Ing. Josef Mikš
Leden
Přesto, že naprostá většina českého obyvatelstva byla přesvědčena, že se blíží konečná porážka a krach nacistického režimu, Hitler v novoročním projevu přesvědčoval Němce, že „hodina vítězství přijde“. Organizovaly se oddíly domobrany – tzv. volkssturmu, složené z mladých chlapců a starých mužů, neschopných vojenské služby. Také na vyškovském náměstí se 7. ledna konal slavnostní nástup a přísaha jednotky volkssturmu, složené z vyškovských Němců a příslušníků německého jazykového ostrůvku. Ta měla spolu s oddíly wehrmachtu být připravena k obraně vyškovského teritoria . Němci byli stále přesvědčeni, že „Vůdce“ má mimo již použitých raket V-1 a V-2 k dispozici ještě další „zázračné zbraně“. Pro jistotu ale nahnali české chlapce a muže i z Vyškovska na kopání obranných zákopových pásem, aby byl moravský prostor připraven k poziční obraně. Ti svou nucenou práci komentovali humorně slovy : „ Kopeme zde jamky pro Stalinovy tanky !“
Současně ale vyškovští nacističtí vedoucí v tajnosti připravovali tzv. opatření ARLZ, která měla být realizována při ústupu německých vojsk. Měly být zničeny všechny budovy, podniky, zařízení, komunikace, spoje, železnice a zanechána jen spoušť.
Optimistický Hitlerův tón vyplýval zřejmě z přesvědčení, že právě probíhající úspěšná ofenziva nacistických vojsk v Ardenách přivodí zvrat na západní frontě a tím se vytvoří podmínky pro zastavení postupu Rudé armády na východě. Situace západních spojenců byla v té době skutečně hrozivá až kritická. Německým armádám se podařilo srazit jejich vojska o 100 kilometrů zpět a hrozilo nebezpečí zhroucení fronty. Proto se britský ministerský předseda Winston Churchill obrátil začátkem ledna na vedoucího představitele SSSR Josifa Stalina se žádostí o pomoc zahájením ofenzivních akcí většího rozsahu, které by donutily nacistické velení přesunout část sil z ardenského bojiště.
Odpověď přišla zanedlouho. Již 12. ledna zahájila Rudá armáda viselsko-oderskou operaci, která svým rozmachem, tempem s rozhodností překonala zatím všechny platné normy. V této operaci za pouhých 18 dnů prolomila vojska 1. běloruského a 1. ukrajinského frontu mohutnou, hluboce členěnou nepřátelskou obranu mezi Vislou a Odrou, překonala vzdálenost 500 kilometrů, na šířce 500 kilometrů vyšla k řece Odře a dobyla na jejím levém břehu řadu předmostí. Tím se přiblížila na 60 kilometru k Berlínu a vzbudila paniku v celém Německu. Toto nebezpečí také donutila německé velení ke stažení část sil z ardenského směru a umožnilo spojencům stabilizovat situaci.
V té době již jednotky 1.čs. armádního sboru v SSSR spolu s vojsky Rudé armády osvobozovaly obce a města východního Slovenska. Současně 15. ledna byla zahájena útočná operace 38. armády v prostoru Jasla. Účastnili se jí i českoslovenští dělostřelci a tankisté.
Ale nebojovalo se jen na frontách. Docházelo k postupnému rozmachu partyzánského hnutí i v českých zemích. Začátkem ledna zahájila v Nemochovicích na Vyškovsku svoji činnost partyzánská skupina Olga, která se později rozrostla v oddíl, který byl součástí 1.čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Jejich první akce byly vedeny s cílem získat zbraně. V širokém okolí proto přepadávali partyzáni hájenky a myslivny a německým hajným a nadlesním zabavovali lovecké kulové zbraně. Kromě této skupiny působily na Vyškovsku i další skupiny, které vznikly ke konci roku 1944. Se skupinou Olga úzce spolupracovala skupina Olga–Kobeřice.
Skupina Zdenka, která měla sídlo v Rašovicích, působila v prostoru Slavkov – Bučovice. Další skupina Chřiby-Nevojice, měla základnu v obci Nevojice a konečně ve střední a severozápadní části bývalého okresu Vyškov operovala skupina Jindra- Gryc. Také tyto skupiny se po svém založení zaměřily na získávání zbraní a střeliva.
Koncem ledna působila skupina Olga v prostoru Slavkova.Obsadila Jalový Dvůr u Rašovic a odtud podnikala akce v okolí Nížkovic, Heršpic a okolních hájenkách. Byly získány další zbraně a zásoby potravin a kuřiva. Ke konci ledna byla skupina již solidně vyzbrojena a čítala 22 osob, z nichž byly dvě ženy. Skupina byla rozdělena na tři družstva , schopna působit i samostatně. Přechází plně na partyzánský způsob boje. Aby ztížila gestapu pátrání, přemístila se na území okresu Kroměříž a připravovala akce většího rozsahu.
