Vyhnání a nový začátek
Letos se konalo spolkové shromáždění Seliger-Gemeinde s výročním seminářem (SG) v lázních Alexandersbad a Flossenbürg pod heslem "Konec války a nový začátek - osvobození a vyhnání před 70 lety".
Zlatým hřebem byla návštěva ministra vnitra Bádenska-Württemberska Reinholda Galla (SPD), který přišel na své 59. narozeniny na Seligerovu obec v prosluněných Horních Frankcích. Mluvil inspirován výstavou "Od DSAP k Seliger-Gemeinde", kterou uspořádal parlament v Bádensku-Württembersku letos v červnu. Jako státní ministr, odpovědný za vyhnance, mluvil o dramatické situaci, způsobené tlakem uprchlíků, kterou si nikdo před několika měsíci nemohl představit. V Bádensku-Württembersku jsme jen v měsíci září přijali 25 000 uprchlíků. Kapacity pro uprchlíky byly 30-násobně překročeny v průběhu několika měsíců. V jeho ministerstvu byla postavena lůžka pro vlastní úředníky, protože se někdy nestačili vrátit z práce domů.
Gall ale zdůraznil, že všem byly poskytnuty řádné podmínky. A také při nucených deportacích se snaží působit - "především na dobrovolném základě, s jemným tlakem, a občas s propagační pomocí" - .. Vzhledem k tomu, že násilné deportace jsou poslední možnost. S ohledem na rozhořívající se určité tendence, mluvil o demonstracích "Pegida". Zde se opět otvírá "hnědá Pandořina skříňka".
A vzpomenul na dobu před více než 80 lety, kdy Otto Wels, zvolený v roce 1933, řekl ve svém posledním svobodném a odvážném projevu v Reichstagu, že hlasuje proti zmocňovacímu zákonu. Tehdy byli sociální demokraté stateční a stáli pevně na svém, stejně jako v DSAP v Československu, Josef Seliger, Ludwig Czech a Wenzel Jaksch, kteří prohlašovali v těžké době, "Nechceme se mýlit s masami “ a bojovali proti nacionálnímu socialismu z morálního přesvědčení. Jaksch pracoval příkladně ve Spolkové republice pro integraci mnoha vysídlených osob, které se později vrátily z exilu v Londýně a nebyly sami. Prakticky má každý druhý Němec nějaké předky spojené s přistěhovalci. Letos byl poprvé uspořádán Den paměti 20. června. Tato pieta byla velkým úspěchem pro vyhnance. Postavila most mezi minulostí a budoucností.
Každý sociální demokrat by měl pamatovat na základní hodnoty, které vyjádřil Willy Brandt při zahájení svého předsednictví v Socialistické internacionále v Ženevě v roce 1976: ". Pracujeme proto, aby člověk a lidstvo přežilo". A to v odpovědi na otázku z publika, položenou Kerstin Dolde z "Frankenpost".
Libor Rouček (ČSSD), bývalý místopředseda Evropského parlamentu, dnes spolupředseda Rady Česko-německého diskusního fóra, řekl: "Já nejsem vyhnanec, ale byl jsem uprchlík." Utekl v r. 1977 do Jugoslávie a do Rakouska, pak přes zelenou hranici do Spolkové republiky. Byl zadržen a poslán zpět. do Rakouska, bezpečné a demokratické země. Přemýšlí, kde v Evropě zůstal společný azylový zákon a společné hranice. Jeho zem, Česká republika, si to musí také uvědomit : "Máme demokracii, ale ne demokraty." Ministr Gall mohl odpovědět pouze, že má naději, ale i obavy o formování politické kultury v České republice.
V odpoledních hodinách si účastníci v souladu s konferenčním tématem "konec války a nový začátek - osvobození a vyhnání před 70 lety" připomněli oběti v bývalém koncentračním táboře Flossenbürg. Tam uctili padlé, především sudetoněmecké sociální demokraty, v čele se spolupředsedou Seliger-Gemeinde Albrechtem Schlägerem a Helmutem Eikamem, a zvláště Peterem Becherem, předním představitelem SG. Arthur Schober se dostal do Flossenbürgu ještě v roce 1945, poté co mnoho sudetoněmeckých sociálních demokratů přišlo o život, ale hrozný konec přežil se štěstím.
Ve večerních hodinách Seliger-Gemeinde uctila udělením své ceny "Pravdivé dědictví - utváří budoucnost" („Vermächtnis wahren — Zukunft gestalten"), v letošním roce již potřetí, dva zasloužilé aktivisty SG: Berlíňana Thomase Köpnicka a Hoferpetera Heidlera.
Z České republiky přibyl od sobotního odpoledne na akci velký počet účastníků. Pravděpodobně v důsledku napjatých vztahů mezi státy, vzhledem k znovu rozdílným prioritám v uprchlické politice. Kromě Libora Roučka to byla i ombudsmanka České republiky, Anna Šabatová, se svým manželem Petrem Uhlem, nositelem sudetoněmecké ceny Karla Velikého,.
V neděli byly další, velmi zajímavé referáty. Přednášeli poslanec a také europoslanec Petr Ernst Berger (SPD), dva čeští lektoři, novinář Jaroslav Šonka, pražský dopisovatel novin, a Jan Šícha, zaměstnanec Ministerstva zahraničních věcí, koordinátor výstavby Collegia Bohemica v Ústí a konzultant českého premiéra, který na poslední chvíli nahradil českou ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou (ČSSD).
Šonka mluvil ve svém projevu o válce a novém začátku ve světle posledních 70 let zejména o velké ztrátě české společnosti, způsobenou odchodem sudetských Němců, kteří museli většinou opustit zemi, ale i o ztrátě jazykových znalostí všech Čechů, souvisejících se schopností komunikovat. V zemi, kde polovinu vlastních archiválií tvoří německy psané, není povinné anglické vzdělávání nic menšího než ztrácení své vlastní historie.
Jan Šícha popsal zkušenosti ze své práce s vytvořením výstavy o společné historii Čechů a Němců v českých zemích, která trvala 800 let, a nemůže být snížena na historii konfliktů v posledních dvou stoletích. V současné politické situace se dosáhlo určitého pokroku v oblasti sociální politiky, počínaje právem na minimální mzdu. A popsal často dřevěně působícího socialistického premiéra Bohuslava Sobotku jako pilného pracovníka, který představil něco nového v české politice - a to zejména v konsensu. To má velmi pozitivní vliv na hledání řešení. Poznamenal také, že v současné době je sociální demokracie jediná lidová strana v České republice, kterou je určitě možné pokládat za dlouhodobě stabilní.
Ulrich Miksch
Sudetendeutsche Zeitung, 13.11.2015, str. 3-4
Volný a krácený překlad P. Rejf