Z Československa jsme odsunuli Němce, ne Čechoslováky

Z Československé republiky jsme v letech 1945-46 neodsunuli 3 miliony Čechoslováků, ale Němců, na jejichž odsunu se dohodli  představitelé Spojenců na konferenci v Postupimi.

Kdyby tito tzv. Čechoslováci byli v době henleinismu republice věrní, nezrazovali jí, nebojovali proti nám se zbraní v ruce, pak by zřejmě nebyla ani Mnichovská konference a nedošlo by k záboru pohraničí Němci.

Historie by se ubírala zcela jinými cestami.

Je však také pravdou, že z ČSR dobrovolně odešlo přes 80 tisíc antifašistů. Mnozí z nich jeli do Německa na výzvu, aby pomohli při výstavbě nových německých úřadů. Svůj movitý majetek stěhovali bez omezení. Je můžeme skutečně nazvat Čechoslováky německy mluvícími.  Postavili se, někteří dokonce se zbraní v ruce, proti fašismu. Stáli s námi připraveni k boji za republiku.  Těch si vážíme. Řada z nich, sociální demokraté a komunisté, byla s našimi odbojáři ve stejných koncentračních táborech a společně i umírali.

Naproti tomu v gestapu i dozorčích jednotkách v KT sloužili i tzv. sudetští Němci. Říkalo se o nich již tehdy, že jsou horší ve vztahu k nám než  říšští Němci. A bylo to pravda.

Odsunutí Němci jsou domovem převážně v Německu. Chtěli do říše, jsou tam. Jejich odsun považujeme za definitivní řešení, které je neměnitelné. Stejně tak jako hranice republiky. Nějaké povídačky o jakýchsi sudetech geografických či politických jsou výmysly, hodné doby henleinismu, nás poškozující. Pokud to neví nějaký politik, který si říká český, pak tím hůře pro něj.

J. Skalský