Z projevu Anneliese Kitzmüller poslankyně Národní rady, mluvčí vyhnaných,

na Dni vlasti 2015

Motto vašeho letošního ceremoniálu připomíná dvě katastrofy v nedávných evropských dějinách!

Před 100 lety se bouře nenávisti obrátila proti arménské menšině na území dnešního Turecka – o pouhých 30 let později bouře nenávisti také dosáhla starý rakousko-německý mateřský jazyk. Na genocidu Arménů byl v Evropě po desetiletí spuštěn závoj mlčení. Podobnou genocidu spáchali komunisté po konci druhé světové války. Nyní v roce 2015 je to přinejmenším tak daleko, že utrpení Arménů a obětí komunismu v Evropě již alespoň nejsou zlehčovány státem.

Musím jen připomenout, že výroky, jako "nucená turistika" ve vztahu k brněnskému pochodu smrti, ale také vyjádření oficiálního Turecka, pokud jde o genocidu Arménů jsou prostě ranou do tváři všech lidí, kteří někdy museli snášet útrapy vyhnání. Prohlášení typu "obvinění z genocidy Arménů" nebo "údajné arménské genocidy" od oficiálního Turecka jsou prostě nepřijatelné a dokazují ještě jednou, že Turecko není země, která by byla v souladná s principy západního pohledu na svět.

Zážitek generace, která musela prchat před postupující Rudou armádou již od roku 1944 z východní a jihovýchodní Evropy, pokračoval bezprostředně po válce rekonstrukcí jejich "starého domova" Rakouska. To si však za dnešních podmínek nemůžeme dnes představit!

"Starý dům" byl obsazen a vypleněn zahraničními jednotkami – vyhnané osoby byly dokonce nazývány "bezdomovci". Jako bezdomovci byli bez práv ve všech ohledech. I s vaší neúnavnou píli, s vaší vírou v "nový domov", Rakousko mohlo uskutečnit takzvaný "hospodářský zázrak". Za několik let byly eliminovány všechny vážné válečné škody.

Přesně totéž platilo pro Armény.

Poté co v Rakousku měli vyhnaní štěstí, že se zbavili hrůz, vyhrnuli si naši noví občané ihned rukávy. Začali po první světové válce a hospodářské krizí stavět mladou novou republiku. Ale také chci vyjádřit poděkování a své uznání arménské komunitě v Rakousku. Děkuji, že jste uvěřili v rodící se Rakouskou republiku a se vší silou jste pracovali na její konsolidaci jak ekonomické, tak kulturní.

Nyní, v roce 2015, vám všem  užívajícím "staroříšský německý mateřský jazyk", jakož i arménské komunitě v Rakousku stále není dovoleno uplatnit nárok na Den vzpomínání. Tato skutečnost, dámy a pánové, je prostě nepřijatelná. Znovu a znovu to odmítá oficiální Rakousko. Proto budu žádat příslušná ministerstva, v parlamentních projevech, v úzké spolupráci s jednotlivými organizacemi vyhnaných osob, aby zmíněné oficiální stanovisko bylo přehodnoceno  příslušnými ministerstvy a došli jste uznání, které si zasloužíte.

Společenství je síla! Proto považuji za velmi dobré, že zde na sudetském Dni vlasti  2015 jsou také zástupci arménské komunity v Rakousku a připomínají památku,  bohužel stále příliš neznámé genocidy. Vyhnání a genocida nemohou být jen poznámkou pod čarou, okrajovou poznámkou v historických knihách. Demokracie a právní stát musí být naplněny životem a bránit uvedenému každý den znovu!

Musíme usilovat, aby paměť na útěk a vyhnání byla živá.

Musíme také vysvětlit, že naši krajané ze svého starého domova se v novém domově v Rakousku nemuseli integrovat, protože byli ze stejné kultury, mluvili stejným jazykem a byli všichni křesťané.

Na závěr bych všem popřála důstojný průběh letošní vzpomínkové akce a poděkovala organizátorům za organizaci letošního Dne vlasti. "

Volný překlad: Ing. Pavel Rejf, CSc.