburského jsem se zúčastnil na vytváření Evropského parlamentu v r. 1979. Těší mě, že tato svérázná evropská idea, která v tomto mnohonárodnostním parlamentu žije, zanechala hluboké stopy v českých zemích, a to v jejích obou jazykových skupinách, české i německé. Začíná to svatým Václavem, pokračuje přes Karla IV., o němž jsme včera mluvili a jehož evropskou cenou jsme včera vyznamenali mého přítele, Milana Horáčka, dále Jiřího z Poděbrad až po zakladatele Panevropské unie, Richarda hraběte Coudenhove – Kalegri, a Milana Horáčka, nositele Karlovy ceny naší národnostní skupiny.
Náš ctěný Otto Habsburk po pádu železné opony řekl na pražské univerzitě, která je též pojmenována po Karlu IV., větu, jež ještě dnes platí. České země mají prvorozené právo na Evropu. Toto právo nás zavazuje, sudetské Němce i Čechy, obě jazykové skupiny českých zemí, také 90 let po založení evropského jednotícího hnutí, pokud dějinám rozumíme a budoucnost chceme vytvářet. Toto motto vzniklo, jelikož v tomto roce je řada památných dní, které souvisí úzce s našimi dějinami, uběhlo 100 let od vzniku první světové války. Druhý památný den je rozpoutání druhé světové války 1. září zločincem Adolfem Hitlerem. Obě války souvisí a jsou neoddělitelné. Mezinárodní historikové zajisté nehodlají zločiny nějakého Hitlera relativizovat, což my také neděláme a nikdy jsme nedělali. Příčiny obou světových válek jsou velice rozdílné. Kdybychom však po první válce nezklamali o pokusili se zajistit mír v Evropě, pak by ani Hitler nemohl další válku vyvolat.
Proto je důležité, že se oběma velkými světovými požáry zabýváme. Před několika týdny jsem na mnichovské univerzitě poukázal na motto Evropské unie „v pestrosti jednotní“. Na otázku o příčinách první světové války jsem studentům řekl, že jsme byli v jednotě rozděleni. My Evropané jsme byli v jednotě nejednotní. První světová válka měla řadu příčin a důvodů, ale centrálním důvodem byla nemoc nacionalismu, která od francouzské revoluce přes 19. a 20. století zanechávala po sobě krvavou stopu, národy proti sobě poštvala. Potom zde byl totalitní režim nacionální socialismu, který potom druhou světovou válku rozvinul, nejdříve ve svazku s totalitním režimem J. Stalina, na kterého se stále zapomíná.
Proč se o tom zmiňuji? První světové válce bylo možné zabránit, kdyby existovaly potřebné struktury, určitá politika a vlády, které by se proti ní postavily. Byli však jednotlivci, kteří nesouhlasili jak s první, tak i druhou světovou válkou. Tací lidí byli v naší česko-moravsko.slezské vlasti v obou jazykových skupinách. Byla to též Berta Suttnerová z Čech, rozená Kinská, které ve svém románu „Složte zbraně“ se s ocelovou odhodlaností české ženy postavila proti zločinnému nacionalismu a proti zaslepenosti vládců. S odvahou řekla, že válka by měla být zmařena. Přesto ve svém protiválečném odporu tato žena ztroskotala. Na jedné výstavě, zde v rámci sudetoněmeckého srazu, Bertě Suttnerové děkujeme. A já tak smím, milá Emílie, milý Horste, obnovit výzvu, jíž formulovaly německé ženy, aby této velké bojovnici za mír byl postaven ve Walhalle pomník za čtvrtý bavorský kmen.
Velký bojovník proti druhé světové válce pochází rovněž z Čech. Byl to zakladatel panevropského hnutí Richard Coudenhave-Calergi, který se však zabýval další válkou. Řekl, že ta druhá světová válka bude ještě horší než první. Především však předpověděl ve své knize Panevropa, že Sověti ovládnou východní polovinu Evropy a Američané hospodářsky pak část západní. Evropa pak bude okradena o své světové postavení. Doporučil cestu ke sjednocení Evropy, která měla druhé světové válce zabránit. To se však nepodařilo. Konrád Adenauer, Robert Schuman, Alcide de Gasperi, tito tři velcí křesťanšti státníci, Franz Josef Strauss, nositel naši Karlovy ceny, Otto Habsburk, nositel Karlovy ceny a četní další dali podnět, aby se alespoň západní část Evropy sjednotila.
