Pan expremiér (premiér v demisi, dosaďte výkon funkce ad libitum) se obořil na státní zastupitelství republiky. Vyšetřovaní držení ve vazbě kvůli jeho a dalším kauzám, jsou ohroženi. Jsou to živitelé rodin a jejich zdravotní stav je v několika případech vážný, a vazba jej může vážně zhoršit. Na to odpověděl pan vrchní státní zástupce Ištvan, že vazby nařídil soud nikoli státní zástupci. A že existují možnosti, jak zdravotní stav zadržovaných ošetřit.
V této souvislosti jsem si vzpomněl na svůj vlastní proces, a na svůj zdravotní stav. Jak známo, byl jsem souzen civilním soudem cirka osm let. V oné době jsem byl pacientem, který prodělal dvě mozkové mrtvice, boreliózu, herpes zoster a následně i infarkt myokardu. Pak následovala operace srdce a vložení umělé aortální chlopně. Př prvním procesu u krajského soudu jsem dokonce nemohl vydržet několikahodinový výslech ve stoje, tak jsem jej absolvoval na židli. U soudu nebyla ani sklenice vody. Přitom bylo známo,že jsem po mrtvicích. Jinak seriózní pan soudce podotkl, že nechce mít u soudu zdravotní problém...a zaznamenal, že se mi třese ruka, což je po mrtvicích zajisté každému pochopitelné... Další soudní korespondence mi chodila do nemocnice v Bohunicích, kde jsem ležel s boreliózou .Předtím s herpesem zoster. Očekával jsem dokonce, že mne převezou z nemocnice k soudu...
Nikoho nikdy nenapadlo zabývat se mým zdravotním stavem ani tím, zdali to ohrozí mou rodinu - jak se tím zabýval pan expremiér u svých oveček. Když probíhal druhý vrchní soud v Olomouci, na něj jsem se ani nemohl dostavit, protože mi propukla tzv. hemorgie pravého oka (krvácení následkem warfarinu po operaci srdeční chlopně - levé oko mám prostřelené, slepé). Vzhledem k tomu, že v té době nepřízní osudu onemocněl i můj právník, nemohl jsem se u druhého soudu ani nijak ústně bránit, kromě písemného vyjádření, a soud proběhl bez mé přítomnosti, i bez přítomnosti mého právního zástupce (oba jsme byli řádně omluveni, ale to bylo vše). Když jsem pak byl po osvobození vrchním soudem v Olomouci od části žaloby, znovu odsouzen Nejvyšším soudem, nikdo mi to kromě novinářů ani neráčil sdělit (můj právník dostal rozsudek až po informaci novinářů). Byl jsem po operaci umělé chlopně a mohu každému garantovat, jak to zhoršilo můj zdravotní stav...
Uvádím to jen jako ilustraci různého přístupu médií a kompetentů k soudům a vyšetřováním u občanů na různých úrovních společnosti. Jde-li o významné osobnosti, poslance, členy různých institucí a korporací, vše je jinak, než u prostého občana, invalidního důchodce - byť i člena odbojářské organizace. K tomu se rovněž nijak nepřihlíželo, ani z morálního hlediska nikoli.
Takže se to jeví tak, že u vládních činitelů, u příslušníků orgánů a korporací je zdravotní stav něčím vzácnějším, než u obyčejného občana. Jsme si prý před zákonem všichni rovni v právech i povinnostech. Je tomu tak skutečně ? Anebo "doba vymknuta z kloubů, šílí"? Neměří se snad výše postaveným jiným metrem ? Anebo, když se jim začne měřit stejným metrem - a v tomto případě jsem na straně státních zastupitelů - nespustí oligarchové moci nářek a pláč nad ubohým týráním svých oveček ? Zdravotní stav jako faktor nastupuje pouze u vyvolených ? Platí ono starověké "Quod licet Jovi,non licet bovi", i v naší "vysoce rozvinuté vyspělé, demokratické, osvícené" a já nevím co ještě, společnosti?
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz