sudetským Němcům
Sledujeme-li i v současné době snahy landsmanšaftu, jeho stále volání, aby „Benešovy dekrety“ skončily na smetišti dějin, je na místě se ptát, komu vyhrocování otázek kolem dekretů a odsunu může ještě sloužit. Nabízím výzvu, otištěnou před deseti lety, v závěru uvedu, proč ji nyní čtenářům nabízím.
„… neustálé nastolování tzv. Benešových dekretů ze strany landsmanšaftu je nereálné i zhoubné v době, kdy oba státy – SRN a ČR, jsou členy Evropské unie. Žádná z velmocí si nedělá starosti s výsledky a tím i následky a důsledky pro Němce prohrané války. Řídily se heslem – kdo seje vítr, sklízí bouři. A s tím se musela smířit nuceně i nenuceně téměř celá německá veřejnost. To jen určitá část Němců se nechce smířit s myšlenkou, že po vině přichází trest. Ono známé heslo „Kdo po mně kamenem, já po něm chlebem“, nenašlo ve světě odezvu dříve ani dnes.
Když sudetští němci ve 30. letech začali podkopávat základy jediného demokratického státu ve střední Evropě – ČSR, věřili ve vítězství své snahy, kterou potom korunovali Mnichovskou dohodou. O ní prohlásila Antje Vollmerová, místopředsedkyně Bundestagu, na půdě Karlovy univerzity v Praze: „Mnichovskou dohodou začala druhá světová válka.“ A proto, že protagonisty této události byli hlavně naši bývalí spoluobčané německé národnosti, kteří stáli po boku německé nacistické hierarchie, nelze se divit, že je stihla zasloužená odplata – odsun. Navrhoval jej již v listopadu 1938 N. Chamberlein, tehdejší ministerský předseda Velké Británie. Nikoliv tedy prezident dr. Edvard Beneš v exilu.
Když Němci prchali z východního Pruska po deseti nebo statisících (dle televizního seriálu dr. Q. Knoppa „Die grosse Flucht – Velký útěk“), dobře věděli proč. Byla jim dostatečně známa zvěrstva, kterých se německá soldateska dopustila,. Jen sudetští Němci se staví do role nepochopených mučedníků, kteří se ničeho, kromě velezrady, na ČSR nedopustili. Vždyť i oni se stali oběťmi. Byli podvedeni a zfanatizováni zrůdnou nacistickou doktrínou. Bohužel na to přišli až po prohrané válce, které se jako nejvěrnější spojenci až do hořkého konce nadšeně zúčastnili. A tak jim doporučuji: Přestaňte konečně s nářky nad svými útrapami při odsunu. Desetitisíce němců zaplatilo svou daň při bombardování německých měst, nebo při dobývání jejich domovů za druhé světové války, byť byli třeba nevinní. Naplňte smysl česko – německé deklarace, která obsahuje odpuštění i omluvy obou stran a byla ratifikována jak v českém, tak německém parlamentu. Před námi je budoucnost, i když na minulost nesmíme zapomenout. Byla příliš krutá pro obě strany. Jen jedno zůstává neměnné – důsledek je vždy na druhém místě. Na prvním je, byla a bude vždy příčina“..
Tohle byla výzva člena Oblastního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Plzni, Evžena Czinnera, odsunutým Němcům, zejména špičkám landsmanšaftu a jejich pomahačům v řadách Čechů. Autor, původem Němec, ztratil otce v německém koncentračním táboře, byl sám nacisty vězněn.
Jeho výše uvedený vzkaz, který vyšel v plzeňském tisku před deseti lety, je platný dodnes.
Josef Sedlák, Plzeň
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz