Vývoz Slovanské epopeje - největší kulturní zločin státu od roku 1945

Jsem emeritní muzejník. Pracoval jsem v několika muzeích na Moravě, z toho čtvrtstoletí v Technickém muzeu v Brně. Když za socialismu vyvezl tehdejší ředitel muzea ilegálně technickou památku lokomotivu Krause do Uher bez schválení ministra kultury, přičemž  výměnou za ni dostal vůz budapeštského metra, takže nezpůsobil žádnou materiální škodu,  dostal mimo jiné i za tento počin devět let kriminálu. To vše zapadlo do bažin zapomnění v nových skandálech a kraválech polistopadové éry...

Dnes nám vyvážejí do Asie Slovanskou epopej. Legálně. Viděl jsem ji poprvé v životě jako mladý chlapec, když mne do moravskokrumlovského zámku zavedl můj osvícený otec, který nás vychovával k úctě slovanství, republice,a presidentům TGM a Benešovi. Otec si také s mistrem Muchou psal. Už tehdy to ve mně zanechalo úžasný dojem -a to nejen velikostí pláten, ale tím,co se na nich odehrávalo. Jakoby tu vyvstala živá historie Slovanstva. Proto jsem se po čase vypravil do Moravského Krumlova sám a potom  několikrát, a ještě později i s vlastní manželkou a dcerou. A vždy to byl pro nás velký kulturní svátek.

Historie Slovanské epopeje je nejméně tak dramatická, jako její obsah. Už za republiky, kdy ji minstr Mucha tvořil, na něj různí rádobyodborníci na moderní kumšt vedli nestydaté filipiky o nemodernosti, buržujství a podobných nesmyslech. Mistr na sobě sice nedával tyto útoky znát navenek, ale vnitřně jej to rozrušovalo. Umřel právě včas, aby unikl hydře hitlerismu. Nad hrobem hovořili jeho nepřátelé a Epopej putovala do jedné pražské školy, kde zůstala ležet zabalena po celý "protentokrát", jak "smějící se české bestie" posměšně říkávaly protektorátu. Po válce se na Muchu opět snášela kritika pro jeho "buržujské zaměření", ale našel se osvícený komunista, který Epopej doslova zachránil a převezl do Moravského Krumlova.

Po mnoha letech toto vše krásně osvětlil další náš osvícenec, pan profesor Mahler ve vynikajícím dokumentu o mistru Muchovi, nazvaném Osud talentů v Čechách. Tento film by televize, která si z neznámých důvodů říká Česká, snad měla každoročně povinně promítat v hlavních vysílacích časech...i když by pan profesor asi proti té "povinnosti" protestoval. Nicméně, proč toto píši? Protože řečeno s Janem Werichem, Slovanská epopej je dílo klasické - nepodléhá změnám vkusu, módy, trendů, zkrátka trvá ve své hodnotě. A není to jen monumentalita, co je na té Epopeji vzácné. Je to především mistrný promyšlený sled obrazů od počátků slovanského dávnověku až po mezníky nedávné minulosti, mezníky,znamenající v soudech nejen našeho, ale všech slovanských národů - Obrazů, které svým obsahem a ztvárněním navozují atmosféru prapočátků slovanského rodu i jeho vyústění do dějin doby nejnovější - A profesor Máhler při výkladu Epopeje poukázala na to nejdůležitější a nejosudovější memento - na oči slovanských mužů a žen, v nichž se od počátku odrážel osud mnoha slovanských Lidic a Ležák. Od přesně vyložil mistrův záměr - zobrazit osudy Slovanstva od útoků tiranské knuty a gótského meče na rodiny, přes útoky na kmeny a nakonec i na státy. Cožpak toto vše se neděje i dnes?? I proto je Slovanská epopej tak aktuální pro dnešek. A toto se pochopitelně protivníkům Epopeje i Slovanů nelíbí.

Na jedné straně se snaží na Epopeji vyzískat hnusný jidášský groš, na druhé straně by ji jakýmkoli legitimním důvodem nejraději sprovodili se světa. Přitom ironií osudu genezi Epopeje napomohl vedle TGM i americký mecenáš Charles Crane, přítel Masarykovy rodiny a donátor Mistra Muchy. Alfons Mucha chápal Epopej jako  životní dar českému národu a všem Slovanům. Proto stanovil podmínku městu Praze, aby pro Epopej vybudovala Pavilon, Praha tento požadavek nikdy nesplnila - a kdyby nebylo města Moravského Krumlova, které instalovalo celou kolekci velmi šetrně a perfektně na tamním zámku, osud Epopeje by se zjevně nevyvíjel dobře! Již jen odnětí Epopeje městu Moravskému Krumlovu je počin, příčící se jakékoli umělecké, kulturní a politické etice - natož její vývoz na opačný konec zeměkoule!

V současnosti vznikla petice na záchranu Slovanské epopeje, zveřejněná na Parlamentních listech. Každý uvědoměle cítící občan republiky by měl tuto petici podepsat. Proč? Vzpomeňme na Sixtinskou kapli a na náš Karlštejn. Jaké byly důvody omezení návštěvnosti v obou případech? Ochrana památek před zhoubnou atmosférou, vytvářenou masovou návštěvností! A pro Slovanskou epopej toto nemá platit? Ta je méně hodnotná,nežli Karlštejn nebo Sixtinská kaple? Kam jsme se to s dnešním přístupem ke Slovanské epopeji dostali? Jak to, že nikdo nezodpověděl restaurátorům podmínky zabezpečení přepravy Epopeje? A konečně, jak to, že se vůbec řeší otázka převozu takového kulturního pokladu na jiný kontinent - a jak to, že se vůbec ministerstvo kultury odvažuje dát souhlas k takovému komerčnímu barbarství? Ministr kultury, který toto dopustí,snad by měl být zavřen ne na devět let,jak jsem psal v úvodu,ale rovnou na devadesát devět let. Vůbec nikdo nemůže zaručit, že se při přepravě a instalaci Epopeje na místě určení nestane havárie nebo nepředvídatelná okolnost vedoucí k vážnému poškození, nebo dokonce ke zničení díla! A toto si chce vzít na bedra ministr kultury České republiky??

A přitom existuje jiná možnost prezentace. Dnes je holografická technika na takové úrovni,že by mohl být vytvořen hologram této sbírky a ten by se mohl předvést v zájmové zemi bez veškerých nebezpečí poškození originálu. Proč na toto žádná z učených hlav ministerstva kultury nepoukázala?

A Praha by mohla vybudovat takový památník či Pavilon, který by navždy důstojně prezentoval originální Epopej za přísného ochranného režimu návštěvnosti. Nejlépe ovšem by bylo navrácení Epopeje městu Moravskému Krumlovu,a poskytnutí patřičné dotace na reinstalaci v zámku, což se však bohužel asi nestane. Moc tu opět zvítězí nad etikou...A konečně Epopej by měla býti prohlášena s konečnou platností za památku UNESCO.

Vláda republiky ani příslušné orgány by prostě a jednoduše neměly vývoz Epopeje dopustit. Dříve,než bude pro Epopej pozdě.

    PhDr. Jiří Jaroš Nickelli,prom.historik, ČSOL Brno I

    Autor je emeritní muzejník, etnograf