Skupina Jindra – Gryc aktivovala radiostanici, kterou zhotovil příslušník skupiny Vladimír Pehl a která byla později umístěna u Vladimíra Jánského v Nosálovicích. Střídavě ji obsluhovali Vladimír Holzer a spojka odbojové skupiny VELA /Velitelství lidové armády/ Marie Sedláčková, zvaná Maňka, která spolupracovala s podplukovníkem Kašíkem, který byl na Vyškovsku velitelem východomoravského úseku VELA na Moravě.
Aktivovaly se i další odbojové buňky, které působily na různých místech okresu zejména ve Slavkově, Bučovicích, Rousínově i v jednotlivých obcích. Náplní jejich činností bylo narušování a zpomalování válečné výroby, sabotáž zásobování a drobné sabotáže v průmyslu, šíření zpráv a výzev vysílaných londýnským a moskevským českým zpravodajstvím, podpora národního sebevědomí a vzbuzování nenávisti k okupantům, skrývání a poskytování pomoci osobám, které byly okupanty stíhány..Významná byla i pomoc poskytovaná výsadkům z SSSR nebo VB, působících na Vyškovsku . Bylo rovněž zahájeno zakládání ilegálních národních výborů, které měly okamžitě po osvobození převzít moc.Všichni netrpělivě sledovali vývoj situace na hlavních frontách a počítali, kdy se konečně dočkají osvobození
Únor
Začátkem února byla v SSSR na Jaltě zahájena konference vrcholných představitelů spojeneckých velmocí VB, USA a SSSR, na které byly upřesněny plány spojeneckých závěrečných vojenských operací. Jednání dospěla také k závěru o německé bezpodmínečné kapitulaci a poválečném uspořádání Německa .
Na západní frontě došlo v této době k úplnému osvobození Belgie a spojenecká vojska úspěšně pokračovala v postupu na území Německa. Na východě pokračovala Rudá armáda v ofenzivě ve Východním Prusku, Polsku a Maďarsku, kde bylo dobyto hlavní město Budapešť. Na Slovensku po neúspěšném útoku na Liptovský Mikuláš přešel 1.čs. armádní sbor do dočasné obrany a hlavní pozornost byla věnována doplnění početních stavu jednotek a výstavbě další pěší brigády ze zmobilizovaných doplňků slovenské národnosti.
Na Vyškovsku se dále rozvíjela činnost ilegálních a partyzánských skupin. Oddíl Olga, který se koncem ledna přesunul na Kroměřížsko dlouho neotálel. Ihned 2. února se cílem jejich zájmu stal statkář Šimon v Cetechovicích, který stále kolaboroval s Němci a aktivně působil v tzv. Lize proti bolševismu. Zatím se mu dostalo jen výstrahy a byla mu zabavena lovecká kulovnice. Následně bylo navázáno spojení s ilegální skupinou v Morkovicích, které bylo velmi důležité pro připravovanou akci, která měla být uskutečněná koncem února.
Skupina Olga – Kobeřice pokračovala do konce ledna ve vyzbrojování a spolupráci se skupinou Olga. Počátkem února již měla 13 vyzbrojených členů a přešla od domácího odboje rovněž na partyzánský způsob boje. Ostatní skupiny zatím příliš aktivně nevystupovaly. Skupině Jindra–Gryc se podařilo v kasárnách na Kozí horce odcizit psací stroj, což byla tehdy vzácnost, a rozmnožovat na něm ilegální letáky, které koncem ledna rozšiřovali ve Slavkově, v Křenovicích a Rousínově.
Dne 6.února došlo na Vyškovsku k prvému boji partyzánů oddílu Olga s fašisty. Při akci 3.družstva, kterému velel Rudolf Venhuda, se v prostoru hájenky Zlatý jelen v katastru obce Heršpice střetli partyzáni s nacistickým stíhacím komandem a četníky. V boji byl zabit partyzán Jiří Jírovský a další dva členové skupiny, Rudolf Venhuda a Ladislav Verner, byli těžce zraněni. Téhož dne také partyzánská skupina Zdenka přepadla německé vojenské skladiště u Křižanovic. Ve skladu zničili vojenský materiál a ukořistili jednu pistoli. Přesto, že nacistický bezpečnostní aparát zahájil rozsáhlou pátrací akci, nepodařilo se mu nic zjistit.
Po střetnutí u Heršpic se oddíl Olga načas zdržel aktivního vystoupení, aby zakryl stopy své činnosti.Prováděl však průzkum pro další akce. Vystoupil opět ve druhé polovině února.Již 18. února byl násilím odzbrojen statkář Bichermeier z Nesovic a v jeho bytě byly zničeny všechny říšskoněmecké symboly .Hned následujícího dne byla přepadena četa maďarských vojáků ve Lhotě u Pačlavic.Bylo ukořistěno 12 pušek, náboje, granáty a různá vojenská výstroj a výzbroj. O dva dny později, 21. února, přepadli partyzáni 80 maďarských vojáků, kteří byli rozmístěni ve škole v Brankovicích. Zde byla kořist ještě větší, více než 40 pušek, pistole, granáty, náboje a mnoho jiných zásob. Oddíl se postupně rozrůstal, protože noví členové mohli být vyzbrojeni vojenskými zbraněmi místo málo účinných loveckých zbraní a tak se aktivně účastnit bojových akcí.
Aktivizovaly se i další odbojové buňky, které působily na různých místech okresu, zejména ve Slavkově, v Bučovicích, Rousínově i v jednotlivých obcích. Tyto buňky a skupiny však neměly partyzánský charakter. Jejich záměrem bylo narušování a zpomalování válečné výroby v podnicích, drobné sabotáže, šíření zpráv londýnského a moskevského českého vysílání, kolportáž ilegálních protinacistických letáků a tisku, podpora národního sebeuvědomění a vzbuzování nenávisti k okupantům a jejich pomahačům – kolaborantům. Významnou součástí ilegální práce bylo skrývání a poskytování pomoci osobám, které byly okupanty stíhány, a také spolupráce s výsadky, které na vyškovském okrese působily. Důležitým politickým úkolem byla příprava ustavení ilegálních národních výborů, které měly být připraveny ihned po osvobození převzít moc.
Partyzánský oddíl Olga, který se po uvedených přepadech znovu přesunul na Kroměřížsko, provedl 26. února akci, která nemá obdoby v historii partyzánského hnutí v českých zemích. Byla to největší a nejvýznamnější akce oddílu za celou dobu jeho existence. Toho dne partyzáni Olgy za pomoci odbojářů z Morkovic, přepadli železniční stanici v Morkovicích, kde byl rozmístěn německý vojenský cisternový vlak a z 29 cisternových vagonů vypustili 512.600 litrů benzinu, benzenu, lihu a mazacích olejů. Pak zmizeli beze stop. Bylo to možné proto, že odbojáři z Morkovic podle dohovoru provedli před vlastní akcí demonstrační přepad na opačném konci obce a tím na toto místo byla zaměřena pozornost nacistických orgánů. Nacistický bezpečnostní aparát zahájil rozsáhlou pátrací akci, která ještě nebyla skončena, když o dva dny později, 28.února, oddíl Olga znovu zasáhl a uskutečnil přepad jednotky maďarských vojáků v obci Divoky na Kroměřížsku. Zde ukořistili partyzáni 28 pušek, dva samopaly, pistole, tisíce nábojů a také první lehký kulomet. Zároveň se do oddílu přihlásili další dobrovolníci. Akce v Morkovicích měla mezinárodní ohlas. Pochvalně se o ní zmiňovalo i české zahraniční vysílání z Londýna i Moskvy. A připravovaly se nové akce.
Že se fronta blíží, o tom svědčily stále častější přelety sovětských letadel. Přesto, že vojenská situace Německa byla kritická, nacistický bezpečnostní aparát pracoval horečně dále a „usilovně stíhal „nepřátele Říše“.Během února byly na Vyškovsku a Brněnsku zatčeny desítky ilegálních pracovníků, mezi nimi 26. února také podplukovník Jan Kašík, velitel valašského úseku VELA / Velitelství lidové armády/, který se stal obětí konfidenta gestapa. Ale boj pokračoval.
Březen
Začátkem března 1945 probíhaly v prostoru Liptovského Mikuláše těžké boje jednotek 1.čs. armádního sboru v SSSR s neustálými německými protiútoky. Následně 10. března zahájila vojska 4.ukrajinského frontu ostravskou operaci, které se zúčastnila také 1.čs. tanková brigáda, jejímž velitelem byl major Janko.
Partyzánská skupina OLGA se po akci na morkovickém nádraží a přepadu maďarské posádky ukryla v Milovicích, protože nacisté neustále pátrali po jejich stopách. Zde bylo 3.března večer přijato dalších sedm nových členů. V noci 6. března provedli partyzáni OLGY další přepad a to v Troubkách, v domě,kde byli ubytováni dva maďarští důstojníci.Byl ukořistěn jeden samopal, čtyři pistole a množství nábojů. Nad ránem 10.března již byla OLGA znovu na své základně v Nemochovicích.
V březnu zahájila aktivní činnost také skupina Nevojice. Ta se 9.března pokusila o přepad skladu fašistické organizace Todt, avšak neuspěla. Při zpáteční cestě se pak střetla s nákladním autem wehrmachtu, na které zahájila palbu, ale tomu se podařilo ujet.
Odbojová skupina v Heršpicích u Slavkova ukořistila počátkem března několik pistolí a bednu se střelivem. Zabezpečila rovněž úkryty pro sedm sovětských válečných zajatců, kteří prchali před nacisty.
Skupina Vyškov-Jindra-Gryc v té době organizovala spolupráci skupin při chystaných akcích tak, aby se ztížilo pátrání gestapa. Účastnila se jí i Marie Sedláčková, zvaná Manka, fungující jako spojka mezi různými skupinami odboje.Navázala spojení a dohodla schůzku s odbojovým pracovníkem Petrem, se kterým již dříve spolupracoval podplukovník Kašík, vedoucí valašského úseku VELA / Velitelství lidové armády/,než byl 26. února 1945 zatčen. Nikdo netušil, že je to konfident gestapa Dvořák. Tak došlo 13.března večer na mostě u Lulče ke schůzce Manky s Petrem. Most však byl již od soumraku pod kontrolou gestapa. A tak Manka, když se ji po příchodu Dvořák pokusil zadržet, vycítila zradu a zahájila střelbu z pistole, kterou byl konfident zasažen do břicha. Pak však byla gestapáky přemožena a svázána. Dvořák druhého dne zranění podlehl a Manka potom zahynulo v koncentračním táboru Mauthausen. Jednomu z průvodců Manky se podařilo uprchnout s prostřelenými rukama a druhý, který měl prostřelené nohy, byl zatčen s Mankou a z koncentračního tábora se vrátil po osvobození s podlomeným zdravím.
Partyzánský oddíl OLGA se právě toho dne začal přesunovat blíže k Brnu, kde měl podle dohovoru převzít zbraně od ilegální organizace ve Zbrojovce. Byla to však léčka gestapa které k jednání vyslalo svého konfidenta Ryšánka, používajícího krycí jméno Radek. Jednání za OLGU vedl partyzán L.Koukal.Když se jednání protahovala a zbraně dodány nebyly,bylo po několika dnech rozhodnuto vrátit se na základnu. Nejdříve se oddíl přesunul do Brankovic. Zde došlo prvního jarního dne 21. března k nečekanému střetnutí s německou vojenskou hlídkou. Při přestřelce byli tří němečtí vojáci zastřeleni a čtvrtý uprchl. Bylo nebezpečí, že přivolá posily a dojde k boji. Proto partyzáni obsadili vesnici a zakázali komukoliv z obyvatel opustit bydliště do 8.00 hodin příštího dne. Očekávaný zásah okupačních sil se však nedostavil. Proto partyzáni opustili vesnici a přes Vážany a Bohaté Málkovice se vrátili 24. ledna do Nemochovic. Před odchodem z Brankovic poučili obyvatele, kdy mají jejich přítomnost v obci ohlásit četníkům a jak vypovídat, aby byli ochráněni před represáliemi ze strany okupantů. Následující pátrací akce gestapa,četníků a protipartyzánského komanda skončila neúspěchem, protože všichni obyvatelé shodně vypovídali,že byli partyzány pod hrozbou trestu smrti donuceni k zabezpečení jejich ubytování a poskytnutí stravy.
Rovněž ostatní skupiny projevovaly zvýšenou aktivitu. Skupina Zdenka napadla palbou německou kolonu sedmi aut na silnici Slavkov –Hodonín. Skupina Chřiby - Nevojice přerušila 20. března telefonní vedení na silnici Bučovice – Ždánice a postřelila spojku na motocyklu, které odebrala pistoli se zásobníky. Přitom se střetla s dalšími fašisty, kteří přijeli na třech autech. V dalším 23. a 24. března tato skupina ukořistilo přímo v Nevojicích z kolony rozmístěné v obci dva kulomety, tři pušky, tři samopaly a mnoho střeliva. Tyto na pohled málo významné akce měly důležitou úlohu. Jednak tříštily pátrací úsilí okupantů na mnoho míst a vytvářely pro ně nejisté zázemí, protože nevěděli, kdy a kde budou napadeni.
Oddíl OLGA se po krátkém odpočinku v Nemochovicích opět přemístil na Kroměřížsko. Zde před rozedněním 28. března obsadil zámek ve Zdislavicích, jehož správce, fanatický nacista Langer s manželkou nenáviděli vše české a byli postrachem celého okolí. Proto jim svého času poslali velitel OLGY Houfek se zástupkyní Olgou výstražný dopis v němž je varovali, že nezanechají-li této činnosti, budou postaveni před partyzánský soud a přísně potrestáni. Langer se varování vysmíval a veřejně prohlašoval, že se postará o likvidaci „ banditů“. Nyní se varování uskutečnilo. Oba byli odsouzeni k trestu smrti a ve sklepě zámku popraveni. Po skončení akce se partyzáni opět ukryli v Milovicích, kde přibrali do skupiny další nováčky a pak se přemístili do obce Lubná na úpatí Chřib.
Stejného dne, kdy partyzáni OLGY udeřili ve Zdislavicích, skupina Chřiby-Nevojice přehradila silnici Nesovice – Snovídky. Když pak před překážkou zastavila kolona pěti nákladních vojenských aut, zahájili partyzáni palbu, kterou bylo několik vojáků zasaženo. Potom partyzáni před přesilou ustoupili.
Na celém jihomoravském území, které bylo začleněno do frontového operačního prostoru wehrmachtu, pokračovaly v březnu intenzivní opevňovací práce. Na Vyškovsku byly překážky a zákopy budovány jak na volném terénu na výhodných terénních čarách , tak i přímo ve Vyškově, Slavkově, Bučovicích, Ivanovících a větších obcích.
Do konce března západní spojenci překročili Rýn a úspěšně postupovali do nitra Německa. Na východní frontě Rudá armáda upevnila předmostí na Odře u Kostřína, pokračovala v bojích na polské frontě a obklíčila uskupení německých vojsk v prostoru Opolí. Na území republiky probíhala fronta východně od Ostravy na Liptovský Mikuláš a Kremnicu. V Maďarsku byl v prostoru Blatenského jezera odražen mohutný německý protiútok a vojska 2. a 3. ukrajinského frontu zahájila ofenzivu ve směru na Vídeň. Dne 24. března byla vojsky 4. ukrajinského frontu zahájena druhá etapa ostravské operace, kde do bojů v prostoru Žory zasáhla úspěšně i 1. čs. samostatná tanková brigáda. Za dva dny 26.března zahájil 2.ukrajinský front bratislavsko-brněnskou operaci. Německá nacistická vojska se dostávala do bezvýchodné situace
Duben
V měsíci dubnu 1945 stálo Německo před katastrofou. Kruh obklíčení se začal neúprosně stahovat. Na západě spojenecká vojska pokračovala v úspěšném postupu v Itálii i přímo v Německu. Jak napsal po válce ve svých pamětech vrchní velitel spojeneckých expedičních sil v Evropě generál Dwight D. Eisenhower o situaci v dubnu 1945: „ … naše divize postupovaly rychle na východ a tu a tam zajaly osamocené oddíly demoralizované nepřátelské armády. Většinou neexistovala pevná fronta obrany, nikdo se ani nepokoušel náš postup koordinovaně zadržovat“.
Po nezdařeném protiútoku v Ardenách totiž přesunuli nacisté část sil na východní frontu, kde naopak kladli zuřivý odpor a úporně bojovali o každou obec.Přes horečné úsilí nacistického velení a nasazení všech volných sil se na sovětsko-německé frontě nepodařilo situaci stabilizovat. Během 4. dubna byla osvobozena Bratislava a následně zahájena Bratislavsko- brněnská operace. Již 13.dubna se částem 2.ukrajinského frontu podařil násilný přechod řeky Moravy v prostoru Hodonína a Lanžhotu. Stejného dne dobyla Rudá armáda hlavní město Rakouska Vídeň.
Na severu Moravy v Ostravské operaci rozvíjel 4.ukrajinský front jen velmi těžce útok na směru Ostrava-Olomouc, protože nacistická vojska zde kladla zvláště houževnatý odpor. Podle Hitlerova rozkazu měl být tento důležitý průmyslový rajon uhájen za každou cenu.. Ve větší části území Čech a Moravy působila silná skupina armád Střed. Jejím velitelem byl polní maršál Schörner – pro svou krutost a bezohlednost zvaný krvavý Ferdinand. Je znám jeho výrok z té doby: „ Vojáci pamatujte na to, že jen z vesnic, které zapálíte, uhasne i odpor a nikdo z nich na vás nebude střílet“! Důsledně také vyžadoval plnění Hitlerova rozkazu o zničení při ústupu všeho, čeho by nepřítel v nejbližší době nebo budoucnosti mohl využít. Byl to rozkaz pro taktiku „spálené země“. Každá oblast, kterou německá vojska opouštěla, měla být proměněna v poušť.
Na hlavním strategickém směru Varšava – Berlín byla 16. dubna po náročné a podrobné přípravě zahájena závěrečná Berlínská operace, jejímž cílem bylo zničit protistojící nepřátelské síly a dobytím Berlína jako centra německého fašismu ukončit existenci tzv. tisícileté německé říše a tím i krvavou druhou světovou válku v Evropě. Tohoto posledního mohutného úderu se účastnilo 3,5 milionů sovětských vojáků, za podpory 41.000 děl a minometů, 6300 tanků a samohybných děl a 8000 letadel na frontě široké 400 kilometrů.
25.dubna se v Německu v prostoru Torgau na Labi setkaly jednotky americké a sovětské armády a tím uzavřely vnější obklíčovací kruh. Den nato 26. dubna bylo osvobozeno Brno a svazky 2.ukrajinského frontu bez operační přestávky zahájily útok na směru Brno- Vyškov-Olomouc s cílem spojit se v prostoru Olomouc se svazky 4. krajinského frontu postupujícími od Ostravy a uzavřít obklíčení sil nacistické skupiny Střed.
Začalo také přímé osvobozování vyškovského okresu. Již 26. dubna byl osvobozen Slavkov a 27. další okolní obce, v sobotu 28. dubna Nemojany a Luleč. V tento den, kdy se již bojovalo na okrajích města a byly sváděny těžké boje mezi Drnovicemi a Dědicemi, nechal vládní komisař Matzal nastoupit osazenstvo radnice a vyhrožoval, ať se nikdo neopováží podniknout něco proti říši, protože každého takového nechá hned pověsit. Sám ale příštího dne za rachotu dopadajících bomb a granátů nasedl do služebního vozu a ujížděl k Olomouci, kde byl zatčen.
Konečně během 30. dubna byl osvobozen i Vyškov a všeobecné nadšení z nabyté svobody dalo na chvíli zapomenout, že je město a zbytek dosud neosvobozených obcí stále ve frontovém pásmu a že válka dosud neskončila. I když oznámení z Berlína, že vůdce Adolf Hitler „padl na poli cti a slávy při obraně Berlína“ naznačovalo, že konec války je za dveřmi. ..
Během dubna se vystupňovala i činnost odbojových a partyzánských skupin..Tak 3.dubna 1945 došlo v Nemochovicích k přestřelce partyzánů oddílu OLGA s gestapáky a kolonou německých vojáků. Rozpoutal se dvouhodinový boj, při kterém došlo ke ztrátám na obou stranách. Z oddílu Olga byl zabit sovětský partyzán Gaučerov a Milan Dias z Brankovic. Němci odváželi tři mrtvé a sedm zraněných.. Partyzáni nakonec byli nuceni před přesilou ustoupit a protože se dala očekávat pátrací akce nacistů, vydali se do chřibských lesů.
V dalších dnech skupina Chřiby Nevojice střelbou narušovala přesuny německých jednotek , přerušila místní telefonní vedení a nakonec dálkový vojenský kabel. Dne 8.dubna partyzáni skupiny Jindra - Gryc převlečeni do německých uniforem pronikli do kasáren na Kozí Horce a přerušili elektrické vedení k náložím, jimiž měly být zničeny vojenské objekty. O několik dní později se skupina střetla v Lulči s oddílem SS a větší skupinou vlasovců, kteří jim napomáhali. Po hodinové přestřelce partyzáni ustoupili k Pístovicím.
Odbojové a partyzánské skupiny pokračovaly ve svých útocích na německé týly a zálohy až do doby, než obce a prostor ve kterém působily, osvobodila Rudá armáda. Pak se jí dali k dispozici a napomáhali při očisťování okolí a lesů od zbytků fašistů.
Oddíl Olga, se mezitím rozrostl tak, že bylo nutno vytvořit tři samostatné čety a štábní četu. Pohyb čet a družstev byl řízen štábem pomoci spojek. V novém složení oddíl absolvoval ještě řadu bojových akcí. Na příklad 15.dubna přepadla 3. četa Němce v Roštíně, kde padlo osm německých důstojníků. O dva dny později byl u Střílek likvidován konfident gestapa Černý, Téhož dne, 17.dubna štábní četa v Milovicích u Zdounek zastřelila při střetnutí čtyři německé vojáky.
Přímo k legendární akci došlo v noci na 19. dubna na zámečku v Hošticích, okres Kroměříž. Zámek byl obsazen partyzány 3. čety a následujícího dne zrána byl do zámku vlákán a zajat velitel 16. tankové divize generálmajor von Müller s částí svého štábu. Divize se přesunovala od Ostravy na frontu jižně Brna, aby zde posílila obranu proti pronikajícím částem Rudé armády. Cestou se chtěl velitel zastavit u svého známého, majitele zámečku hraběte Dubského. Do zámecké pasti padl i kroměřížský hejtman Koblischek. Byl popraven spolu s osmi důstojníky divizního štábu. Zajatý generál byl ponechán na živu a později předán do řádného zajetí Rudé armády.
Fašisté, kteří věděli, že generál je naživu, podnikali rozsáhlé akce k jeho záchraně. Tak se oddíl dostal 22. dubna u Roštína do velké přestřelky. Při ní bylo třicet Němců zabito a tři těžce zraněni., Z partyzánů byl zabit velitel družstva Bedřich Schweidler z Nemochovic, těžce byl zraněn Oldřich Gremlica a jeden partyzán lehce. Jak se přibližovala frontová linie, stoupala i zuřivost nacistů. Při pokusu přepravit zajatého generála sanitním autem přes frontové pásmo do štábu maršála Malinovského, došlo 29. dubna znovu ke střetnutí s četou litenčického jagdkomanda u letoviska Bunč, kde bylo pobito 18 jeho příslušníků. Partyzáni se pak stáhli do nitra chřibských lesů poblíže obce Salaš. Téhož dne však došlo i ke krvavé odvetě ze strany nacistů. V odpoledních hodinách vylákali a zákeřně zavraždili v lese u obce dvacet partyzánských pomocníků. Aby pomstu dokonali, vypálili všechny objekty letoviska Bunč, včetně dvou hájenek a do šlehajících plamenů vhodili zaživa hlídače objektů V. Rance. K další trestné akci se však již nedostali, protože partyzáni Olgy vyrazili ze své základny, obec Salaš obsadili, vyhnali z ní jednotku wehrmachtu a drželi obec pevně v rukou do příštího dne, než do tohoto prostoru postoupila rumunská armáda. Spolu s ní pak 1. května osvobodili památný Velehrad. Avšak válka ještě neskončila.
Květen
Vyškov byl sice 30. dubna s okolními obcemi a dvěma třetinami okresu svobodný, ale válka ještě neskončila. Nepřítel 1. května přisunul další zálohy a kladl houževnatý odpor na čáře Ježkovice-Lhota-Kozí horka – Vinohrady- jižně Radslavice a Zelená hora-jihozápadně Pustiměr- severně Marchanice a Křižanovice. Dále se frontová linie táhla jižně Drysice- severně Želeč- jižně Brodek a dále k Hradčanům a Ivani, mimo vyškovský okres.
Němci byli stále aktivní. Prováděli četné protizteče s pěchotou a tanky a tak docházelo v dalších dnech k urputným bojům. Některé terénní dominanty a osady přecházely v bojích na bodáky několikrát z jedněch rukou do druhých.. Četné byly také palebné souboje německých a sovětských tanků. Velká tanková bitva se rozhořela u Pivína,, kde se jednotky 6. gardové tankové armády pokoušely o průlom na Prostějov. Ten se však nezdařil a tak protivnici setrvali na dosažených čarách. Obyvatelé Vyškova postupně opouštěli své úkryty, ale blízkost fronty byla stále patrná . O tom, že žijí ve frontovém pásmu je denně přesvědčovaly dělostřelecké přepady .německého dělostřelectva, které zabíjely a působily škody na budovách. Tak se 2. května rozhořela i budova okresního úřadu.
Atmosféru prvních květnových dnů roku 1945 dokreslují řádky spisku vydaného těsně po přechodu fronty: „ První máj 1945 byl den dovršení hrůzy. Město, raněné tisíci granáty a střelami, krvácelo ze smrtelných ran, ulice, cesty, i příkopy byly pokryty zaschlou krví. Čerstvé hroby všude: na hřbitově, na Riegrově náměstí, v zahradách, pod morovým sloupem na náměstí. Padlo 80 hrdinů a nad jejich hroby zažehly vandalské ruce budovu okresního úřadu, strašlivou svíci na cestu do věčnosti….Celých devět májových dnů padaly germánské granáty do města již osvobozeného. Ve stržích Hané a zpustošených lesích Drahanské vysočiny zmítalo se raněné zvíře v křečích umírání .“
Odbojové a partyzánské skupiny se po osvobození obcí, kde působily, vrátily k normálnímu občanskému životu. Některé z nich spolupracovaly se sovětskými vojáky při likvidaci zbytků nacistických jednotek v okolních lesích. V činnosti však pokračovala skupina Jindra –Gryc a partyzánský oddíl OLGA.
Příslušníci skupiny Jindra–Gryc, kteří již v dubnu 1945 pronikli do areálu kasáren na Kozí Horce a přerušili elektrické vedení k náložím, jimiž měly být zničeny vojenské objekty, začátkem května svůj záměr dokončili. Z pověření velitele skupiny vešel její člen Bedřich Nárožný ve styk s velitelem destrukčního oddílu poddůstojníkem Willy Müllerem a přesvědčil jej o bezvýchodnosti jejich situace. Výsledkem bylo že několik rakouských a maďarských vojáků posádku opustilo. Dva zaryté fašisty partyzáni zajali a 6. května v Hamiltonech likvidovali. Ostatní s poddůstojníkem Müllerem byli vzati do zajetí a na hájence u Kučerů předání Rudé armádě. Kromě toho přerušili partyzáni v okolí Vyškova několikrát a na několika místech telefonní a telegrafní vedení nacistů. Tak byly rozhodným zákrokem hrstky partyzánů zachráněny milionové hodnoty a vojenské objekty pak posloužily nově se tvořící vojenské posádce československé armády.
Také partyzánský oddíl OLGA, který 1. května spolu s rumunskými jednotkami osvobodil Velehrad, svou bojovou činnost neskončil. Když totiž 5. května vypuklo pražské povstání a Praha volala o pomoc, byly na Vyškovsku jednotky Rudé armády vystřídány rumunskými jednotkami a velení frontu připravovalo na pomoc Praze rychlé skupiny. A tak byli partyzáni oddílu OLGA v počtu 150 bojovníků, včetně sedmi partyzánek, jako projev důvěry včleněni do sestavy 13. gardového pluku 10. gardové divize Rudé armády, která spěchala na pomoc Praze. Po převozu nákladními auty byli partyzáni u Ostrovačic zasazeni do boje, odtud po osvobození Velké Bíteše působili jako průzkumná rota na směru Velké Meziříčí, Havlíčkův / tehdy Německý/ Brod a Benešov. Předvoj oddílu OLGA dosáhl . 9.května Prahu . V dalším pak oddíl postupoval s Rudou armádou až na demarkační čáru mezi sověty s americkou armádou v prostoru Louny, kde jejich bojová činnost v sestavě Rudé armády skončila. Ze svazku sovětských vojsk pak byli dnem 16. května propuštěni a železničním převozem i s bohatou kořistí se vrátili na soustředění brigády Jana Žižky do Zlína.. Pak následovala demobilizace a tím ukončení rozsáhlé odbojové činnosti, kterou se zařadili na čelné místo celého českého partyzánského hnutí.
Mezitím, co oddíl OLGA působil mimo hranic Vyškovska, situace se zde v podstatě až do konce války nezměnila. Pokračovaly drobné šarvátky na dosud zaujatých čarách a dělostřelecké přepady Němců dále ohrožovaly zejména Vyškov a blízké okolí. Všichni netrpělivě čekali na kapitulaci německých vojsk, vyhlášení konečného vítězství a tím i konce dlouholeté ničivé války.
Konečně 8. května se dočkali. V Remeši, ve štábu západních spojenců byla o půlnoci 7. května podepsaná zástupci nové německé vlády admirála Dönitze předběžná kapitulace se závazkem zastavení vojenských akcí všech vojsk dne 9. května v 00.01 hodin moskevského času. Následně 8. května před půlnocí byl v Berlíně za účasti představitelů SSSR,USA, Velké Británie a Francie podepsán oficielní závěrečný akt o bezpodmínečné kapitulaci Německa.
Zpráva o této události se rozšířila po celé Evropě a také na Vyškovsku se sovětských a rumunských vojáků, ale i civilního obyvatelstva zmocnila nevylíčitelná radost. Ale nadšení bylo předčasné. Velitel armádní skupiny Střed maršál Schörner, která byla rozmístěna v českých zemích, odmítl uznat kapitulaci a rozhodl se pokračovat v boji. Velitel 2. ukrajinského frontu maršál Malinovský v letáku, který byl rozhazován letecky v německých postaveních, vyzýval ke splnění kapitulačních podmínek a varoval, že pokud nebudou splněny, bude protistojícím německým vojskům zasazen zničující úder všemi silami a prostředky, které má k dispozici.
Varování se však minulo účinkem. Také na Vyškovsku protistojící síly Němců nesplnily kapitulační podmínky. Proto útvary Rudé armády a rumunské armády zahájily ráno 9. května bojové akce. Nepřítel hlavními silami ustupoval na západ a zabezpečoval se zadními voji, které měly zdržovat postup sil Rudé a rumunské armády. Přitom docházelo ke střetnutím a přestřelkám a také ke zbytečným ztrátám lidských životů v posledních hodinách války, ke kterým nemuselo dojít, kdyby nacistické velení splnilo kapitulační podmínky.
Při plnění tohoto posledního bojového úkolu došlo i k osvobození posledních osad a obcí vyškovského okresu v jeho severozápadní části. Během dopoledne 9. května tak byly osvobozeny Drysice, Podivice, Pustiměř, Pustiměřské Prusy, Zelená hora, Radslavice, Lhota, Pařezovice, Rychtářov, Studnice, Nové sady, Březina , Odrůvky, Ruprechtov, Podomí a Krásensko.Tím bylo osvobození vyškovského okresu dokončeno a pro jeho obyvatele definitivně skončila nacistické okupace a dlouhá válečná léta druhé světové války.
Připomínáme-li si v tomto období výročí těchto událostí a významného historického období naších dějin, ve kterém se rozhodovalo o bytí a nebytí celého národa, nesmíme zapomenout na odbojáře, partyzány, vězněné a umučené v koncentračních táborech, vojáky a letce a všechny, kteří nasazovali své životy k dosažení vítězství. Vždyť jen na Vyškovsku tuto nejvyšší oběť přineslo 590 občanů .Když k tomu připočítáme 985 vojáků Rudé armády a 55 rumunských vojáků, kteří padli při osvobozování Vyškovska, dostáváme se k celkovému počtu 1630 obětí.. Můžeme důvodně předpokládat, že skutečné počty jsou ještě vyšší, protože ne ze všech obcí byly údaje úplné.
Avšak i tato neúplná čísla podávají trvalé svědectví a lidech, kteří přes stále se stupňující nacistický teror, pronásledování, žalářování a popravy se nebojácně postavili na odpor a dávali pro budoucnost svého národa vše,co bylo v jejich silách. Umírali, abychom my mohli žít. Na to nesmíme nikdy zapomenout !
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz