Významné životní  jubileum básníka Karla Sýse

V polovině léta tohoto roku se dožívá významného životního jubilea básník a spisovatel Karel Sýs. Narodil se 26. července 1946 v Rychnově nad Kněžnou. Jeho otec, původně vyučený strojní zámečník, byl vojákem z povolání. Matka pracovala jako úřednice. Karel Sýs žil do svých šesti let v Kostelci nad Orlicí. Poté rodina následovala otce, který byl přeložen do jižních Čech.  Sýs tak absolvoval základní i střední školu v Písku. Zde také složil v roce 1964 maturitu. Když mu bylo deset let, řekl v Písku před jedním obchodem svému otci, že bude spisovatelem. Ten mu tehdy odvětil, že v tom případě by měl hezký život, jelikož by mu všichni chtěli podat ruku.  V jeho pozdějších četných básních se objevuje také inspirace právě tímto městem.  Po maturitě začal studovat zahraniční obchod na VŠ ekonomické v Praze. Zde získal titul inženýra v roce 1970, když obhájil diplomovou práci Obchod výtvarným uměním.

Vystudovaný inženýr výraznou postavou silné básnické generace

V první polovině 70. let pracoval v obchodní firmě Art Centrum. Šlo o podnik pro vývoz uměleckých předmětů. Byl zde zařazen jako referent pro užité umění, produkční výstav. Následně také jako vedoucí referátu pro obchod se zámořím. V té době se již ale začal výrazněji prosazovat jako autor poezie. Již od své prvotiny vydané na konci 60. let, sbírky Newton za neúrody jablek, začal být považován za výrazný talent. V této sbírce těží ze své inspirace tvorbou J.A. Rimbauda a K.H. Máchy. Nebál se ani užití erotických motivů. V dalším období potvrdil, že patří mezi nejvýraznější autory své generace. V průběhu 70. let postupně vycházejí sbírky Pootevřený anděl (1972), Dlouhé sbohem (1977) a Nadechni se a leť (1978). V tomto období se v jeho poezii začínají také objevovat dlouhé bilanční skladby a inspirace technikou, vynálezy a objevy. Karel Sýs se brzy stal výraznou postavou silné básnické generace reprezentované například Jiřím Žáčkem nebo Michalem Černíkem. 

Jeho první verše se objevily již v polovině 60. let v Hostu do domu. Publikoval v dalších četných novinách a časopisech. Například v Literárních novinách, Divokém vínu, Literárním měsíčníku, Mladé frontě, Práci, ale také v Květech, Svobodném slovu či Rudém právu. Později, po roce 1990 také publikoval pod pseudonymem Kosmas. Používal také jména Václav Spán nebo Věra Sýsová. Bylo jen otázkou času, kdy se začne zabývat výhradně literaturou. V létě roku 1974 se stává redaktorem týdeníku Tvorba, od roku 1976 zde vedl kulturní rubriku a přílohu LUK. „Celé hodiny a dny jsme s novým přítelem Jaromírem Pelcem hovořili o Kamilu Lhotákovi. Opíjeli jsme se tím hovorem a nacházeli tkáň vyživující naši kulturu“, vzpomínal po letech na tuto dobu. Od roku 1980 začíná také externě spolupracovat s několika nakladatelstvími jako lektor poezie (Mladá fronta, Československý spisovatel, Severočeské nakladatelství).

Žijícím klasikem české literatury

Od roku 1983 byl zástupcem šéfredaktora literární přílohy Kmen.  V roce 1988 se stává v Kmenu šéfredaktorem tohoto tehdy jediného literárního týdeníku u nás a zůstal jím do konce roku následujícího. V 80. letech zažívá své velmi plodné autorské období. Vydává postupně sbírky Americký účet, Stroj času, Písecká domovní zněmení, Ze Země na Měsíc a zpátky, Atomový pléd, Ztráty a nálezy. V roce 1986 rovněž vychází výbor jeho poezie z let 1962-1983 pod názvem Rodné číslo Homéra. Právě v předmluvě k tomuto výboru napsal následující slova: „Když přemýšlím, jaký nejcennější zisk může člověk v tomto světě vydobýt, zdá se mi, že identitu a kontinuitu vlastní osobnosti. Možnost nalistovat v sobě jako v kartotéce, která nekonečně předčí usmolené paměti všech veřejných i tajných počítačů světa, kterýkoli okamžik světa a porozumět mu.“ Ještě v předchozím období vyšly dva jiné výbory básní a to Poštovní holubi paměti (1978) a Básně (1981). Společně s  Jiřím Žáčkem napsal i 1+1 aneb Nesoustavný rozhovor o poezii.  Sýs svůj široký záběr potvrdil i tvorbou pro děti. Pro ně napsal sbírky Co všechno svítí, Co všechno létá nebo Malá inventura. V roce 1987 napsal prózu Pražský chodec II a roku 1989 vychází kniha aforismů K. ještě po deseti letech.  Svou všestrannost prokázal také překlady. Překládal poezii z maďarštiny, bulharštiny, litevštiny a z francouzštiny. Uspořádal i výbor z lyriky Vladimíra Holana Strom kůru shazuje (1979) a z díla Vítězslava Nezvala Básník v množném čísle (1986).  V květnu 1989 byl jmenován zasloužilým umělcem, stejné ocenění tehdy získává kromě jiných třeba i spisovatel Bohumil Hrabal. Právě on napsal doslov do knihy Praha zezadu, která ale byla během převratu vyřazena  z edičního plánu a vyšla nakonec až koncem 90. let. V roce 1989 ještě vychází také sbírka Ztráty a nálezy, šlo o jeho desátou původní knihu veršů. Ještě před převratem se všestranný autor stal vytvořeným dílem nepochybně i žijícím klasikem české literatury.

 V listopadu 1989 Karel Sýs z redakce Kmene odchází. Po převratu vystřídal řadu zaměstnání, ale nevyměnil své přesvědčení a nepřevlékl kabát. Což mu mnozí vlivní nezapomněli a na jeho adresu neměli dobrého slova a nad jeho dílem vyslovili nemilosrdný ortel – neprošlo cenzurou! Po převratu se Sýs živil jako redaktor soukromého nakladatelství, pojišťovací agent, akvizitér nebo prodavač knih a časopisů.  V letech 1990-1992 redigoval erotický časopis Sextant. V roce 1993 byl redaktorem časopisu Domácí lékař.  Roku 1994 se stal mluvčím Výboru národní kultury. O rok později pak založil společně s Danielem Strožem a Petrem Burianem časopis Obrys-Kmen. Zde dostávali a dostávají příležitost publikovat i mladí talentovaní autoři či autoři, kteří byli po roce 1989 vyhozeni z redakcí a nakladatelství většinou z ideologických důvodů.  V polovině 90. let se také stal mluvčím Výboru národní kultury. Zkušený autor ani ve změněných společenských podmínkách ve své tvůrčí aktivitě nijak nezpomalil. O tom svědčí jeho tvorba nejen v průběhu 90. let, ale i v dalším období. Jen namátkou jde kromě jiných i o tyto tituly:  Nová kronika aneb Bordel v Čechách, Bordel na druhou, Bordel do třetice, Vymknuta z kloubů, Pět let v mrtvém domě, Načas v očistci. Všestranný autor se věnoval i historii v dílech Protektorát ve fotografii, Praha zednářská, Praha před 100 lety nebo Akce Heydrich aneb Příliš mnoho otazníků. A určitě nelze opomenout ani jeho podíl na knihách Viděno deseti a Záhady 17. listopadu. Šlo o sérii rozhovorů s významnými aktéry převratu v roce 1989.

Apokalypsa podle Joba a Tři vzkazy spáčům

Zkušený autor potvrzuje i svou tvorbou z posledních let, že stále dokáže čtenáře překvapit a zaujmout formou i obsahem svého sdělení. V roce 2013 vychází sbírka Apokalypsa podle Joba. Rozsáhlé dílo obsahující i několik poměrně velmi dlouhých básní svou syrovostí jazyka a šíří záběru zasluhuje právem pozornost. Bezpochyby se jedná o jeden z nejvýraznějších počinů v naší literatuře za poslední léta. Ani zde autor nezapře svoji schopnost jít přímočaře k jádru věci, popisuje svět kolem nás, události a aktéry pravým jménem, nechodí kolem horké kaše a perem ostrým jako břitva ukazuje Čecháčkům a korouhvičkám jejich pravou tvář. Některé obrazy mají až apokalyptický charakter a ukazují četná rizika směřování současné civilizace zasažené morem konzumu, relativizace hodnot a povrchní zábavy. Najdou se zde nejen ti, kteří naivně uvěřili falešným prorokům, neviditelným rukám trhu, humanitárním bombardérům, pravdě a lásce hlásané chamtivými lháři, údajným věčným a nezničitelným hodnotám euroatlantické civilizace. Ale i nejrůznější převlékači kabátů a maloměšťáci, kteří si vždy najdou cestu k vlastnímu přežití, správnému politickému názoru a stálé přizpůsobivosti jako zásadní a neměnné podstatě svého života. Zkušený autor jim vidí až do střev, to mu ale nebrání, aby jim nastavil zrcadlo, z jehož obrazu jim nebude dobře po těle. Samozřejmě s tím rizikem, že bude mnohými razantně odmítán a některými osobami i označen za zastydlého milovníka starých pořádků či nenapravitelného pesimistu nebo dokonce grafomana, který už jiný nebude. Jenže poezie současná, aktuální, se nemůže vyhýbat ani věcem nepříjemným, zvláště když se jedná o ty, kteří výrazně ovlivňovali a ovlivňují poměry, ve kterých žijeme všichni. Není divu, že tato sbírka zůstala opět nepovšimnuta hlavním proudem sdělovacích prostředků až na vzácné a ojedinělé vyjímky.

Sýs o rok později vydává útlejší sbírku Tři vzkazy spáčům. Mohlo by se zdát, že je to jakési dokončení předešlého díla. I zda autor čerpá z aktuálních událostí a aktérům důležitých dějů vystavuje účet přísný, ale spravedlivý. Nenechává bez povšimnutí ani řádění našich novinářů veřejné služby, kteří už dávno ztratili v očích široké veřejnosti kredit a respekt. Jejich příkladné deformování informací a služby pravdě slouží jako odstrašující příklad nejen současníkům, ale bude sloužit nepochybně i jako výstraha pro budoucí generace. Jen malá ukázka ze třetí části této sbírky:

Hlavně se nevázat

na googlu pěstovat virtuální mrd a pokec

uprostřed klášterníků lékárníků a pánů domácích

vrahů na zavolání a na zavolanou

v pralese koalic hnojníků briliantových golfových míčků

v roští Ulic a Růžových zahrad

Hlavně plnit historický úkol

žrát ještě víc granulí

kupovat víc Tv na heslo

víc mobilů dývýdý krekrů deodorantů proti všeobecnému smradu

laků sprejů první pomoci a poslední záchrany

defoliantů deblů depilátorů

aby bylo zakryto ohavné podpaží buržoazie

kanceláře bzdící do oblak

betonová srdce s políčkem pšenice uprostřed

kdyby se jí nedej bože urodilo víc než velkomožný pánko potřebuje

šla by do plynové klece nebo do moře!

Přední osobnost Unie českých spisovatelů a týdeníku LUK

Se jménem Karla Sýse, kromě jeho rozsáhlé literární tvorby, byl řadu let spojen literární týdeník Obrys – Kmen (do dubna roku 2014) a od té doby jeho pokračovatel týdeník Unie českých spisovatelů vycházející pod názvem Literatura Umění Kultura (LUK). Karel Sýs zde zastává pozici vedoucího redaktora. Tento týdeník vychází každou středu jako součást deníku Haló noviny. Jméno Karla Sýse je pak také neodmyslitelně již řadu let spojeno také s Unií českých spisovatelů, kde je předsedou. Jak zmiňovaný týdeník, tak i uvedený spolek, sdružující řadu spisovatelů, básníků a publicistů širší veřejnost příliš nezná, jelikož o  nich hlavní sdělovací prostředky zásadně neinformují. Přesněji řečeno záměrně neinformují, jelikož nevyjadřují postoje patřící do jejich nepřekročitelného ideologického pole pravé a jediné správné víry v trvalou platnost svatých hodnot reprezentovaných a šířených Evropskou unií, NATO a věrnými spojenci za velkou louží. 

Tvorba a osobnost Karla Sýse je dnes v řadě periodik opomíjena. To nic nemění na skutečnosti, že má stále dost čtenářů a příznivců. Stačí uvést pro příklad jen jediný názor, který byl publikovaný v Parlamentních listech letos v květnu jedním ze čtenářů: „Karel Sýs je jeden z nejvýznamnějších současných českých básníků. Od svého přesvědčení nikdy neuhnul ani o milimetr. Doporučuji si přečíst jeho stěžejní básnické sbírky jak z doby před rokem 1989, tak i po něm. Osobně považuji jeho předloňskou sbírku "Apokalypsa podle Joba" za dosud největší básnický počin tohoto století. Dovolte mi pro ilustraci ocitovat závěr básně "Poezie mužně obnažená" z této znamenité sbírky: "I nedaleká cesta podražila volání na účet volaného volaný nezvedne Zaslechne SOS práskne dveřmi a zajistí je řetězem". K blížícím se sedmdesátinám přeji Karlu Sýsovi hodně zdraví a tvůrčí pohody. Mám velmi rád Viktora Dyka. Ten se často vyskytuje v křížovkách jako český básník na 3. Vím, že tam bude Dyk, ale vždy si vzpomenu i na znamenitého Karla Sýse.“

Čtěte Sýse, tam to všechno je!

Když slaví významné jubileum známý básník a spisovatel, nelze se nezmínit ani o postavení nejen mladých talentovaných spisovatelů nebo básníků, A zde není možné mít žádných iluzí. Mají to velmi těžké. Vždyť začínající spisovatel (a nejen on) knihu nejen napíše, ale navíc dnes ještě musí často najít i vydavatele a vydání si také minimálně z části musí zaplatit. Autor je tak nemilosrdnou silou neviditelné ruky trhu tlačen zároveň také do role vydavatele i prodejce. To jistě nejsou zcela zdravé poměry. Citelně v této oblasti schází ucelený systém podpory ze strany státu. Například v podobě stipendií talentovaným autorům a mladým, nikoliv jen těm protěžovaným píšícím na objednávku současného režimu. Myšlena je samozřejmě systematická podpora státu talentovaným autorům a to bez ohledu na jejich světonázorovou orientaci. Jak vidno, ani pro současnou vládnoucí garnituru není toto prioritní záležitost, na rozdíl od řešení problémů ve školství, zdravotnictví nebo dopravě. Statistici dál informují o tom, jak údajně dál vytrvale roste životní úroveň, průměrná mzda a výkonnost ekonomiky. Někteří myslitelé neúnavně opakují, že dnes žijeme v nejlepším období naší historie a máme se jako nikdy předtím. Ovšem na zlepšení postavení našich spisovatelů, ale i pracovníků v oblasti kultury působících třeba v knihovnách, muzeích, památkových objektech apod., jsme asi ještě v globálu, jak se opakovaně znovu a zase ukazuje, stále příliš chudí. Zdá se navíc, že v dohledné době to ani lepší nebude.  Jubileum výrazné osobnosti naší poezie, může být důvodem i k zamyšlení nad současným postavením lidí činných právě v kultuře. A připomenutím vůči odpovědným institucím, že v tomto směru je situace setrvalá, a to sice velmi nedobrá a velmi neradostná.

Také Karel Sýs patří k těm, kdo vytrvale upozorňují na zásadní nedostatky kulturní politiky polistopadových vlád. I ve zralém věku autor dokazuje, že disponuje talentem, který umí dokonale využít a znovu a znovu tak potěšit čtenáře. Co ještě dodat k jubileu výrazného a svým dílem velmi aktuálního autora?  Snad už jen jednu jedinou větu. Čtěte Sýse, tam to všechno je!

Bc. Miroslav Pořízek