Z jednoho dopisu

„Vaše materiály jsem přečetla v jednom zátahu a pak jsem v noci nemohla spát. Podávají situaci pravdivě, a z toho jde hrůza. Zřejmě se usiluje o likvidaci, to už není jen oslabení, české státnosti a národa. Výrobními prostředky k tomu  je kampaň lží  a nenávisti, což způsobuje rozpad a rozklad všech záchytných společenských hodnot, a je to hlavně SL, kdo šíří ten jed a hraje odpornou roli kata.

Jim podobným se málem podařilo zdeptat Jugoslávii. Vaše skupina v tom působí jako Blaničtí rytíři, jejichž hlavní zbraní je pravda, která je v tom chaosu posilujícím a záchranným činitelem mobilizujícím k odporu.

Věřím, že se Vám podaří inspirovat a zaangažovat velké procento myslících lidí, kteří se nedají zmanipulovat  a v této současné krizové situaci se budou připravovat další. Jak už Němci poznali dříve, cituji: ´Ten český národ se dá ohnout jako prut, ale pozor, až šlehne zpět.“

Ano, naše texty jsou občas dost „těžké“. A to i v tom  případě, nebo právě proto, že některé překladové články ze „Sudentedeutsche Zeitung“ nebo ze „Sudetenpost“  necháváme bez komentářů. Podle našeho názoru je znepokojující i frekvence návštěv řady „našich“ politiků v Bavorsku, nikoliv tedy v Berlíně, kde sídlí spolkové ústavní orgány, partner českých ústavních orgánů.  Toto faktické pozemšťování ČR snad jen u mála jednotlivců může vyvolat spokojenost.

Nejhorší na tom všem je, že naší veřejnosti jsou známé výroky jak H. Seehofera, bavorského premiéra, tom, jak jsme se vůči „vyháněným“ Němcům dopustili zločinů proti lidskosti, B. Posselt  mluví jen o válečných zločinech, zatímco jeho kolegové z rakouského landsmanšaftu nám přisuzují dokonce spáchání genocidy na odsunovaných Němcích. A přitom nikde neslyšíme z úst našich ústavních činitelů protesty proti těmto výrokům. Naopak se mluví o tom, že naše vztahy s Bavorskem a Německem jsou tak dobré jako  nikdy předtím. Při bavorských setkáních se „naši“ politici jen zubí v širokém úsměvu na své bavorské přátele.

Ani my nejsme s tímto stavem spokojeni. Myslíme si, že lživé útoky na republiku a český národ by měly mít vždy bezprostřední odezvu z naší strany. Tomu tak, bohužel, není. Znamená to tedy, že do nás může kdokoliv, kdykoliv a jakkoliv kopnout a my se na něj budeme jen přátelsky usmívat?

Z Ministerstva zahraničních věcí ČR nás poučili asi v tom smyslu, že takovéto výroky bavorského premiéra mají za cíl zvýšit procento odevzdaný hlasů pro jeho CSU. Že jde pouze o volební akci. To tedy znamená, že když někdo v Bavořích bude chtít zvýšit počet hlasů odevzdaných pro CSU, má právo svobodně, a hlavně bez následků, do nás kopat?

Tak si přátelské vztahy s Bavorskem, tak si „diskuse“ s B. Posseltem o „sudeťáckých“ požadavcích, vůbec nepředstavujeme. Co tedy k tomu všemu zbývá dodat? Pakliže naši cestovatelé na bavorské vdolečky se neumí zastat republiky, národa, tak ať raději do Bavor nejezdí a hlavně ať nemluví o jakýchsi přátelských vztazích.

I pes, do kterého jeho pán často bezdůvodně a bolestně kope, dovede na tyto stavy reagovat. Minimálně žalostně kňučí a tím dává najevo, že se mu děje křivda, že ho to bolí. Takovéto jeho reakce jsou zcela přirozené. Nikoliv tedy lysání k pánovi, když právě dostává výprask.                                                                                 J. Skalský