Vyhnanecké trauma žije v genech dětí a vnuků

Studijní text

V případě, že generace zkušeností již nežije, traumatický dopad vyhnání nezaniká, ale žije v genech příštích generací! To je výsledek takzvaného epigenetického výzkumu obětí strašlivých událostí a jejich dětí. Epigenetika je mladý obor, který se zabývá výzkumem  teprve nedávno objeveného fenoménu: Ten nejen určuje jak se z generace na generaci dědí vzhled, chování a vnímavost k nemocem, ale také to, zda jsou určité geny "vypnuté" nebo "zapnuté". Geny projevují svůj účinek pouze tehdy, když jsou  "zapnuté". 

Studie potomků obětí holocaustu ve Spojených státech prokázaly, že mají v krvi více stresových hormonů, a proto i pod tlakem trpí více, než průměr. Nejprve zkoumání vedlo pouze k takovému vlivu minulosti, že tito lidé byli neustále konfrontováni příběhy s hroznými zkušenostmi svých blízkých. Poté studovali američtí výzkumní pracovníci i děti žen, které byly zasaženy a přežily teroristické útoky v New Yorku dne 11. září 2001. Tyto malé děti nemohly být ještě ovlivněny vypravováním svých matek. Ale i u nich byly pozorovány stejné genetické abnormality hladiny stresových hormonů. Vědci došli k závěru, že v době traumatické události se aktivizují určité geny, a ty se pak přenesou v tomto stavu na děti a vnoučata. Výzkumný tým ze švýcarské univerzity Technischen Hochschule und der Universität Zürich  objevil u myší, že tento mechanismus funguje. Myši, které byly vystaveny stresovým situacím a  vykazovaly změny v chování, které byly pak také nalezeny v další generaci. A to i přesto, že potomstvo nebylo vystaveno stresu. Z otců se tyto poruchy přenesly spermiemi. Zprostředkují je malé kousky genomu zvané mikro-RNA.

Takže se předpokládá, že mnozí sudetští Němci, kteří sami nemají zážitky z vyhnání, nesou trauma svých rodičů nebo prarodičů ve svém genomu - a předávají je dál.

Sudetenpost, 7.12.2016, str. 1, bez autora a značky

Pro České národní listy volně a zkráceně přeložil P. Rejf