Witikobund (česky Svaz Vítků či Vítkův spolek) je organizace založená v roce 1950 sudetoněmeckými nacisty. Nacionálně šovinistická, početně nejmenší, avšak nejradikálnější součást Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Od roku 2001 je německou tajnou službou BfV považována za extremistickou.
Název
Název Witikobund, jak jinak než kontroverzně, odvozuje organizace od románu Adalberta Stiftera "Witiko", jehož hlavní stejnojmenný hrdina je vylíčen jako bájný německý zakladatel českého rodu Vítkovců přibyvší do Čech z Bavorského Pasova.
Nacistické základy
Mezi zakládající členy Witikobundu patří:
Walter Brand, člen NSDAP od roku 1931, šéfredaktor propagandistických novin SdP Die Zeit, vedoucí úřadu Konráda Henleina, organizátor Sudetendeutsches Freikorps a Hauptsturmführer SA, předsedou Witikobundu 1950–1952;
Frank Seiboth, Parteisekretär SdP v Jablonci, Gauschulungsleiter v NSDAP a vedoucí výcvikového tábora, Hauptsturmführer SS, předsedou Witikobundu v letech 1953–1955;
Walter Becher, před válkou redaktor propagandistického deníku SdP Die Zeit, předseda Witikobundu v letech 1956–1958 a mluvčí Sudetoněmeckého landsmanšaftu v letech 1968–82;
Heinz Lange, člen NSDAP, příslušník SS u tankové divize Das Reich, která má na svědomí několik válečných zločinů, předseda Witikobundu v letech 1959–1983 ;
Walter Stain, bývalý člen Sudetendeutsches Freikorps, po Mnichovu členem NSDAP a do roku 1945 mládežnický velitel Hitlerjugend, předseda Witikobundu v letech 1986–1989;
Siegfried Zoglmann, vysoký činitel Úřadu říšského protektora a zároveň hlavní vůdce Hitlerjugend v protektorátu Čechy a Morava, v r. 1942 vstoupil jako dobrovolník do Waffen-SS, spoluzakladatel Witikobundu .
Kromě zakládajících členů i mají i další "Witikové" nacistickou minulost, která se neomezovala na pouhé členství v NSDAP.
Ernst Anrich, člen NSDAP, člen SS, ideologický historik a děkan nacistické Říšské univerzity ve Štrasburgu (budovala např. kolekci židovských koster, pěstovala rasovou anatomii a byla rozpuštěna spojenci v r.1944);
Konstantin Höß, člen SdP, za protektorátu oblastní šéf NSDAP v Praze, v Jičíně a Hradci Králové;
Franz Karmasin, zakladatel Karpatoněmecké strany, důstojník Waffen-SS, odsouzen v Bratislavě k trestu smrti, jemuž unikl;
Karl Kraus, hlava gestapa a SS-Obersturmbannführer v Bělehradě;
Albert Smagon, oblastní šéf NSDAP v Bratislavě;
Rudolf Staffen, oblastní šéf (Gauamtsleiter) NSDAP [8];
Dr. Walter Hergl, člen SdP, Agent SD a NSDAP-Hauptstellenleiter. SS-Hauptsturmführer, úzký spolupracovník K.H.Franka .
(Údaje o stranické příslušnosti a funkčním zařazení výše uvedených jsme získali z internetových materiálů.)
Ministerstvo vnitra ČR o Witikobundu
Ve své zprávě o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 2004 uvádí Ministerstvo vnitra o Witikobundu následující
„Pozornost si rovněž zaslouží organizace bývalých sudetoněmeckých nacistů – Witikobund, který v prostředí landsmanschaftů šíří protičeské názory. Programem organizace je odstranění tzv. „zločinných Benešových dekretů“ a odčinění údajných válečných zločinů Spojenců a jejich stoupenců na německém národě. Dále program obsahuje vymýcení tzv. lží o zločinech Němců za druhé světové války a pranýřování tzv. holocaustové kultury jakožto projevu neněmeckého způsobu myšlení. Kromě Bavorska je na německém území jeho nejsilnější složkou organizace v Severním Porýní – Vestfálsku.
Od r. 2001 je Witikobund považován ze strany německé zpravodajské služby BfV za extremistickou organizaci. Působí též v Rakousku, kde provádí patrně nejostřejší protičeskou propagandu. Vliv Witikobundu ve Spolkové republice Německo v poslední době vzrostl.“
Aktivity v České republice a proti ČR
Přímo v České republice působí Witikobund nenápadně a to pod krytím Centra Adalberta Stiftera v rodišti autora románu "Witiko" v Horní Plané. Nezisková organizace sídlí v domě vlastněném společností Bohemia Komunikation s.r.o., jejímiž nejvýznamnějšími společníky jsou:
Horst Löffler jako největší společník, statutární orgán Centra, člen a funkcionář Witikobundu.
V roce 2002 proběhla českými médii zpráva, že Witikobund stojí za rozšiřováním letáků "Sudety byly a opět budou německé". Tyto letáky rozšiřovali čeští skinheadi, avšak jejich tvorbu údajně hradil právě Witikobund. Witikobund nařčení popřel.
Hans Mirtes, tehdejší předseda Witikobundu, podal v roce 2004 spolu s devadesátkou dalších krajanů vlastnickou žalobu na Česko u Evropského soudu pro lidská práva. Poté, kdy ji po roce soud odmítl, Hans Mirtes prohlásil: „Obrátíme se na OSN“.
Spor mezi Witikobundem a „mladými Witikonci“
Místopředseda celoněmeckého Witikobundu, Ulrich Kopp, k různým projevům pod označením „Mladí Witikonci“ (Witikonen) uveřejnil v listě Sudetendeutsche Zeitung následující prohlášení: Witikobund neschválil založení spolku pod označením „Junge Witikonen“ a od toho se jasně distancuje. V rámci Witikobundu neexistuje žádná další organizace. Mladí členové, kteří k Witikobundu patří, tvoří jen pracovní kruh bez právní formy. Celoněmecký jednatel tzv. „mladých Witikonců“ byl v únoru z Witikobundu vyloučen. Proto veškeré aktivity „mladých Witikonců“ nemají souvislost s činností Witikobundu. Víceméně se jedná o zavádějící zneužití našeho dobrého jména, které od bezprostřední poválečné doby zodpovědně hájí sudetoněmecké zájmy. Pokus bádensko-würtemberského zemského poslance Stephana Brauna obviňovat Witikobund z údajného pravicového extremismu je odsouzen k selhání. Witikobund jako vždy je pro družbu svobodných národů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, pro obranu požadavků německých přesídlenců. V této své činnosti se nenechá rušit ani zmást ze žádné strany. (SdZ, 14/09)
Šedesát let Witikobundu: „K usmíření patří návrat“
Na svou výroční schůzi pozval Witikobund své členy do Hassfurtu (Bavorsko) na druhý zářijový týden 2010. Zastupující předseda Hans-Ulrich Kopp ocenil 60 let existence Witikobundu. Lidská práva nemají alternativu. Zcela scestný je pokus ČR zbavit se pomocí dodatečného protokolu k Lisabonské smlouvě uplatnění lidských práv. Spolkový sněm bude vyzván, aby tuto snahu odmítl.
Klíč k ochraně lidských práv pro německé vyhnance spočívá v článku 3,1 stanov landsmanšaftu a v ustanoveních o lidských právech. Vyhánění je genocida. K usmíření patří návrat. Evropa nesmí být odpadem pro podvody. Reálně existující evropské zásady jsou na míle vzdálené od Charty vyhnaných.. Jestliže si to bavorské vedení, stát neuvědomují, pak by premiér Seehofer měl být odrazen od návštěvy Prahy. Sudetenpost, 7.10.2010, str. 9
H. Kopp: Výroční schůze Witikobundu
Počátkem října 2011 konala se v dolnofranckém Hassfurtu výroční schůze Witikobundu. Předseda Roland Schnürch sdělil, že v uplynulém roce byla kriticky sledována sudetoněmecká vlastenecká politika. Zvlášť bylo důležité předběžné projednávání pražské cesty premiéra Horsta Seehofera, která má pro příští období řadu nápadů. Sudetoněmecké společenství musí mít národnostní uvědomění silnější než dosud, v tom jsou dosavadní deficity německo-českých vztahů. Lehkomyslné tvrzení, že prý cesta premiéra do Prahy znamená nějaký pokrok, bylo jasně zamítnuto. „Bezproblémovost německo-českých vztahů“ nemá nic společného se skutečností. Zasvěcení příslušníci obou národů dobře vědí, které mrtvoly leží v českém sklepu.
Překvapením na schůzi Witikobundu byl host z ČR Jan Šinágl, zakladatel a předseda občanského sdružení, vydávajícího se za „Sudetoněmecký landsmanšaft v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“. Podle Šinágla cílem jeho spolku je odčinění bezpráví, které vzniklo sudetským Němcům. Diskuse však ukázala, že jeho požadavky jsou nesrozumitelné. Nové založení místní organizace však dokazuje, že uvědomělá generace se prosazuje. Sudetendeutsche Zeitung, 25.11.2011, str.10
Výroční schůze Witikobundu, nový výbor
V Hassfutru am Main se od 5. do 7.10.2012 konala výroční schůze Witikobundu. Před tím, již 20.9.12, projednával Witikobund Benešovy dekrety. Na úvod výroční schůze byla přečtena zdravice od sudetoněmeckého biskupa dr. Gerharda Pieschla. Zvoleni byli tito funkcionáři: předseda Felix Vogt-Gruber, 1. zástupce Johann Slezak, 2. zástupkyně Erika Köcher, pokladník Friedebeert Volk, přísedící: Claus Hermann, Edmund Liepold, prof. E.E. Korkisch, Wolfgang Richter. Druhým referentem byl odpoledne „Böhmer“ Jiří Blažek, uvedl české stanovisko k evropským problémům.
Sudetenpost, 8.11.2012, str. 6
Poznámka redakce: Zatímco Ackermann-Gemeinde a Seliger-Gemeinde dodávají sudetoněmeckému landsmanšaftu (SL) členskou základnu, pak Witikobund, který je početně nejslabší složkou SL, má zřejmě největší vliv na jeho program. Sám Witikobund je považován za krajně pravicový subjekt.
Na jednáních A-G i S-G, které slouží jako výkladní skříň pro širší veřejnost, se občas ozývají i určitá přijatelná stanoviska, ale tato se zásadně neodráží v programu SL. Nic nevíme o „novelizaci“ tzv. sudetoněmeckého programu 20 bodů z r. 1961, který zřejmě platí v původním znění.
Seligerovo sdružení
Seligerovo sdružení německy Seliger-Gemeinde, je „sdružení sudetoněmeckých sociálních demokratů“ a bylo založeno 4. června 1951 v Mnichově. Bylo pojmenováno po 1. předsedovi Německé sociálně demokratické dělnické strany (DSAP) v Československu, Josefu Seligerovi. Společně se současnými vysídlenci impatriovanými do Německa s těmi sudetoněmeckými sociálními demokraty, kteří zůstali v exilových zemích zaštiťuje Seliger-Gemeinde politické a duchovní dědictví někdejší DSAP.
K jejím předsedajícím resp. vedoucím členům patřili například členové SPD Richard Reitzner, Ernst Paul, Wenzel Jaksch, Volkmar Gabert nebo Peter Glotz.
20. října 2007 byli v Brannenburgu za předsedající opětovně zvoleni Dr. Helmut Eikam a Albrecht Schläger.
Strana DSAP a její předsedové
Po 1. světové válce, rozbití Rakouského císařství a vznik československého státu, se ustanovila v září 1919 německé nekomunistické dělnické hnutí v Československu v Teplicích jako Německou sociálně demokratickou dělnickou stranu (DSAP) v ČSR.
Předchůdcem strany bylo roku 1863 v Aši založené dělnické sdružení, jako sekce Všeobecného svazu německých dělníků, první sociálně demokratické organizace v Rakouském císařství. Za 1. Československé republiky byl DSAP největší demokratickou německou stranou, jež se snažila hájit národní a sociální záležitosti německého obyvatelstva. Za předsednictví Ludwiga Czecha nastoupila v letech 1920 až 1938 kurs konstruktivní, nikoli však nekritické spolupráce a v letech 1929 až 1938 byla členem několika pražských koaličních vlád.
Předsedy strany byli Josef Seliger od založení v roce 1919 až do své předčasné smrti v roce 1920, poté dr. Ludwig Czech a konečně Wenzel Jaksch, jenž byl zvolen v roce 1938, ale již roku 1939 byl nucen emigrovat.
Po záboru Sudet Německou říší v roce 1938 byla DSAP rozpuštěna, přes 10 000 z celkového počtu 80 000 členů bylo nacisty zatčeno, jiným se podařilo uprchnout a emigrovat, zejména do Skandinávie, Británie nebo do Kanady, kde vytvořili spolek sudetoněmeckých sociálních demokratů. Po vyhnání Němců z Československa v letech 1945/46 se sudetoněmečtí sociální demokraté rozhodujícím způsobem podíleli na obnově SPD v Hesensku, Bavorsku a Bádensku-Württembersku.
Šedesát let Ackermann-Gemeinde
Vydání: 2006/46 Otazníky z křesťanských ložnic, 14.11.2006
Zasloužilá organizace sudetoněmeckých katolíků oslavila v těchto dnech šedesátiny. Založil ji P. Paulus Sladek, který sloužíval před vyhnáním německé mše u sv. Tomáše na Malé Straně. Smýšlel protinacisticky a uměl bezvadně česky. Název organizace je odvozen od německy psané básnické skladby Der Ackermann aus Bohmen – Oráč z Čech, jejímž autorem je Johannes von Saaz – Jan ze Žatce, notář žatecký, později novoměstský (zemřel v roce 1415). Smyslem AG bylo pomáhat vyhnancům vyrovnat se v křesťanském duchu s traumatem války a ztráty domova, odolat pokušení pomstychtivosti a nenávisti a zapustit kořeny v nové vlasti. To se jí podařilo. Z jejího prostředí vyšla řada významných osobností německého intelektuálního, hospodářského a politického života. Po sjednocení Německa rozšířila působnost i do někdejší NDR (jubileum oslavila nedávno v Erfurtu). – Pro úplnost dodejme, že obdobné úsilí vyvíjí také sociálně demokratická Seliger-Gemeinde; literární a umělecký odkaz českých Němců pěstuje Adalbert-Stifter-Verein.
Po listopadovém převratu byla AG první, která projevila zájem o česko-sudetoněmecký dialog. Jejím protějškem se stala Česká křesťanská akademie. Tak vznikla tradice Mariánskolázeňských rozhovorů, jichž se pak účastnili i evangelíci z obou stran. Je to snad jediné prostředí, kde spolu Češi a sudetští Němci hovoří bez zábran. A také konkrétní model smíření v praxi, který umožnil oběma stranám vnímat konflikt očima druhého. Naše média o něj projevila jen krátkodobý zájem (z politiků a akademiků jen jednotlivci). Tuto asymetrii lze snad vysvětlit tím, že česká strana měla na zpracování traumat minulosti mnohem méně času. Jubileum AG zaznamenáváme uznale a s vděčností.
Sdružení Ackermann-Gemeinde (SAG) vzniklo na počátku roku 1999 v České republice jako občanské sdružení. Navazuje na působení jiného spolku působícího od roku 1946 nejdříve ve SRN a později i v Československu – Ackermann Gemeinde (AG). Hlásí se k morálnímu odkazu tohoto spolku a k jeho nejlepším tradicím. Název Ackermann-Gemeinde je odvozen od literárního díla ze 14. stol. „Ackermann aus Böhmen“/„Oráč z Čech“ (Vyšehrad, 1994), které napsal Jan ze Žatce, rodák ze západních Čech a notář Nového Města Pražského. Je to dialog člověka se smrtí o životě a o smrti, o smyslu života, o bolesti… . Zakladatelé Ackermann-Gemeinde byli natolik zasaženi tímto dílem, že po něm pojmenovali své sdružení.
Poslání
Posláním našeho sdružení je přispívat ke konstruktivnímu utváření budoucnosti Evropy. Činíme tak u vědomí staletí trvajících společných dějin Čechů a Němců. Svou prací se zasazujeme o smíření obou národů a o uchování vědomí společné kultury. Při naší práci vycházíme z křesťanských zásad. Pod-statným úkolem naší organizace je také sociální a charitativní činnost jako jeden ze základních postojů křesťana. Ke spolupráci však zveme nejen křesťany, ale všechny občany, kteří se chtějí zasazovat o mírové soužití ve střední Evropě.
Činnost
K dosažení svých cílů využívá Sdružení Ackermann - Gemeinde těchto forem činnosti:
a) provozuje ústřední kancelář sdružení,
b) oslovuje a vzdělává spolupracovníky v oblasti mravní, náboženské, kulturní, sociální a občanské,
c) pořádá přednášky, pódiové diskuze, odborné semináře a kolokvia, národní i mezinárodní konference, kongresy a sympozia,
d) působí v kulturní, vzdělávací a sociální oblasti i přes hranice státních útvarů, pracuje s mládeží, vytváří podmínky k setkávání a dialogu,
e) vydává knihy a časopisy,
f) spolupracuje s podobně zaměřenými organizacemi a institucemi.
Financování
Sdružení Ackermann-Gemeinde je sdružení občanů, které žije z příspěvků svých členů a z darů domácích a zahraničních sponzorů.
Kardinál Vlk převzal cenu Ackermann-Gemeinde
2.3.2009
V neděli 1. března 2009 převzal kardinál Miloslav Vlk v Centru Mariapoli ve Vinoři Medaili smíření, nejvyšší vyznamenání německé organizace Ackermann-Gemeinde. Předání se zúčastnil také náměstek ministra kultury Jaromír Talíř, předseda českého Sdružení Ackermann Gemeinde.
Laudatio na osobu laureáta pronesl kanovník Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla Mons. Anton Otte, který jakožto sudetský Němec mluvící plynně česky ve své osobě propojuje český a německý národ. Jako příklad úsilí kardinála Vlka o smíření a zlepšení česko-německých vztahů připomenul především jeho dopis, který ještě jako budějovický biskup adresoval odsunutým sudetským Němcům. V tomto dopise se na sudetské Němce obrací jako na své diecézany a prosí je jménem své diecéze o odpuštění za někdejší odsun.
Při převzetí medaile kardinál Vlk mimo jiné řekl: "Ocenění Ackermann-Gemeinde nám připomíná zkušenost z minulého století, kterou učinilo také toto sdružení, totiž že bludný kruh zla je možno prolomit pouze odpuštěním a smířením, což je jádrem jeho úsilí. Ačkoli Ackermann-Gemeinde není žádná masová organizace, z Božího pohledu má její úsilí o smíření velkou váhu. Ocenění vnímám jako potvrzení svého biskupského hesla 'Aby všichni byli jedno', které jsem si vytyčil počátkem devadesátých let."
Kardinál Vlk dále poděkoval svým přátelům z Německa za jejich materiální a duchovní podporu a dodal: "Je známou věcí, že církev ve východním Německu byla pro nás ostrovem svobody, kde jsme mohli konat velká setkání, která by nám komunistické pronásledování v Československu nikdy neumožnilo. Ocenění nás upozorňuje, že usmíření a odpuštění je cestou i do budoucnosti."
Německá organizace Ackermann-Gemeinde byla založena v Německu roku 1946. Své ocenění udělila kardinálu Vlkovi na závěr třídenní konference na téma "Spolupráce církví a občanského sektoru v České republice a ostatních státech EU" pořádané českým Sdružením Ackermann-Gemeinde, které vzniklo na počátku roku 1999 v České republice a letos slaví 10 let své existence. Posláním tohoto sdružení je přispívat ke konstruktivnímu utváření budoucnosti Evropy s vědomím po staletí trvajících společných dějin Čechů a Němců. Při své sociální, charitativní, vzdělávací či vydavatelské činnosti sdružení vychází z křesťanských zásad. Jeho název je odvozen od literárního díla ze 14. stol. "Ackermann aus Böhmen" / "Oráč z Čech", které napsal Jan ze Žatce, rodák ze západních Čech.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz