„Vysmátému“ Sobotkovi se vysmějí voliči

Jednou z možností, proč se toto představení hraje, jsou celkem malé preference, jímž se Sobotka ve srovnání s prezidentem Zemanem těší. A tak naše média se dosud nebývale dlouhodobě snaží udělat ze „sociálně-demokratického“ předáka alespoň takovou hvězdu, jakou býval kdysi premiér Nečas nebo K. Schwarzenberg, dřívější ministr zahraničních věcí, nebo M. Kalousek. Nezapomeňme, že jmenovaní pánové byli představiteli pravice, kteří „nám“ klestili cestu do Němec. Jejich proněmecká orientace je neoddiskutovatelná.  Když mluvil P. Nečas, ještě jako předseda vlády ČR, v Mnichově v bavorském zemském parlamentu, nadchl svou „přizpůsobivostí  a přítulností“ přítomné tak , že mu tleskali ve stoje. Na to se nedá zapomenout. Když odešli tito pánové  z politické scény, byli nuceni odejít z řady důvodů, nemohly být česko-německé vztahy bezprizorní. Ujal se jich B. Sobotka, který na cestě česko-německého „přátelství“ o míle již pokročil. Jak se sám vyjádřil, je duchovním otcem  „strategického dialogu mezi ČR a SRN.“ Ne že by obyčejní Češi zahořeli nějakou zvláštní vstřícností k jeho německé orientaci, ale bylo to rozhodnutí vlády ČR, v níž mnozí její členové  trpí germanofilií. Proto asi nevidí, že náš národ má preference zcela jiné. Již téměř století se shlížíme ve Slovácích a považujeme je za národ nám nejbližší.

Pokud by naši vládci skutečně mysleli demokraticky, nechali by o naší zahraničně-politické orientaci rozhodnout lid v referendu. Ale je to problém. Ústavní zákon o referendu, ač o něm se již dlouho mluví , se ne a ne narodit. V nedávné době, někdy v době volební kampaně, se ze sociálně-demokratických řad ozval hlas, že o zpackaném zákoně o církevních restitucích by mohlo rozhodnout referendum. Ale před volbami a o volbách se mluví o všeličems. Pak se na některé věci zapomene. Tak to bývá.  A stalo se tak i se zmíněným referendem. Kde kdo pro něj i dnes jen hoří, ale jsou zde asi nějaké málo viditelné překážky.

A za této situace musela chudák vláda vzít na svá bedra časově omezené rozhodnutí o česko-německém strategickém dialogu. Doufáme, že je to skutečně dočasné rozhodnutí, k němuž definitivně řekne lid své slovo. Než se tak stane, přijdou ještě několikeré  volby. Volební lístky budou mít v rukou lidé, kteří jistě, alespoň ve své většině, pro německou cestu nebudou hlasovat.  Jsou zde přece státy  V 4 a naši tradiční spojenci. To je naše přirozené zahraničně-politické směřování.

Ale chudákovi Sobotkovi již nyní zlí nacionalisté, jak se dovídáme na pokračování, vyhrožují. Mohli bychom jejich strašení vším možným považovat ne za přípravu nějakého kombinovaného útoku  na předsedu vlády, ale spíše jen za samý začátek začátku volební kampaně. Média již nám vykreslila dobráka Sobotku, který má být se svou bohulibou partají volen, a na druhé straně odhalila všehoschopné, zlé nacionalisty, z nichž ne nemnozí, jak se asi včas dozvíme, byli a jsou ve skutečnosti  extrémisty či dokonce možná i neonacisty. Média nám jistě pomohou ještě blíže rozpoznat, kdo je demokrat a kdo extrémista, pokud bychom měli náhodou nějaké pochybnosti o tom, komu svůj hlas máme dát a komu ukázat záda. B. Sobotka je však stále ten pravý, neopominutelný, médií tak milovaný. Nedávno se však stalo, že hodně a neprominutelně ujel. Prosím, sledujte!

„A vzápětí začal Sobotka neskutečně rétoricky perlit!  V odstupu dvou tří neutrálně nic neříkajících větiček si najednou „vzpomněl“ na oprávněný požadavek SPD, která shromáždila více než sto tisíc zákonem žádaných hlasů občanů k uspořádání referenda o setrvání či vystoupení České republiky z už zmíněného dvorku EU. Nejen pan poslanec Okamura (SPD) jistě nestačil zírat. Premiér řekl doslova, že o takových iniciativách se prostě „nehodlá bavit“..!

A tak hra na demokracii přestává. Premiér se odkopal. Jak by plebs si mohl dovolit bourat jeho koncepci na cestě k Německu nebo dokonce do Německa. To on prostě nepřipustí a hotovo. Budou však volby, v kterých budeme svými hlasy rozhodovat nejen o jeho straně, ale dokonce i o něm samotným. A tentokrát, doufejme, neprojde! A  tak, i s ním, odložíme jeho proněmeckou orientaci, jíž sám, jak tvrdil, i vymyslel, i když pochybuji, že by byl něčeho takového schopný. V jeho pádu do politické propasti to bude však už úplně jedno.

Jen té  sociálně-demokratické strany mě bude přece jenom líto. Ale když ona  sama není schopna se proroka němectví zbavit, bude muset sdílet osud se svým předsedou. Jen z toho politického pádu se může časem zotavit. Ale to v čele ČSSD bude stát již někdo jiný, který strčí sobotkovský strategický dialog s Němci do starého politického haraburdí a bude se snažit obnovit soulad s přirozenou českou zahraničně-politickou orientací.

Dr, O. Tuleškov