František Kříž
Ve zkratce VIP jde o významné osobnosti, jež jsou stále ztělesněním novodobé prestiže. Mají přednost na rautech. Navštěvují špičkové restauranty, jezdí skvělými automobily. Obklopují je bodyguardi. Nakupují ve vybraných obchodech s vyhlášenými značkami; v Praze se tak děje například v Pařížské ulici, která se vrátila ke kreditu, jímž se vyznačovala za první republiky. Chcete-li si přivonět k luxusu, najdete málokde tak vyhlášené butiky. Jsou to místa tichá, od pohledu noblesní, většinou liduprázdná. Ovšem prázdné nemohou být vaše peněženky. Tak například firma Dior se tu prezentuje oblečením a doplňky hodné této značky. Jak se dočítáme, to, co se jinde počítá na stovky, tady se platí desetitisíci, avšak potřebujete-li proprat ne právě čistý mamon, učiníte tak nejspolehlivěji právě v Pařížské ulici.
Jinak zde nakupují známá jména - Lucie Talmanová, Simona Krainová nebo Dara Rolins. V těchto. místech též objevíte slavnou firmu Louis Vuitton - s exkluzivní obuví, kabelkami, taškami i kufry.- pro dámy i pány. Kosmetický kufřík z tradiční řady Monogram tu pořídíte za 77 tisíc korun, střední klasický kufr za čtvrt milionu (např. za 238 tisíc), a čepici za 13 900 korun. Pavel Bém navštívil například firmu Burberry a vybíral britskou módu, proslulou skotskou kostkou. Můžete tu pořídit vše od kožešin po deštníky, přičemž za deštník pro podnikatele zaplatíte i šest tisíc korun. U firmy Hermes prodávají okrovou kabelku za 107 tisíc a žerzej šálu za 18 tisíc a hrníček za 7 tisíc korun. Jaký div, že tu rovněž nakupuje první dáma, Livia Klausová. V náhodném výběru cen, vybraného zboží a návštěvníků se můžeme zastavit i u firmy Salvatore Ferragamo, kdybychom se chtěli exkluzivně obléci a obout se. Botky se pohybují okolo deseti tisíc, kozačky od 15 tisíc. Mezi zákazníky objevíme Terezu Brodskou anebo Marka Ebena.
V jiných obchodech objevíme i luxusní dýmky za desetitisícové "palety"; a v Praze se usídlila i vyhlášená francouzská šperkařská firma Cartier, . mezi jejíž zákazníky patří i britská královská rodina. Když se Prahou rozhlížel filmový režisér Jiří. Krejčík, který pozoroval jména cizích fIrem, napadlo jej natočit dokumentární snímek Praha - bude naše? Navštívil přitom značkovou konfekční prodejnu a vyslovil své přání. Kdyby měl jako filmový režisér navštívit Hrad, nedej Bože pana prezidenta, scházelo by mu nejvíce slušné sako. Slečna mu vzápětí podala kabátek, který režisérovi "neseděl" a nebyl ani na omak právě nejkvalitnější. Stál také jen 16 tisíc korun. Jiří Krejčík poznamenal, že již sama cena má patřičnou vypovídací hodnotu. Je to šunt, zkonstatoval náš režisér, mimo jiné autor Vyššího principu. Dívka za pultem se omluvila a vzápětí přikvačila s krásným sakem modré barvy a s kovovými zlatými knoflíky. Oděv navíc "seděl", jako by firma šila panu režisérovi na míru. A cená? Jak jsme se dozvěděli, představovala 32 tisíc korun. Jiří Krejčík sáčko pochválil a pravil, že vzhledem k jeho věku (93) mu bude kabátek sloužit až do smrti. Jenomže, dodal, vzhledem k výši ceny má obavu, zda část tohoto obleku nezpůsobí v krematoriu nečekaný malér. Obává se totiž, že při odpovídající kvalitě a ceně má oděv nehořlavou úpravu. .
