Vzácná návštěva přijela inkognito

Česko-rakouská novinářka, vnučka hraběnky Mitsuko, navštívila poběžovický zámek

Poběžovice - Bez okázalostí a oficialit si přála navštívit místa, kde žila její japonská babička Mitsuko, paní Barbara Coudenhove-Kalergi.

Česko-rakouská novinářka přijela do Poběžovic s malým doprovodem, který tvořili její přátelé.

„O návštěvě paní Barbary Coudenhove-Kalergi jsem se dozvěděla zhruba týden předem. Oslovil mne pan Bernhard Setzwein, což je bavorský spisovatel a novinář, který žije ve Waldmünchenu. Přála si soukromou návštěvu, proto při ní nebyl přítomen nikdo z vedení města ani ze školy. Řekla bych, že o to více byla pro nás očekávaná návštěva srdeční záležitost," popisuje Jana Podskalská, vedoucí MKIS Poběžovice.

Vítala proto vzácnou návštěvu spolu se svojí pravou rukou Dominikou Adamcovou a jako překladatelku si pozvala místní učitelku Evu Hegrovou. „Poprosila jsem ji, aby byla moji oporou, pokud by mi v němčině došla slova," vysvětluje Podskalská.

Vnučku posledního obyvatele poběžovického zámku přivítali v prostorách tamního infocentra.

„Barbaře Coudenhove-Kalergi jsme nechali ve zdejším květinářstvi u Elišky Váňové udělat kytici v japonském stylu. Paní Barbara to hned poznala. Dále jsme pamatovali na její zdraví a na červené krvinky jí věnovali láhev vína. Dostala od nás také tří knihy: Po stopách zaniklých vsí Domažlická, Ze zámeckých kuchyni a Dobrohostové z Ronšperka všechny z nakladatelství Zdeňka Procházky.

A prvotní pocity hostitelů?

„Překvapilo nás, že pani Barbara hovoří krásnou spisovnou češtinou, i když je trochu slyšet cizí přízvuk. Rozuměla naprosto všemu a dokázala vtipné odpovídat. Byla velice srdečná, oslovovala nás přátelsky Janino a Domčo," prozrazuje o vzácné návštěvnici vedoucí MKIS a dodává, že si dokonce pochovala i její třimésíčni dceru - čirou náhodou svoji jmenovkyni.

V zámku, kam návštěvu poběžovické ženy zavedly, ji velice překvapila a zároveň jí udělala radost jedna určitá věc, pro někoho zanedbatelná maličkost.

„O work campu v roce 2012 jsme nalezli při uklízeni zbytek kachlových kamen. Měla z toho radost, neboť kamna znala jen z vyprávěni a myslela si, že už neexistují," vypráví Podskalská.

Co říkala stavu zámku a co například malbám, které jsou místo oken?

„Byla každopádně nadšená, když jsme jí popisovali, co které okno znamená, a zajímala se o lidi, kteří je malovali. 'Proč tu nejsou?' ptala se. Vysvětlili jsme jí, že návštěva byla ohlášena jako soukromá. Nechala si také vyprávět, jakým způsobem jsme čistili prostory zámku a jeho okolí. Byla u vytržení, když zjistila, že se uklízelo - až na jediný den, kdy nám pomáhal bagr všechno ručně. Nechápala to a neskrývala nadšení," popisuje vedoucí MKIS.

Návštěva zámku, který se nachází ve stavu, v jakém je, prý pro vnučku Mitsuko nebyla skličující, jak by se dalo očekávat.

„Každopádně na ní bylo vidět, že ze stavu zámku je trošku smutná. Na druhou stranu byla potěšena tím, že my - řeknu-li to zjednodušeně - cizí lidé, uklízíme a udržujeme odkaz jejich rodiny. Byla rozechvělá a řekla bych i nakažená naším optimismem. Sama říkala, že oprava zámku bude stát mnoho peněz a vyžádá si dlouhé roky práce, ale odcházela s tím, že stav zámku pořád není tak hrozný,“ s potěšením konstatovala Podskalská.

„Paní Barbara nám učarovala svým šarmem a charismatem i tím, co z ní vyzařovalo. I kdyby nepatřila do hrabécí rodiny, byla bych z ní stejné tak unesená. Nemohla jsem uvěřit tomu, že 15. ledna oslavila 82. narozeniny," říká s úctou a obdivem vedouci MKIS.

Z Poběžovic spolu s vzácnou návštěvou a jí předanými dárky putovaly až do Rakouska ještě dvě neobvyklé věci.

„Vymyslela to vše Dominika. Poprosily jsme paní Barbaru, zda by na hrob své babičky Mitsuko mohla za nás předat kytici - suchou vazbu, a zapálit za Poběžovické svíčku. A vyšlo to!" zakončila s potěšením Podskalská.

Milena Cibulková, Domažlický deník, 21.3.2014