Z odpovědi Ministerstva vnitra ČR na

Petici na obranu republiky

a jejího právního řádu

Ministerstvo vnitra

České republiky

Odbor všeobecné správy

oddělení sdružování

náměstí Hrdinů 1634/3

140 21 Praha 4

Č. j. MV-148956-3NS-2013

Praha 3.prosince 2013

Počet listů: 3

Vážený pan

Ing. Pavel Rejf

Petice na obranu republiky a jejího právního řádu

Z pověření ministra vnitra, pana Ing. Martina Peciny, MBA, se zdejší útvar zabýval posouzením obsahu petice podané petičním výborem ve shora uvedené věci. Z hlediska zákonné kompetence Ministerstva vnitra (dále jen "ministerstvo") na úseku sdružovacího práva sdělujeme k uplatněným požadavkům souvisejícím s návrhem na registraci občanského sdružení s názvem Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanské sdružení (dále jen "Sudetoněmecké krajanské sdružení") následující stanovisko:

Jak je Vám známo, obdrželo ministerstvo dne 12. 8. 2009 návrh přípravného výboru na registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení. V rámci řízení o registraci zamýšleného občanského sdružení dospělo ministerstvo na základě posouzení předložených stanov k závěru, že v daném případě jsou dány důvody pro odmítnutí registrace. Rozhodnutím ministerstva ze dne 24. 8. 2009 byla proto registrace jmenovaného občanského sdružení odmítnuta podle § 8 odst. 1 písmo c)

zákona č. 83/1990 Sb. (dále jen "zákon č. 83/1990 Sb.") a následně rozhodnutími ministerstva ze dne 28. 6. 2011 a ze dne 18. 2. 2013.

V této souvislosti je třeba vzít v úvahu, že v souladu s ústavním principem

ochrany základních práva svobod je sdružovací právo jako jedno ze základních politických práv pod ochranou soudní moci. Dle § 8 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb. mohou členové přípravného výboru podat ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí ministerstva o odmítnutí registrace občanského sdružení žalobu k příslušnému soudu. Soud rozhodnutí ministerstva zruší podle § 8 odst. 4 zákona č. 83/1990 Sb., jestliže nebyly dány důvody k odmítnutí registrace. Den právní moci takového rozhodnutí soudu je dnem registrace občanského sdružení.

V daném případě podali členové přípravného výboru žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen "Městský souď“) proti každému z výše uvedených rozhodnutí ministerstva s tím, že o žalobě proti poslednímu rozhodnutí ministerstva o odmítnutí registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení ze dne 18.2.2013 jmenovaný soud dosud nerozhodl.

Dle názoru ministerstva nelze podání návrhu na registraci občanského sdružení s názvem Sudetoněmecké krajanské sdružení hodnotit jinak, než jako zneužití práva, které plně odůvodňuje nezbytnost zásahu do výkonu sdružovacího práva. Ministerstvo má nadále za to, že v daném případě jde o zásah legitimní, mající oporou v zákoně, opodstatněný a nezbytný. V kontextu s výše uvedeným pak nelze než konstatovat, že otázka provedení nebo odmítnutí registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení je odvislá od rozhodnutí soudu. Podotýkáme, že proti rozhodnutí Městského soudu lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, ústavní stížnost k Ústavnímu soudu, jakož i stížnost pro porušení čI. 11 Úmluvy o ochraně lidských práva základních svobod k Evropskému soudu pro lidská práva.

Za stavu, kdy registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení nebyla ministerstvem provedena, mohou sdružené osoby působit pouze jako neformální uskupení mimo právní režim. Pokud se domníváte, že v souvislosti s aktivitami vyvíjenými členy přípravného výboru, jsou naplňovány znaky trestného činu či jiného protiprávního jednání, je třeba se obrátit na orgány činné v trestním řízení. V této souvislosti lze zmínit, že projevy dvou členů přípravného výboru, zmocněnce Tomáše Peciny a Jana Šinágla, související s problematikou prezentovanou v čI. 3 stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení se dotkly cítění některých osob do té míry, že v případě Jana Šinágla podaly trestní oznámení a proti jmenovanému bylo zahájeno trestní stíhání jako obviněného ze spáchání přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku. Dle dostupných informací bylo trestní stíhaní v této věci zastaveno (srov. www.sinagl.cz).

PhDr. Ivana Odarčenková

vedoucí oddělení sdružování

Petice na obranu republiky a jejího právního řadu splnila naše očekávání. Ministerstvo vnitra znovu potvrdilo, že podání návrhu na registraci stanov přípravným výborem tzv. Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (SKS) je, dle jeho neměnného stanoviska, zneužitím sdružovacího práva. Totéž stanovisko zaujímáme i my, nejen petenti, kteří petici podepsali, jímž tímto srdečně děkujeme, ale pravděpodobně i většina naši veřejnosti, z níž část se mohla s naší petice alespoň seznámit.

Stanovy Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Článek 3

Cíl činnosti

(1) Základním cílem činnosti sdružení je podpora porozumění mezi národy, s důrazem na porozumění mezi Čechy a Němci.

(2) Členové sdružení sdílejí přesvědčení, že soužití českého a německého ethnika na území Čech a Moravy, jež trvalo stovky let, bylo pro oba národy obohacujícím a jeho odkazu se nelze odříkat nebo se ho vzdát jen v důsledku událostí posledních 100 let. (3) Sdružení odmítá násilí a vystupuje proti jakékoli formě diskriminace na základě

ethnického původu nebo jazyka, zejména odsuzuje vyhnání, genocidium a ethnické čistky, k nimž došlo po druhé světové válce na území střední a východní Evropy.

(4) Sdružení pokládá osoby, jež se v předchozím odstavci popsaného jednání dopustily, jakkoli se na něm podílely nebo k němu daly podnět, za válečné zločince, kteří měli být postaveni před soud. Sdružení proto odmítá a odsuzuje zákon č. 115/1946 Sb. o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků a pokládá ho za legalisaci zjevného bezpráví.

(5) Stejně tak sdružení považuje za projev bezpráví ty z dekretů presidenta republiky, jež se staly právním základem pro zločiny popsané v odstavci 3 shora, zejména dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, dekret presidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, dekret presidenta republiky č. 28/1945 Sb. o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, ústavní dekret presidenta republiky č. 33/1945 Sb. o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, dekret presidenta republiky č. 71/1945 Sb. o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství, a dekret presidenta republiky č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

(6) Sdružení je přesvědčeno, že shora uvedené dekrety presidenta republiky, stejně jako některé další právní předpisy, by měly být zrušeny, tak aby aspoň pro futuro přestaly tvořit součást právního řádu České republiky, neboť se neslučují s těmi principy, k nimž se Česká republika přihlásila ratifikací mezinárodních úmluv o lidských právech, a jsou v naprostém rozporu se zásadami respektovanými Evropskou unií, k níž Česká republika přistoupila, stejně jako s jejím vlastním ústavním řádem.

(7) Sdružení uznává právo osob, jež se staly obětí zločinů popsaných v odstavci 3 shora, na náhradu škody a na satisfakci za nemajetkovou újmu, kterou utrpěly, na to, aby bylo jim nebo jejich dědicům obnoveno vlastnické právo k neprávem konfiskovanému majetku a aby jim, budou-li mít o to zájem, bylo uděleno státní občanství České republiky. Rovněž by mělo být umožněno získat české občanství potomkům a životním partnerům takto postižených osob.

(8) Jakkoli si sdružení uvědomuje, že úplná náprava historických křivd je z principu nemožná, zároveň je přesvědčeno, že tak jako německý národ učinil vše, co bylo v jeho silách, aby se vyrovnal s dědictvím nacismu, aby následky jeho zločinů zmírnil nebo tam, kde to bylo možné, napravil, a aby zabránil jejich opakování, musí se i český národ vyrovnat s dědictvím zločinu vyhnání sudetských Němců. Bude to ku prospěchu obou národů a napomůže to zařazení České republiky mezi evropské země, které respektují ty civilisační a kulturní hodnoty a ctí ty zásady, jež tvoří základ tisícileté západní civilisace.

(9) Sdružení se hlásí k cílům prosazovaným občanským sdružením „Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e. V.“, založeným podle práva Spolkové republiky Německo, se sídlem na adrese Hochstraße 8, D-81669 München, Německo, občanským sdružením „Sudetendeutsche Landsmannschaft in Österreich (SLÖ)“, založeným podle práva Rakouské republiky, se sídlem na adrese Steingasse 25, A-1030 Wien, Rakousko, „Sdružením Ackermann-Gemeinde“, se sídlem na adrese Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2, IČ: 69058211, společností „SKS – Informační středisko Praha s. r. o.“, se sídlem na adrese Tomášská 21/14, 110 00 Praha 1, IČ: 26741725, a dalšími českými i zahraničními právnickými osobami založenými k prosazování a podpoře obdobných cílů, jaké sleduje sdružení.

Myslíme, že jakýkoliv další komentář je zcela zbytečný. Hrubá rozpornost stanov s našim právním řádem je zřejmá. Vulgarity ani vyhrožování nám nejsou vlastní. Jen litujeme, že někteří takéčeši mohli dojít až tak daleko.

J. Kovář

Nyní bude důležité sledovat, jak se bude chovat přípravný výbor SKS a hlavně jak se bude dále vyvíjet jeho snaha o splnění zákonných podmínek, nutných k legalizaci jejich činnosti. Domníváme se, že organizace s takovými stanovami, které SKS předala MV ČR k registraci, nemá v naší republice místo. Asi nebylo zbytečné, že pánové „přípravnici“ navštěvovali Witikobund, sjezdy a různé aktivity sudetoněmeckého landsmanšaftu. Dokázali se inspirovat. To dokazují, jak jsme přesvědčeni, jejich stanovy. Posuďte však sami.