Zkrátka při rušení konfekční výroby, konkrétně značky OP Prostějov, na slušné oblečení nebude mít velká část občanů české země patřičně vybraný obnos. Což se netýká sportovců, divadelních protagonistů, královen krásy, desítek "slavíků", poslanců, ministrů anebo vyslanců. Ovšem mezi podnikateli, jimž začasté bylo v listopadových dnech roku 1989 okolo 20 let, tyto problémy nikoho nepálí. Jako příklad nám může posloužit majitel průmyslového impéria Andrej Babiš, který se za posledních dvacet let stal králem hnojiv, přesněji druhým největším výrobcem průmyslových hnojiv v Evropě. Tento průmyslový král vlastní okolo 120 společností, a je producentem chemie, zemědělství a potravinářských výrobků. Mnohým pěvcům je dokonce do zpěvu - například Jarku Nohavicovi, který uprostřed našich malérů zpívá:
„Pane prezidente a ještě stěžuji si,
že mi podražili pivo, jogurty, párky i trolejbusy,
i poštovní známky i bločky na poznámky,
i telecí plecko, Řecko i Německo ~ prostě všecko. "
Na prvním místě mezi boháči českého rodu je ovšem Petr Kellner, který se roku 1989 živil prodejem kopírek značky Ricoh, a'stačilo mu pouhých' dvacet let, aby se vyšplhal, podle agentury Forbes, mezi první stovku dolarových miliardářů světa. Hned druhý rok po .velkém třesku" si založil privatizační fond PPF, v kuponové privatizaci získal 200 firem, Českou pojišťovnu, televizní stanici Nova, pořídil akcie farmaceutické společnosti Zentiva, obsadil italskou mamutí firmu Generali, v Praze několikero vil, privátní letoun Gulfstream G50, který je Rolls Roycem mezi malými tryskáči. Stál ho 1,3 miliardy korun a Kellner mu říká "Káně". K tomu si platí ještě tři piloty. Co se bydlení týče, má ubytování v Londýně i Moskvě, luxusní srub v Alpách, byt v Pekingu, vllu na Barbadosu. Takže tohoto muže cena pánského sáčka v centru Prahy nejspíše pálit nebude. Zato, jak uvádí agentura STEM, většina Čechů je přesvědčena, že u nás bohatnou pouze nepoctivci a podvodníci. Tak soudí 81 procent lidí starších 18 let.
Mezi VIPáky patří například i majitel soukromé Anglo-německé obchodní akademie Fidelis Schlée, zvaný Fída. Tento podnikatel začal své podnikání v okamžiku, kdy se dozvěděl, že Večerní Praze, čili Večerce hrozí krach. "Proto jsem šel do redakce, popovídal si tam s lidmi a začal kmitat po vládě. Až Pithart s Ježkem podepsali privatizační papír, že se stávám majitelem Večerní Prahy. K prvnímu lednu 1991 jsem nastoupil do novin. Všichni na mne koukali jako trubky a já na ně také." Od té doby proslul nejen jako novinový magnát, ale také jako uživatel automobilu Rolls-Royce..." Od té chvíle, k Schléemu neodrnyslitelně patří originální socha Minotaura od Dalího v pracovně nebo odpadní potrubí ze zlata v koupelně. S tím je spojený i svérázný pohled na listopad s velkým "L": "Pamatuji si, že jsem někdy v listopadu potřeboval projet Prahou za nějakým obchodem a všude na silnicích stáli lidé a cinkali klíči! Lidé se tehdy bouřili za státní peníze. Chodili demonstrovat a brali za to výplatu. Bolševik si platil svoje odpůrce, mně ale neplatil. Musel jsem si na jídlo vydělat, a proto jsem neměl čas chodit demonstrovat. Z toho plyne poučení, že kdyby v té době byly živnostníků, jako jsem byl já, miliony, nikdy by k listopadu 1989 nedošlo. Neměli by čas stávkovat. Myslíte si, že dnes může instalatér celé dny někde demonstrovat? Z čeho by pak platil inkaso?"
Tedy tak se nám zrodili "vipáci", velmi významné osoby. Jiří Krejčík, o němž byla řeč, k nim samo sebou nepatří. Ale můžeme se vrátit k jeho vzpomínkám na Prahu, která dnes už fakticky není naše, Zato zazobaných snobů neboli zlodějů je bezpočet. Ale jedno je podstatné: každý z nás má svůj konec, a bude kruté řešení, zda má sako s protipožární ochranou řešit personál krematoria, nebo někdo jiný, třebas přítel - kamarád nějakého zazobance.
Není ovšem spravedlivé překládat Vlp pouze jak výše uvedeno, včetně naznačené dekorace.
VIP je však také very important product - nejvýznamnější produkt. Ponechme každému, aby podle svých zkušeností buď smekl před deštníkem pana Kellera, anebo se zamyslel a doznal, že nejdůležitějším produktem je trus (lidský i zvířecí). Chleba se v něj přemění. Bez trusu se život nekoná, není-liž pravda, páni vipáci?
A na téma tohoto nejdůležitějšího bychom ovšem mohli dosti dlouho uvažovat, snad ale stačí jen podotknout, že zpětné působení lejn je větší, než si umíme představit, zvláště lidských, a to na tělo i ducha, najmě pak u dnešních mocných a nejdůležitějších.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz