(Kapitulace bez boje)
Ing. Josef Mikš
Když prvého října roku 1936 slavnostně zahajovala ve Vyškově v nových kasárnách svou činnost vojenská posádka československé armády, nikdo netušil, že její existence za necelé tři roky skončí.Vždyť mezitím v roce 1937 došlo k jejímu dalšímu rozšíření..K Velitelství vojenského výcvikového prostoru a 2.pluku útočné vozby přibylo na podzim i Učiliště útočné vozby přemístěné z Milovic, které mělo za úkol připravovat důstojníky–velitele jednotek útočné vozby .Dále byla na místním polním letišti rozmístěna 8.letka 2.leteckého pluku z Olomouce
Začal usilovný výcvik všech složek a součástí posádky s cílem dosáhnout plné bojové pohotovosti, protože již koncem roku začaly problémy se sudetskými Němci, kteří se stali pátou kolonou nacistického Německa. To s Hitlerem v čele se rozhodlo využít sudetské otázky ke zničení Československa a ke konci roku 1937 byl k tomu schválen plán s názvem Fall Grün /Případ zelený/, který předpokládal vojenské napadení ČSR..
Tak přišel rok 1938 a pak se již události valily jedna za druhou. Na dubnovém sjezdu Henleinovy Sudetoněmecké strany v Karlových Varech bylo předneseno tzv. 8.bodů, které v podstatě nastolovaly požadavek na odstoupení tzv.sudetského území Německu. Západní mocnosti s těmito požadavky souhlasily.s podmínkou, že nedojde k válce Československá vláda navrhovala možná řešení, ale henleinovci na pokyn Hitlera s žádným nebyli uspokojeni.. Chtěli “Heim ins Reich” –domů do říše.
Lid však nesouhlasil s politikou usmiřování se s Hitlerem, kterou prováděly západní mocnosti a po celé zemi probíhaly na 1.máje bouřlivé demonstrace na obranu republiky. Také ve Vyškově proběhla společná demonstrace , kde byli bouřlivě pozdravováni příslušníci posádky, Byla zde také připomenuta provokační činnost henleinovců na vyškovském jazykovém ostrůvku, kteří tam zcela ovládli situaci a vytvářeli nebezpečné ohnisko.
S nadšením byla proto přijata zpráva o částečné mobilizaci čs.branné moci, která byla vyhlášena 21. května 1938, kdy byly do služby povolány dva ročníky záložníků a příslušníci specielních jednotek Také vybudované pohraniční pevnosti byly obsazeny vycvičenými obsluhami. . Do pohotovosti byly uvedeny i oddíly Stráže obrany státu /SOS/ Byla to reakce vlády na zprávy o přesunech německých vojsk k naším hranicím a varování Němcům, že nátlaku neustoupíme.
Protože stručný a suchý popis události neumožňuje pochopit ovzduší. té doby, je nutno připomenout, že od jara 1938 postupně vznikala a rychle rostla i šířila se ohromná vlna vlasteneckého nadšení a odhodlání bránit republiku proti nacistům. A když se ukazovala neochota západních spojenců Československo podpořit a naopak na druhé straně jasné prohlášení vlády Sovětského svazu, že je připravena splnit spojenecký závazek k obraně ČSR v případě, že splní své závazky i Francie, jako to bylo ve smlouvě stanoveno, sympatie k SSSR. silně vzrostly
Nacistické Německo však svoje požadavky stupňovalo a tím povzbuzeni sudetští Němci v pohraničí provokovali, demonstrovali proti republice a tajně se vyzbrojovali . K udržení pořádku byly organizovány a vyslány do pohraničí pohotovostní oddíly s tanky a obrněnými auty. Začátkem srpna 1938 byly k těmto oddílům v Šumperku, Bruntálu, Hustopečí a Hranicích přesunuty od vyškovského 2.PÚV tři čety obrněných aut, dvě motocyklové čety a jedna četa tančíků. Další dvě čety lehkých tanků byly v pohotovosti v Přáslavicích.
Napětí se stupňovalo Na sjezdu nacistické strany v Norimberku pronesl Hitler 12. září 1938 štvavý projev proti Československu a bezprostředně po něm sudetští Němci povstali proti republice. Došlo k 69 bojových srážkám s organizovaným sudetoněmeckých Freikorpsem, ve kterých lehké tanky a obrněná auta prokázala neocenitelné služby při boření a překonávání barikád a palebném ničení ohnisek. Povstání bylo potlačeno a iniciátoři puče uprchli do Německa.
Bylo zřejmé, že se schyluje k válce. Ale západní mocnosti na válku nebyly připraveny a nátlakem nutily prezidenta Beneše a československou vládu k přijetí ultimata a k odstoupení pohraničních oblastí Německu. Hrozily, že v případě, kdy dojde naší vinou k válce a ony budou nuceny do této války vstoupit, pak ani v případě vítězství, nebude Československo obnoveno v původních hranicích.
Hitler však svoje požadavky stupňoval a tak nakonec Francie a Anglie souhlasily se všeobecnou mobilizací československé armády. Ta byla vyhlášena 23.září v nočních hodinách a proběhla s ohromným nadšením a s rychlostí, která překvapila svět.
Pro vyškovskou posádku to znamenalo velké změny. Učiliště útočné vozby skončilo výuku i výcvik Velitelství 2.PÚV bylo v těžké situaci, protože část jednotek, které působily v pohotovostních oddílech, chyběly v hlavních silách pluku a pluk se rozpadl na celou řadu menších jednotek, které byly zařazeny u různých vyšších velitelství. V mírové posádce zůstal jen náhradní prapor a tzv. skupiny útvaru D, personálně postavené, ale nevyzbrojené. Letka . 2.leteckého pluku na místním letišti byla plně bojeschopná.
Podle mobilizačního plánu bylo v obvodu posádky, v zámku v Račicích a okolních obcích rozmístěno hlavní velitelství a generální štáb československé armády s velitelem operující armády generálem Ludvíkem Krejčím. Přitom 2.oddělení GŠ – zpravodajské, bylo rozmístěno ve Vyškově. Vyšší velitelé armády naléhali na prezidenta a vládu, abychom proti nacistům bojovali, ale marně. Diskuse o tom,zda jsme měli bojovat se vedou dodnes.
K válce nedošlo. Západní mocnosti zradily Československo a nebyly ochotny splnit své spojenecké závazky. Přišel Mnichovský diktát, obsazení pohraničních území nacistickým Německem a vytvoření okleštěné Česko-Slovenské republiky s autonomní slovenskou vládou. Válka sice již nehrozila, ale sousední Maďarsko a Polsko, si vynutily další územní změny ve svůj prospěch.Tak jsme ztratili Těšínsko, část Oravy a jižní Slovensko.
Po Mnichovu se vojska vrátila do svých posádek. Také jednotky z Vyškova se postupně stahovaly na svá místa, i když 3.prapor lehkých tanků, který působil na Slovensku jako posila 3. Rychlé divize v Nitře se do posádky vrátil bez jedné roty až 19. prosince 1938. Naproti tomu 2.motorizovaný předzvědný oddíl, který opustil vyškovská kasárna 13.9. 1938 a pak operoval na různých místech a byl posléze přemístěn ke slovenským Sečovcům, se nevrátil vůbec V Učilišti útočné vozby byly sice zahájeny přípravné práce pro znovuzahájení výuky, avšak pro nejasnosti nové koncepce a organizace armády k tomu došlo až začátkem února 1939.
Po obrovském nadšení a rozhodnosti k boji proti německému nepříteli se dostavilo velké zklamání, deprese a nenávist vůči západním spojencům, kteří nesplnili svou spojeneckou povinnost. Například po podepsání mnichovského diktátu někteří vojáci a důstojníci strhávali na náměstí v Račicích před budovou radnice s prsou spojenecká vyznamenání a se slzami v očích je házeli na zem.. Takových případů bylo v armádě i mezi civilním obyvatelstvem mnoho..
Avšak , jestliže v západní části republiky byla po okupaci pohraničních oblastí německým wehrmachtem situace jasná, začaly se projevovat problémy na východě. Již počátkem října se značně zkomplikovala situace na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde hrozil vpád maďarské armády. Ani po vídeńské arbitráži, kdy jižní části Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, se situace nezklidnila a došlo k řadě střetnutí, v nichž několikrát zasahovaly i jednotky 2.pluku útočné vozby. K těžkým bojům došlo na počátku listopadu i na Podkarpatské Rusi., kde působila 12. pěší divize, do jejíž podřízenosti přešel 2.motorizovaný předzvědný oddíl z Vyškova, který zde i s tankovou rotou 3. tankového praporu mnohokrát zasahoval při podpoře
pěších jednotek proti maďarským útokům.
Pak přišel březen 1939. Hitler se rozhodl zlikvidovat i tzv.“zbytkové Česko-Slovensko“ s pomocí slovenských separatistů. Prezident Hácha s vládou chtěli situaci zachránit mocenským zásahem. Na Slovensku bylo vyhlášeno stanné právo, vedoucí .hlinkovci pozatýkání a vláda premiéra Tisa odvolána. Na zajišťování stanného práva se podílela i tanková jednotka 2.pluku útočné vozby, která tam byla v noci z 10. na 11. března přesunuta. Leč bylo již pozdě. Před polednem 14.března byl slovenským sněmem vyhlášen samostatný stát a Tiso zvolen prezidentem. Úloha pluku skončila a jednotky se během odpoledne a noci na 15. března vracely po ose do Vyškova. Nevěděly, že prezident Hácha odjel do Berlína vyjednávat s Hitlerem a že mezitím již německé jednotky 14.března odpoledne zahájily okupaci Ostravy a v podvečer došlo ke střetnutí okupantů s místeckou posádkou.
A jaká byla situace ve vyškovské posádce? Byla velmi komplikovaná skutečností, že v místě zůstali jen nováčci, kteří teprve prvého března nastoupili a zahájili základní výcvik. Z druhého ročníku zůstal jen nezbytný počet instruktorů a zabezpečujících jednotek.
V této situaci byl velitel posádky a velitelé útvarů 15.března ráno po čtvrté hodině seznámeni s rozkazem prezidenta Háchy a ministra národní obrany, že německá vojska od šesté hodiny ráno zahájí obsazování Čech a Moravy a nesmí jim být kladem žádný odpor, protože by to mělo nedozírné následky.Věděli že se část 2.PÚV přesunuje zpět do posádky ,ale nevěděli kde se v této době nachází a zda se jednotky vrátí dříve, než dorazí německá vojska. Hrozilo nebezpečí střetnutí . Ale na štěstí do šesté hodiny všechny osádky s tanky dorazily do kasáren.
Teprve později se všichni dověděli, že v průběhu 15.března a dalších dnů jednotky pluku působící na Podkarpatské Rusi bojovaly s pěšími jednotkami 12. pěší divize proti regulérním jednotkami maďarské armády, která okupovala toto území .Pak na rozkaz ustoupily na slovenské území a s devíti zbylými tanky LT 35 se 18.března vzdaly Slovákům.Byla to poslední československá vojenská jednotka, která se vzdala po předchozím boji, zatímco celá čs. armáda již od 15.března neexistovala.
Je třeba připomenout, že několikadenní, ale odhodlaný boj čs. jednotek na Podkarpatské Rusi , uskutečněný vlastně již po obsazení Čech a Moravy nacisty, patří k nejvýznamnějšímu bojovému vystoupení tohoto období a zasluhuje ocenění a uznání, kterého se mu dodnes nedostalo
.Jak proběhla okupace Vyškova bylo již mnohokrát popsáno.. Dosud však nebyly známy podrobnosti o průběhu těchto událostí v posádce. Nyní se s nimi můžeme seznámit, protože v archivu OV Českého svazu bojovníků za svobodu se nachází vzpomínky bývalého příslušníka 10. roty pluku útočné vozby ve Vyškově, Vojtěcha Matyáše z Brankovic, který uvádí :“ Měl jsem za sebou dvě mobilizace a pak jsem byl odvelen na Podkarpatskou Rus s jednotkou, která byla dána k dispozici generálu Prchalovi, k potírání tzv. síčovců, kteří napadali naše jednotky a orgány na podkarpatském pohraničí. Když se situace trochu uklidnila, dostal jsem 14ti denní dovolenou s nástupem 1.března 1939.
Na cestu domů nám byla povolena jako osobní zbraň pistole, abychom se mohli bránit, protože v té době řádily ve vlacích Hlinkovy gardy a přepadávaly naše vojáky. Cesta však proběhla bez incidentů a tak jsem doma strávil příjemnou dovolenou.
Ráno 14. března jsem byl připraven odjet ze slavkovského nádraží zpět na Podkarpatskou Rus. Čekám na vlak, když najednou přijde dozorčí důstojník se šňůrami a ptá se kam mám namířeno. Řekl jsem, že na Podkarpatskou Rus ke své jednotce . Nato mi důstojník řekl, že toto území obsazují Maďaři, abych tam již nejezdil a vrátil se ke svému útvaru do Vyškova.
Odjel jsem tedy do Vyškova a hlásil se v kasárnách u Olomoucké silnice.. Tam byli jen sami nováčci. Protože jsem sebou neměl rezervní prádlo ani jídelní příbor, musel jsem si vše nově vyfasovat. Ráno 15.března jsem měl oficielně hlásit příchod u raportu.
Ale ráno byl v pět hodin budíček Přišel kasární důstojník se službou a hlásí – vojáci, dnes v 6.hodin ráno bude naše kasárna zabírat německá armáda. Rozkaz byl zůstat na místě, nevycházet z kasáren, zachovat klid, neotevírat okna a nestřílet. Pak přišel rozkaz odevzdat zbraně.a střelivo a veškerou výzbroj připravit k předání Němcům.
V kasárnách nastal chaos, začalo se všechno vynášet na nádvoří a tanky auta, střelivo a zbraně se rovnaly k předání. K žádnému raportu již nedošlo, nebyla žádná evidence. Ve světnicích obrácených k olomoucké silnici jsme pozorovali, jak brzy se vynoří Němci. Pojednou se začernali vojáci na motocyklech s přívěsnými vozíky a za nimi motorizované jednotky.Kolona se zastavila na silnici, tří důstojníci se ubírali k naší vrátnici.Tam už stála připravena naše stráž, bylo veleno k poctě zbraň a kasární důstojník předal hlášení, že je vše připraveno k předání. Ze silnice pak přišlo 20 mužů, kteří neměli míru pod 190 centimetrů, obsadili strážnici a motorizovaná jednotka jela zabírat další kasárna.
Pak přijeli další důstojníci a vojáci, kteří přebírali tanky, auta a zbraně. My jsme zůstali na světnicích jen v uniformách a s bedničkami s komisárkem. Já s kamarádem, který rovněž přišel z dovolené, jsme nestačili odevzdat pistole a schovali jsme si je ve slamnících .Za několik dní, kdy jsme byli určeni pro odběr pošty ve městě, jsme je uschovali u známých . . Tak jsme strávili s Němci měsíc a naučili je zacházet se zbraněmi a ovládat tanky. Konečně přišel 15.duben, kdy jsme byli propuštěni a měli jsme povoleno odejít domu ve vojenských uniformách. Byl den odchodu. Na světnicích zbyly různé věci, Řekli jsme si, že je tady Němcům nenecháme a začali jsme je vyhazovat okny ven. Okolo plotu však byla rozmístěná stráž a začala střílet. Mysleli jsme, že nás chtějí postrašit slepými výstřely. Až když najednou proletěla oknem kulka a zaryla se do stropu, poznali jsme, že střílí ostrými. Vedle na světnici a na chodbě slyšíme výkřiky. Kamarádi vynášejí zakrváceného četaře-aspiranta Minaříka, který byl zasažen do hlavy a nejevil známky života. Byli jsme rozhořčeni a opustili jsme brány kasáren i s kamarádem. Ve městě jsme si u známých vyzvedli schované pistole a jeli domů. Začínal náš nový život v okupaci“
Obdobně byla obsazena kasárna na Kozí Horce, učiliště útočné vozby,vojenský výcvikový prostor i vyškovské letiště. Způsob, jakým byla kapitulace československé armády a její odzbrojení bez boje provedeno, těžce zasáhlo povědomí vojáků a již zde se posiloval odpor proti okupantům, který se později rozvinul v organizované podobě a na kterém se ve značné míře bývalí vojáci podíleli. K tomu přispěla i smrt četaře aspiranta Františka Minaříka, který se stal první obětí nacistické okupace.na Vyškovsku.
Avšak skutečnost byla nezvratná a dnem 31.července 1939 byla existence posádky a celé československé armády ukončena. Nastávalo těžké období, ve kterém se rozhodovalo o existenci českého národa. Západní spojenci sice obětovali Československo, aby údajně zachovali mír, ale Hitler od svých plánů na světovládu neustoupil a nakonec po porážce Polska zaútočil na Západ .V rozpoutané druhé světové válce, která byla společných úsilím spojeneckých mocností vítězně po šesti letech ukončena, si vybojovali znovu svou svobodu i Češi a Slováci. a Československá republika byla znovu obnovena.
* * *
K ukončení činnosti 2. pluku útočné vozby a propuštění vojáků do civilního života vydal velitel pluku plukovník Josef Morávek, svůj poslední rozkaz , který zveřejňujeme v plném znění.
Vojáci !
Odcházíte jako poslední ročník naší armády do občanského povolání, ve kterém Vám přeji úspěch.
Odevzdáním zbraní přestali jsme mít vlastní českou armádu. Dnes nám zbývá zbraň jediná – láska k vlasti.Vlast není jen pojmem zeměpisným. Pravou vlast máme ve svém srdci. Bez naší vůle nelze ji zcizit ani zničit. Vojáky s touto zbraní v srdci musí být dnes celý náš národ.
Je to zbraň velmi silná- dělá z národa jednu rodinu – vyřizuje nesváry, potlačuje závist- vytlačuje sobectví. Je to zbraň tak silná, že národ, který stmeluje, nemusí se o sebe bát.Dává mu silnou víru v sebe a v budoucnost- nejen se udržet, ale sílit a růst.
Při této víře chápeme zvlášť dnes Smetanova slova, vyryta ve zdejším pomníku:
“Můj drahý národ český neskoná, on v slávě všechny věky překoná !”
Těmito slovy se rozloučil velitel pluku se svými vojáky, aniž tušil, že krátce nato se ocitne ve spárech brněnského gestapa a nedočká se konce roku 1939.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz