Vyškovsko 1945. Jak přicházela svoboda, duben

V měsíci dubnu 1945 stálo Německo před katastrofou. Kruh obklíčení se začal neúprosně stahovat. Na západě spojenecká vojska pokračovala v úspěšném postupu v Itálii i přímo v Německu. Jak napsal po válce ve svých pamětech vrchní velitel spojeneckých expedičních sil v Evropě generál Dwight D. Eisenhower o situaci v dubnu 1945: „ … naše divize postupovaly rychle na východ a tu a tam zajaly osamocené oddíly demoralizované nepřátelské armády. Většinou neexistovala pevná fronta obrany, nikdo se ani nepokoušel náš postup koordinovaně zadržovat“.

Po nezdařeném protiútoku v Ardenách totiž přesunuli nacisté část sil na východní frontu, kde naopak kladli zuřivý odpor a úporně bojovali o každou obec.Přes horečné úsilí nacistického velení a nasazení všech volných sil se na sovětsko-německé frontě nepodařilo situaci stabilizovat. Během 4. dubna byla osvobozena Bratislava a následně zahájena Bratislavsko- brněnská operace. Již 13.dubna se částem 2.ukrajinského frontu podařil násilný přechod řeky Moravy v prostoru Hodonína a Lanžhotu. Stejného dne dobyla Rudá armáda hlavní město Rakouska Vídeň.

Na severu Moravy v Ostravské operaci rozvíjel 4.ukrajinský front jen velmi těžce útok na směru Ostrava-Olomouc, protože nacistická vojska zde kladla zvláště houževnatý odpor. Podle Hitlerova rozkazu měl být tento důležitý průmyslový rajon uhájen za každou cenu.. Ve větší části území Čech a Moravy působila silná skupina armád Střed. Jejím velitelem byl polní maršál Schörner – pro svou krutost a bezohlednost zvaný krvavý Ferdinand. Je znám jeho výrok z té doby: „ Vojáci pamatujte na to, že jen z vesnic, které zapálíte, uhasne i odpor a nikdo z nich na vás nebude střílet“! Důsledně také vyžadoval plnění Hitlerova rozkazu o zničení při ústupu všeho, čeho by nepřítel v nejbližší době nebo budoucnosti mohl využít. Byl to rozkaz pro taktiku „spálené země“. Každá oblast, kterou německá vojska opouštěla, měla být proměněna v poušť.

Na hlavním strategickém směru Varšava – Berlín byla 16. dubna po náročné a podrobné přípravě zahájena závěrečná Berlínská operace, jejímž cílem bylo zničit protistojící nepřátelské síly a dobytím Berlína jako centra německého fašismu ukončit existenci tzv. tisícileté německé říše a tím i krvavou druhou světovou válku v Evropě. Tohoto posledního mohutného úderu se účastnilo 3,5 milionů sovětských vojáků, za podpory 41.000 děl a minometů, 6300 tanků a samohybných děl a 8000 letadel na frontě široké 400 kilometrů.

25.dubna se v Německu v prostoru Torgau na Labi setkaly jednotky americké a sovětské armády a tím uzavřely vnější obklíčovací kruh. Den nato 26. dubna bylo osvobozeno Brno a svazky 2.ukrajinského frontu bez operační přestávky zahájily útok na směru Brno- Vyškov-Olomouc s cílem spojit se v prostoru Olomouc se svazky 4. krajinského frontu postupujícími od Ostravy a uzavřít obklíčení sil nacistické skupiny Střed.

Začalo také přímé osvobozování vyškovského okresu. Již 26. dubna byl osvobozen Slavkov a 27. další okolní obce, v sobotu 28. dubna Nemojany a Luleč. V tento den, kdy se již bojovalo na okrajích města a byly sváděny těžké boje mezi Drnovicemi a Dědicemi, nechal vládní komisař Matzal nastoupit osazenstvo radnice a vyhrožoval, ať se nikdo neopováží podniknout něco proti říši, protože každého takového nechá hned pověsit. Sám ale příštího dne za rachotu dopadajících bomb a granátů nasedl do služebního vozu a ujížděl k Olomouci, kde byl zatčen.

Konečně během 30. dubna byl osvobozen i Vyškov a všeobecné nadšení z nabyté svobody dalo na chvíli zapomenout, že je město a zbytek dosud neosvobozených obcí stále ve frontovém pásmu a že válka dosud neskončila. I když oznámení z Berlína, že vůdce Adolf Hitler „padl na poli cti a slávy při obraně Berlína“ naznačovalo, že konec války je za dveřmi. ..

Během dubna se vystupňovala i činnost odbojových a partyzánských skupin..Tak 3.dubna 1945 došlo v Nemochovicích k přestřelce partyzánů oddílu OLGA s gestapáky a kolonou německých vojáků. Rozpoutal se dvouhodinový boj, při kterém došlo ke ztrátám na obou stranách. Z oddílu Olga byl zabit sovětský partyzán Gaučerov a Milan Dias z Brankovic. Němci odváželi tři mrtvé a sedm zraněných.. Partyzáni nakonec byli nuceni před přesilou ustoupit a protože se dala očekávat pátrací akce nacistů, vydali se do chřibských lesů.

V dalších dnech skupina Chřiby Nevojice střelbou narušovala přesuny německých jednotek , přerušila místní telefonní vedení a nakonec dálkový vojenský kabel. Dne 8.dubna partyzáni skupiny Jindra - Gryc převlečeni do německých uniforem pronikli do kasáren na Kozí Horce a přerušili elektrické vedení k náložím, jimiž měly být zničeny vojenské objekty. O několik dní později se skupina střetla v Lulči s oddílem SS a větší skupinou vlasovců, kteří jim napomáhali. Po hodinové přestřelce partyzáni ustoupili k Pístovicím.

Odbojové a partyzánské skupiny pokračovaly ve svých útocích na německé týly a zálohy až do doby, než obce a prostor ve kterém působily, osvobodila Rudá armáda. Pak se jí dali k dispozici a napomáhali při očisťování okolí a lesů od zbytků fašistů.

Oddíl Olga, se mezitím rozrostl tak, že bylo nutno vytvořit tři samostatné čety a štábní četu. Pohyb čet a družstev byl řízen štábem pomoci spojek. V novém složení oddíl absolvoval ještě řadu bojových akcí. Na příklad 15.dubna přepadla 3. četa Němce v Roštíně, kde padlo osm německých důstojníků. O dva dny později byl u Střílek likvidován konfident gestapa Černý, Téhož dne, 17.dubna štábní četa v Milovicích u Zdounek zastřelila při střetnutí čtyři německé vojáky.

Přímo k legendární akci došlo v noci na 19. dubna na zámečku v Hošticích, okres Kroměříž. Zámek byl obsazen partyzány 3. čety a následujícího dne zrána byl do zámku vlákán a zajat velitel 16. tankové divize generálmajor von Müller s částí svého štábu. Divize se přesunovala od Ostravy na frontu jižně Brna, aby zde posílila obranu proti pronikajícím částem Rudé armády. Cestou se chtěl velitel zastavit u svého známého, majitele zámečku hraběte Dubského. Do zámecké pasti padl i kroměřížský hejtman Koblischek. Byl popraven spolu s osmi důstojníky divizního štábu. Zajatý generál byl ponechán na živu a později předán do řádného zajetí Rudé armády.

Fašisté, kteří věděli, že generál je naživu, podnikali rozsáhlé akce k jeho záchraně. Tak se oddíl dostal 22. dubna u Roštína do velké přestřelky. Při ní bylo třicet Němců zabito a tři těžce zraněni., Z partyzánů byl zabit velitel družstva Bedřich Schweidler z Nemochovic, těžce byl zraněn Oldřich Gremlica a jeden partyzán lehce. Jak se přibližovala frontová linie, stoupala i zuřivost nacistů. Při pokusu přepravit zajatého generála sanitním autem přes frontové pásmo do štábu maršála Malinovského, došlo 29. dubna znovu ke střetnutí s četou litenčického jagdkomanda u letoviska Bunč, kde bylo pobito 18 jeho příslušníků. Partyzáni se pak stáhli do nitra chřibských lesů poblíže obce Salaš. Téhož dne však došlo i ke krvavé odvetě ze strany nacistů. V odpoledních hodinách vylákali a zákeřně zavraždili v lese u obce dvacet partyzánských pomocníků. Aby pomstu dokonali, vypálili všechny objekty letoviska Bunč, včetně dvou hájenek a do šlehajících plamenů vhodili zaživa hlídače objektů V. Rance. K další trestné akci se však již nedostali, protože partyzáni Olgy vyrazili ze své základny, obec Salaš obsadili, vyhnali z ní jednotku wehrmachtu a drželi obec pevně v rukou do příštího dne, než do tohoto prostoru postoupila rumunská armáda. Spolu s ní pak 1. května osvobodili památný Velehrad. Avšak válka ještě neskončila.