Eurlng Dr Bohumil Kobliha
Kdo nevyrábí, může jít rovnou žebrat.
Rod mé rodiny po přeslici je v matrikách veden čtyři sta let, tak mi potvrdil strýc Alois Křesadlo (1916 - 1978), a jak je v rodinné Bibli. Všichni otcové a hlavy rodin a rodu byli poctiví řemeslníci. První záznam patří Michaelu Křesadlovi, který se narodil v roce 1590 a byl pekařem. Jeho syn Tomáš narozen v roce 1625, pět let po Bílé Hoře, zdědil řemeslo. Záznamy v Bibli pokračují až k pro mne významnému pradědu Janovi Křesadlo (1856 - 1915), slévači. V červenci 2012 mu Slánský kalendář na pětadvacátý týden věnoval stránku, včetně jeho mladistvé fešácké fotografie s mužným plnovousem, v nažehlené bílé košili s vázankou a dobovém saku. Žádný chudák ¬ sebevědomý, kurážný pracant. Vedle fota jeho dílo dokládá kopie inzerátu "Továrny na stroje" ve Slaném. Dílnám a skladům, dle vyprávění mého děda, ovšem vévodila slévárna šedé litiny a kovů. Dodnes všichni potomci rodu Křesadlů u příjezdu ke Slanému hrdě zaznamenávají její unikátní komín, který je významná průmyslová památka sám o sobě.
Zajímavá věc
Když jsem v prvním ročníku na ČVUT, fakulta strojní, prodělával výrobní praxi v továrně na stroje TOS-Čelákovice (Wolmann), pracoval jsem dle plánu ve všech dílnách. Byl už jsem "vyučen" v mechanických dílnách na průmyslovce, tedy mne nic nepřekvapovalo. V druhém týdnu praxe jsem navlékl montérky, abych okusil práci ve slévárně. Pach formovny, formovacího písku mne ovanul podivnou známostí, jako bych přišel do svého. Mistr Sýkora, který zde vládnul, a ke kterému jsem byl přidělen, mluvil jako můj prastrýc Karel. Hned jsme byli sví. Natožpak, když jsem se mu pochlubil, že pocházím po matce k rodu slévačského mistra ve Slaném, byl jsem jak v rodině. Když jsem pak před sléváním držel pánev a ožehl mne dech tekoucí litiny, cítil jsem chlapství dávných předků. A což teprve parfém kovu vlévaného do pískové formy - jak svíce na vánočním stole! Tvořivou prací člověk žije!
Strýc Alois k rodokmenu (8.8.1977) napsal: "Je to kulturní sounáležitost, rodový patriotismus, dědictví duševních znaků, povahy, hrdé vědomí a kontinuita dobrého života ve šlépějích poctivých a skromných předků". Profesní a výrobní pozitivní vědomí jsem se pak snažil předávat všude. Doma, i za hranicemi, včetně černého kontinentu.
Můžeme se my, kdysi průmyslová koruna rakouského impéria, spokojit s nakupováním jinde a poručníkováním nám "politiky", "ekonomy" neřku-Ii bankéři vnuceným? Když jsem pracoval v Anglii na jednom průmyslovém celku, kde se podílela velká německá firma, navštívil jsem jejich továrnu u Hamburku. Viděl jsem tam k mému překvapení obráběcí stroje naší TOSky. Můj otazník byl uspokojen vysvětlením, že české stroje považují za znamenité. Jen předělali elektriku/elektroniku podle svých specifikací.
Ergo, nevrátíme-Ii se k našim moudrým předkům - Škodovce, ČZ, Vítkovicím, Kladnu, sklárnám (atd.) a průmyslovému geniu Baťovi, není pro nás cesta. Nač nakupovat to cizí, když my umíme to samé ne-Ii lepší. Necháme se dál strašit a ohromovat přemrštěnou (často lživou) západní reklamou? Přestaneme opět vlastnit a vyrábět po svém, díky "doporučením" EU?
Přistoupíme na to, stát se národem konsumentů? Máme dále ztrácet naše výrobní geny?
Londýn, 23.5. 2014.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz