Vývoj Německa k možné válce očima Němce, IV.

Německo a příští válka 

Wolfgang Michal

Berlín, 1995

Koncem roku 1993 řekla M. Thatcherová Spieglu: „Vy, Němci, nechcete zakotvit Německo v  Evropě, vy chcete zbytek Evropy zakotvit v Německu.“

Po roce 1871 nechtělo být Německo nacionalistickým státem, nýbrž impériem podle římského vzoru. Také snaha vytvořit jádro Evropy vychází z tohoto konceptu.

Návrh CDU-CSU o širší budoucnosti Německa uvádí tři možné modely:

1) Evropa Karla Velikého,

2) Středoevropsko – říše Otty Velikého,

3) Německá střední Evropa obou světových válek, tak, jak ji popularizovali Friedrich Naumann ve své knize „Střední Evropa“ z roku 1915.

Začněme Evropou Karla Velikého, která byla největším komplexem moci od zániku Západořímské říše v 5. století. Když byl v roce 800 francký král korunován římskou korunou, sahalo jeho impérium od Atlantiku k Labi, od severního Německa k Římu, od Barcelony po Budapešť, zahrnovalo Provence, Lotrinsko, Toskánsko, Sardinií, Švýcarsko, Čechy a Moravu.

Kancléř Kohl považuje tento model za nejpřijatelnější, a to z následujících důvodů: a) Za Karla Velikého neexistovala ani Francie, ani Německo. b)  Těžiště říše leželo na Rýnu. c) Císař v říši zavedl společnou měnu, stříbrný fenik, jenž byl předchůdcem ECU. D) Císař zavedl společnou úřední řeč, jíž se stala latina. e)Východní politika císaře byla tak působivá, že jeho jméno bylo ve všech jazycích synonymem pro slovo král.

Žádný div, že tato politika se stala pro Němce předlohou. V roce 1994 napsal poradce kancléře Kohla, Konrád Sietz v Merkuru: „ Snažíme se vytvořit co nejdříve tvrdé jádro Evropy – Evropu šesti zakládajících států.“

Co musíme zdůraznit je fakt, že Karel Veliký prosazoval svým mečem humanitní cíle a šířil křesťanství. Jeho Evropa byla pevností proti Arabům, Maďarům a pirátům.

Druhým modelem je říše Oty Velikého, která vznikla roku 962 v duchu tradic karolinské Evropy. Trvala do roku 1250. Byla první říší střední Evropy, kde skutečně dominovali Němci. Skládala se z Německa, východní Francie a severní Itálie. Sahala od Brügge do Záhřebu, od Marseille do Lübecku. Otovi následníci ji pak rozšířili až po Krakov a Rigu, ale i tato říše se rozpadla na tisíc kusů.

Třetí model pochází z doby kolem roku 1848. Populárním se stal již v době 1. světové války, kdy vůdce liberálů, farář Friedrich Naumann publikoval svůj spis „Střední Evropa“, kde zdůvodňoval morálně, politicky a ekonomicky válečné cíle císařství.

Naumannův koncept vycházel z modelu Evropy Oty I., ale vlivem světové války a změněné situace viděl jádro Evropy  v Německu  a Rakousko-Uhersku. Naumann řekl: „To nové nesmí přijít jako pád hory, má se rozvíjet jako dobro a pomalu srůst. Nejdříve se musí utvořit jádro, aby mohla následovat další krystalizace.“

Naumannův cíl byl vnitřní trh mezi Severním mořem a Adrií, v němž se prosadí německá přesnost, disciplína, vytrvalost, preciznost. Tato střední Evropa měla být v jádru německá a používání německé řeči mělo přijít samo od sebe. Neumann říká: „Kdo neroste, prohrává. To je smysl naší historie. Bez střední Evropy upadneme do bezvědomí.“ Pod touto hrozbou je dnes budováno „jádro Evropy.“