Milí krajané, doslechl jsem se, jména neuvádím, v jednom tiskovém prohlášení, že my s poctěním velkého Evropana, Milana Horáčka, jsme rozpoznali, jak důležité je evropské sjednocení. Naše národnostní skupina však byla ve vedení evropského sjednocování od samého počátku.
Berta Suttnerová byla iniciátorkou Nobelovy ceny míru, jíž v r. 1905 obdržela jako první žena. Franz Josef Strauss, myslím v roce 1985 řekl, že sudetští Němci by si za usmíření také zasloužili Nobelovu cenu míru. Uplynulo již 25 let, co padla železná opona. Nejprve se strhlo malé očko na maďarské straně hranic a pak došlo k sametovým revolucím od Baltu až k Balkánu, se středisky v Praze a v Budapešti. Jejich účastníků bylo hodně. Mezi ně patřil papež Jan Pavle II., Donald Reagan. Na mnohé z nich se často zapomíná. Byli to odvážní lidé, kteří byli proti totalismu. Na předním místě stál maďarský lid. Byli to však i naši čeští krajané v čele s Václavem Havlem. Sametovou revoluci jsem zažil v Praze. Jejím požadavkem bylo žít v pravdě a připojit se k evropskému sjednocování. Tenkrát byl vznesen požadavek, aby státy střední a východní Evropy se nejdříve stabilizovaly, aby nerozvolnily západní Evropu. Byl to dobře míněný požadavek a varování. Šlo o to, aby vše proběhlo včas, než východní nacionalismus a imperialismus opět zesílí, jak k tomu dochází v současnosti. Tedy bylo nutné využít vhodnou dobu a rozšířit prostory svobody, bezpečnosti a práva, jak definovala Evropská unie, dále na východ, aby vše neskončilo na Šumavě, tedy na hranicích Bavorska. Toto jsme my, sudetští Němci, z celého srdce podporovali.
S Emilii Müllerovou jsme tenkráte jako kolegové v Evropském parlamentu, já po dohodě s ČR, Emilie pak v dohodě se Slovenskou republikou, na všem spolupracovali. Dělali jsme to z přesvědčení. Něco však vyplynulo z minulosti, jako např. téma vyhnání nebo dekrety, které se jmenují Benešovy. Již tenkrát jsme doporučovali, aby v zájmu národů, byly odhozeny na smetiště dějin. Říkali jsme, že budou zatěžovat EU a proto je nakonec i v zájmu českého národa odpoutat se konečně od té strašné zátěže. Mohu říci, že toto vše se potvrdilo. Máme dva příklady z poslední doby. Dřívější český prezident Václav Klaus chtěl reformní Lisabonskou smlouvu znemožnit. Benešovy dekrety chtěl začlenit do evropského právního řádu, nejprve formou dodatků a výjimek z Charty lidských práv, aby téma vyhnání nemohlo být napadeno. To jsme díky bohu znemožnili. Současná česká vláda na svém prvním zasedání tuto klauzuli stáhla. A tak jsme se dostali na správnou cestu. Přesto téma tu je. Jsme požadováni, abychom takové téma pořád neopakovali. Ale my to neděláme. Jen si přečtěte české noviny. Tam například se hodně mluví o církevních restitucích. Hledají se záminky, aby se posouvaly. To já však nesoudím. Není to naší záležitostí. Do české politiky a záležitostí českých církví se nemícháme. Vše ale ukazuje na skryté bezpráví. Proto musíme toto harampádí dát stranou. Milan Horáček a já patříme k zakladatelům německo-českého diskusního fóra. Řídíme tam jednu podskupinu „Dialog bez tabu“. Pravidelně se setkáváme v Liberci. Milane, za to ti také děkuji. S podporou spolkového ministra Christiana Schmida, který grémium vede, jsme mohli dosáhnout, že o tomto podzimu se bude německo-české diskusní fórum v Litoměřicích zabývat výslovně tabuizovanými německo-českými a sudetoněmecko-českými otázkami. Také další krok ve správném směru. Rozhodující bylo a je, my jsme to všestranně podporovali, odstraňovat jednu překážku za druhou. A přítomnost českých hostů opět dokazuje, že jsme na dobré cestě. Děkuji Ti, Horste, za velkou odvahu, i za těsné přátelství, partnerství, s kterým společně jdeme po této cestě.
Nyní jde o to navštívit ČR a tam některými záležitostmi dále pohnout. Podniknout takovou cestu s námi, bude-li to možné s odborným doprovodem, který Ti nabízíme. Každý by tak neučinil, o to vděčnější jsme, že tak děláš.
Má to velký význam, že využíváme tuto pozitivní cestu, jíž nové složení české vlády po volbách umožňuje. Již jsem začal o tom mluvit. Budu moci o důležitých otázkách jednat v Praze. Český ministr kultury Daniel Herman, který byl v Mnichově slavnostním řečníkem na Evropském kongresu, řekl, že kulturní dohoda mezi Bavorskem a ČR je možná. Půjde o důležité věci pro nás, sudetské Němce, které chceme uskutečnit, např. školení učitelů, výměnu žáků, vědců, péče o pomníky, ochrana menšin a četné jiné. Půjde o velký projekt, jehož jednou dosáhneme.
Doufám, že už brzy budu mít možnost zavítat s Tebou Horste, do Prahy. Je potěšitelné, že bavorská státní vláda tam zřizuje vlastní zastoupení. Již po deset let existuje v Praze naše sudetoněmecké zastoupení. Čtvrtý kmen zde udělal hodně přípravné práce. Těším se na úzkou spolupráci mezi zastoupením naší ochranné země a zastoupením čtvrtého kmene v Praze.
V příštím roce budeme mít dva velké požadavky. Jedním z nich bude příští sudetoněmecký sraz. Nevíme, kde bude, ale jednání o tom již probíhají. Tento sraz bude ve znamení 70 let od vyhnání. Začalo to před 70 lety. Spojíme celosvětový kongres lidských práv se sudetoněmeckým srazem. Z dějinných zkušeností jsme předurčeni být hostiteli celosvětového setkání proti vyhánění.
V příštím roce nás bude doprovázet další téma. Plzeň bude hlavním městem kultury Evropy. Plzeň představuje kulturu obou jazykových skupin českých zemí. Plzeňské pivo bývalo slavné jako česko-sudetoněmecká známka kvality, jíž dal vzniknout bavorský pivovar z Vilshofenu.
Katolický den začal se sudetoněmeckým krajanem biskupem Vodweholzerem a našim českým krajanem biskupem Františkem Radkovským, kteří stojí v čele sousedních diecézí Řezno a Plzeň. Také mě těší, že dnešní městská rada v Plzni je nám nakloněna.
Také rok 2016 bude mít na nás velké nároky. Budeme oslavovat 700 let od narození Karla IV. Moje velice snaživá asistentka při plánování termínu zjistila, že narozeniny Karla IV. připadnou na Letnice. Karel IV., který postavil Prahu, také Norimberk, dále Horní Falc, značnou část Franků, spojuje Čechy, sudetské Němce a Bavory. Je evropskou postavou, jak jsme včera konstatovali. Po 700. výročí jeho narozenin bude následovat sudetoněmecký sjezd, což bude mít ozvuk i v Praze, sídelním městě Karla IV. Sudetoněmecký sraz bude tak mít i středoevropský dosah.
V úzkém partnerství bavorské a české vlády vznikne Muzeum Němců v českých zemích v Ústí n/L a Sudetoněmecké muzeum v Mnichově.
Naše práce není zaměřená jen na nás samé, je vždy činností pro mír a spolupráci ve střední Evropě. Politicky a kulturně by Evropa bez sudetských Němců byla neskonale chudší.
Byl jsem dotázán, co budu dělat, když za několik týdnů nebudu patřit k Evropskému parlamentu. Mohu vám to říci zcela přesně. Budu pokračovat v tom, co jsme dělal dosud. Společně se sudetskými Němci budu pracovat pro silnou vzkvétající Evropu. Nerezignujeme, nepřestaneme – je toho hodně, nač se těšíme. Požehnej bůh!
Volný a krácený překlad ing. Jaroslav Liška
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz