Vážené slavnostní shromáždění, milí krajané, milí hosté,
chtěl bych vyjádřit trojnásobný dík. První patří naší hudbě. Byl jsem u toho, když před desítkami let náš krajan Armin Rosin poprvé koncertoval v divadle svého rodného města v Karlových Varech. Od té doby, co jsem sledoval jeho cestu, patří k velkým osobnostem. Představuje hudebního génia naší národnostní skupiny. Jsem rád, že se mu pak dobře dařilo, motivoval nové a mladé talenty. A co hlavně: vytvořil, spojení mezi tímto vynikajícím lázeňským komorním orchestrem a našim sudetoněmeckým dnem. Tento orchestr byl na každém sudetoněmeckém sjezdu hostem, za to všem zúčastněným ze srdce děkuji.
Druhé poděkování patří řečníkovi dnešního dopoledne, primátorovi Kurtu Griblovi, patronátní ministryni Emilii Müllerové, zástupci spolkové vlády, menšin a vysídlencům, mému milému příteli Hartmutovi Koschykovi. Všichni se hezky vyjádřili, což je nám vodítkem pro budoucnost. Děkuji řečníkům za jasná slova.
Třetí dík bych chtěl osobně formulovat. Zaslechl jsem několik přátelských slov v těch vyjádřeních o mé osobě a mé činnosti. Můžete být jisti, že jsem za vaše povzbuzení vděčný. Ale také jsem odhodlán pokračovat na své cestě a v našem boji, pokračovat dále po evropské cestě všemi silami.
Milí krajané, milí hosté, co spojuje Karla Velikého a Milana Horáčka? Tohle vyřešit je mým úkolem. V lednu uplynulo 1200 let od smrti císaře Karla Velikého. Vzpomínali jsme na něj v celé Evropě. Hlavní slavnosti byly samozřejmě ve Frankfurtu, již zde je jedna spojitost s Milanem Horáčkem, který rovněž část svého života i politické dráhy v tomto městě prožil.
Ale, milí krajané, karlovské slavnosti byly i v Praze, a to v chrámu sv. Víta, kde mši celebroval český primas Dominik kardinál Duka. Této bohoslužby u sv. Víta se zúčastnili četní sudetští Němci. Bylo to dojemné, jelikož Čechy a Praha formálně nepatřily ke karolinské říši, tedy k říši Karla Velikého. Ale když Karel Veliký před 1200 lety zemřel, psalo se již tehdy o něm v posmrtné vzpomínce jako o otci Evropy.
I když mýtus Evropy je starší než středověk, sahá do dřívějška, se idea společné nadnárodní Evropy vztahuje na Karla Velikého. Sjednotil tři velké rodiny národů -Románů, Germánů a Slovanů. Také slovanské národy, které jen malou částí k jeho říši patřily, považovali ho za nadnárodního vládce a zařadili ho do svých tradic. To vidíte, když si všimnete slovanských jazyků, např. češtiny. Zjistíte, že slovo „král“ je odvozeno od slova „Karel“. Karel Veliký byl pro všechny Evropany vzorem. Byl vzorem i pro Karla IV., od něhož je odvozen název „Evropské Karlovy ceny“ .
Karel IV., syn přemyslovské, tedy české matky, a lucemburského otce, jen malou část života prožil pod křestním jménem Václav. Jméno Karel převzal jako císař, jelikož se chtěl začlenit do tradice Karla Velikého. I on sjednotil tři rodiny národů. Byl Evropanem, který plynule mluvil francouzsky, italsky, latinsky, německy a česky. Dbal aby kurfiřti své syny nechali učit všem těmto jazykům, jelikož říkával, že ve volitelném císařství Svaté říše římské se mohou stát i císařem. A v takové nadnárodní říši nepatří jen čeština, vedle němčiny a románských jazyků ke kulturnímu dědictví.
Karel IV., stejně tak jako Karel Veliký, byl ve své době Evropanem. To naši poválečnou generaci sudetských Němců v čele s Waltrem Becherem vedlo k iniciativě pojmenovat nejvyšší cenu naší národnostní skupiny Karlovou cenou.
Co spojuje Karla IV., a předtím Karla Velikého, s Milanem Horáčkem? Je to skvělé evropanství. Milan Horáček je zeleným Panevropanem, spolutvůrcem evropského sjednocení již po desetiletí. Vrcholem bylo jeho velké zaujetí pro Spolkovou republiku Německo, což jsem sám zažil. Byl německým evropským poslancem za Zelené. Společně jsme úzce a srdečně spolupracovali v evropském duchu. Je neustále činný pro evropské sjednocování. Existuje však také něco dalšího, co oba spojuje. Karel IV., byl vládce v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pod svatou václavskou korunou „na věčné časy“, jak to sám formuloval. Dnes mluvíme o Čechách, ale české země byly za Karla IV. vlastně tři. Jako přesvědčený Čech (Böhme), chtěl bych, Milane, říci, že jsi také přesvědčený Moravan. Ty jsi syn moravsko-německé matky a slovanského Moravana – otce. A to Tě také spojuje s Karlem IV.
Pak existuje i něco třetího. Mluvívá se o moravském vyrovnání, o tom, že mnohé na Moravě je mírnější než v Čechách a mnohé lépe integrováno. To souhlasí. Ale existuje také něco jako moravský duch odporu, který se projevuje zvláštním způsobem v Jeseníkách. Milanu narozenému ve Velkých Losinách, vyrostlému v okrese Šumperk, je vlastní duch odporu. Uvedené činitelé jsou typické pro jeho osobnost, jeho politiku a jeho životní dílo. Ale tento duch odporu z Jeseníků Tě, Milane, vedl k tomu, že jsi se jako mladík energicky postavil proti totalitnímu komunistickému režimu. Řekl jsi „NE“, byl jsi pronásledován, hodně jsi vytrpěl. Také proto máš náš respekt a uznání. Komunisté vystavili Milanu Horáčkovi vysvědčení, které ho poznamenalo pro všechny časy. V oficiálním dokladu je uvedeno, že je „politicky nespolehlivý“. Já mohu říci, že opak je pravdou. Milan byl pronásledován, odsouzen, degradován a šikanován, ale byl politicky spolehlivý. Tato vlastnost se vztahuje ke Karlu Velikému Jde o ideu právního státu, která dělá slabé silnějšími a silné slabšími, aby soužití bylo snesitelné. Tato idea práva a přirozeného práva, pro něž se Milan Horáček vždy angažoval, vrcholí v ideji Univerzity lidských práv. Milane, Ty, jak vím, před cestou do svobody jsi byl bojovník proti komunismu, a od doby, co jsi na svobodě, pak jedním z neúplatných bojovníků za lidská práva. Proto jsi politicky více než spolehlivý.
Velká a důležitá životní léta Tvá, Milane, jsou také zvláštními roky dějin. Narodil jsi se v r. 1946, v roce, kdy vyhnání dosáhlo vrcholu, a ve kterém rodina Posseltových po 800 letech musela svoji vlast opustit, jako málem všechny rodiny zde v sálu. Tvá rodina byla sice toho nejdříve ušetřena, ale žila v těžkých podmínkách. Že pocházíš z Velkých Losin, spojuje Tě toto rodiště s jedním nositelem Karlovy ceny, a to s knížetem Franzem Josefem II. Lichtenštejnským, vlastencem též z Velkých Losin, který však, bohužel, již dávno zemřel. Mnozí z mé strany se dívali na Tebe špatně, jak jsem se doslechl. Říkali: „Čech a Zelený, to je příliš!“ Tu však řekl Hans Klein: „My jsme všichni ze Šumperka a patříme dohromady“. A také Hans Klein je dnes s námi, když dostáváš Karlovu cenu. A Otto Habsburk, který si Tě vždy vážil, se kterým jsi spolupracoval v Kuratoriu a v porotě Werfelovy ceny ve středisku proti vyháněním, také.
Teď se dostáváme k Tvému pojetí politiky vyhánění. Ty jsi se pro nás od počátku angažoval. Tvá sudetská matka mohla v r. 1966 po návštěvě příbuzných zůstat v Hesensku. Ty jsi pak přišel po dvou letech. Ty jsi v historickém roce 1968 utíkal u Znojma přes Železnou oponu do Dolních Rakous za dramatických okolností. Pak jsi se připojil k hnutí 68 a později ke straně Zelených. Totalitární a nelidskou ideologii komunismu jsi odmítal a bojoval proti ní. Proto Ti patří úcta a uznání. Vždy jsi se vyslovoval pro záležitosti „vyhnaných“. Když jsi byl dotazován proč, odpovídal jsi, že je to otázka lidských práv. Již taková odpověď by měla být odměněna Karlovou cenou, Že nyní budeme mít v Litoměřicích poprvé velkou konferenci Německo-českého diskusního fóra o vyhnání a sudetoněmeckých otázkách, můžeme děkovat vytrvalé činnosti Milana Horáčka. Je mi ctí Tě vyznamenat jako bojovníka za lidská práva, proti komunismu na Západě, bojovníka a zastánce vyhnaných v Německu a nyní opět v ČR jako přítele a partnera v Německo-českém diskusním fóru. Proto děkujeme Milanu Horáčkovi za jeho vytrvalost. S M. Horáčkem máme v Německo-českém diskusním fóru pracovní kruh „Dialog bez tabu“. Dlouho jsme o tom pomlčeli.
Chtěl bych říci, že jsem hrdý, že smím být Tvým přítelem, jsem hrdý, že Ti dnes mohu předat Karlovu cenu. Mnohé díky.
Volný a krácený překlad ing. Jaroslav Liška
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz