Naše seznámení bylo zcela výjimečné a navíc ještě náhodné. Od mládí jsem byl fanda do historie ,i do regionálního místopisu, sháněl jsem informace o obcích a městech, psal do archivů a dalších instituci. A jednoho dne před více než 8 léty směřoval dopis i do Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí. Odpověď přišla záhy,od tajemníka ústředí PhDr. Pavla Macháčka. A o něm chci právě psát.
Asi už tenkráte si počínal (myšleno v dobrém) lišácky .Ozval se zájemce z Plzně, nepracuje nám tam pobočka, zkusím ho zapojit. A tak se žádostí o pomoc připojil i seznam členů, krátký komentář a na koho se mám jako prvního obrátit. - Tady mi budiž dovolena krátká odbočka ,má vztah nejen ke Kruhu, ale i Křesťanskosociálnímu hnutí, jak prosudetské síly pracují. V Plzni MO Kruhu byla založena již před mnoha léty, ovšem...V odborovém domě „Peklo“ byla velká sláva, ale záhy vše pomalu ustávalo až k nečinnosti. Později se mi podařilo zjistit, že to bylo záměrné, propůjčila se k tomu jedna osoba, u vzniku také figurující, po určitý čas i onen "uspávač" byl i členem výboru Kruhu ... Inu česká kolaborace je věčná.
Vyhověl jsem tedy přání z Prahy a s Květou Wernerovou jsme začali psát a navštěvovat uvedené osoby. Bylo jich na 80, ovšem někteří již nežili. Na druhou stranu se jich několik ozvalo a třeba i upozornili na další. Nu 62 byl tehdy stav a co navíc - i chuť zase pracovat. Na ustavující schůzi nebyl. problém sestavit výbor a plán práce. Dr. Macháček byl jistě spokojen, ale to byl jen start. Náměty a požadavky následovaly mnohdy rychle za sebou, takže jsem někdy byl i udiven, jak tento muž, sedící u počítače, dovede vše promýšlet a orientovat vás tak, kam chce. Ano, on to byl, kdo navrhoval shromáždit vzpomínky vyhnaných ,pokud jsou mezi námi a tak vše uchovat pro paměť budoucích i vůči těm, kdož nyní chtějí falšovat historii. Byly z toho 3 brožurky, která ve spolupráci s Kruhem vydalo Křesťanskosociální hnutí v Praze.
Zájem o vydané texty nás oba přivedl k akci, kterou jsme zahájili, ale netušili, jak se rozroste. Oslovili jsme (v současné době) přes 110 obcí, městských archivů a dalších osob s podobnou žádostí - jak to u nich probíhalo v době Mnichova. Pravda .ne všude byli vstřícní, ale zatím máme více než 1800 stran textů, brožurky a několik knih, či historii na CD.
Byly ale i hurá akce, kdy dr. Macháček trnul, zda nebude průšvih. Bylo tomu například v protestu vůči snahám Svazu Němců u nás. Prostě to byla naše sólo akce a on chtěl mít vše v pořádku.
Když po téměř pěti létech jsem požádal o uvolnění, byly další povinnosti, nerad souhlasil, dal si podmínku – být i nadále ve výboru. Výměna se nepovedla a: činnost se zase podobala pohádce o Šípkové Růžence. Co udělal Pavel? Suše oznámil, spíše než názor, rozsudek – „Buď to zase v Plzni vezmeš, nebo musíme odbočku odepsat…" A tečka. Takže jsem si k pluhu zase stoupl a obměnil výbor.
Zapomněl jsem uvést - a v tom byla ta zvláštnost našeho vztahu že jsme se nikdy nesetkali. Styk byl velmi častý, ale písemně či telefonicky. Přesto se vyvinul mezi námi opravdu vřelý vztah, vzájemně jsme se respektovali. Chci jen podat svědectví, že časem jsem pochopil, s jakým člověkem mě osud svedl. Trval na svých zásadách, polemiku ale připustil. Byl to ryzí vlastenec, zapálený pro věc a poslání Kruhu, sám "nacistický ráj" poznal sám na sobě. Své názory a vzpomínky na pochod smrti i sepsal, to vše stejně jako boje v Praze jej nasměrovaly k jemu jasným postojům v budoucnu – Němcům z našeho pohraničí, jakož i nynějším pohrobkům sudeťáků vždy překážel, plivli po něm i po jeho smrti.
Dr. Macháček měl i silné sociální cítění.
Vzhledem k uvedeným i dalším skutečnostem dávám na zváženou, aby se v Kruhu za obětavou a dlouholetou činnost udělovala plaketa či medaile s jeho jménem. On by si to jistě zasloužil.
Josef Sedlák, Plzeň
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz