Všechnu moc oligarchům

   Je tomu právě rok, co organizace OXFAM publikovala svoji zprávu o vývoji nerovností ve světě. Média z ní ocitovala údaj, podle něhož jediné procento nejbohatších lidí vlastní již více majetku než zbylých 99% obyvatel planety. Světově nejbohatších 62 osob má více majetku  než tři a půl miliardy osob nejchudších. Zpráva vyvolala údiv, poté rychle zapadla.

Média již neinformovala o těch částech zprávy, které se vyjadřují k dynamice vývoje nerovností. V nich se konstatuje, že nůžky se rozevírají stále rychleji. Z bohatství, které bylo na planetě nově vytvořeno od roku 2000, se do kapes nejbohatšího procenta přesunula plná polovina, zatímco chudší polovina lidstva z něho získala pouhou setinu.

V této situaci a při těchto trendech je vyloženě legrační poslouchat řečnická cvičení o tom, jak nedopustíme ohrožení demokracie oligarchy. Ti, kdo taková cvičení předvádějí, by měli vysvětlit, jak chtějí přemluvit závratně bohatnoucí členy hrstky majetkové elity, aby si nekoupili politický vliv. Do čeho jiného by měli investovat, když všechno ostatní už mají?

Problém kumulace moci v rukou několika nejbohatších nelze řešit v rámci jediné země, ale přinejmenším v rámci celé Evropské unie. Je pěkné, že u nás všichni útočí na Andreje Babiše, ten je ovšem ve srovnání s těmi skutečně celosvětově bohatými téměř sociální případ.  

Moc oligarchie vypadá úplně jinak a Evropská unie má při obraně demokracie před oligarchy velké rezervy. Koncem listopadu loňského roku pochválil předseda Evropské komise Juncker a předseda Evropské rady Tusk prezidenta Porošenka za velké pokroky, kterých dosáhl. Ani slovo o tom, že tento člověk figuroval mezi prominenty, jejichž obrovské daňové machinace odhalila jen nedávno aféra Panama Papers.

Alespoň ta slovní cvičení při potírání světové oligarchie by mohla být přesvědčivější.

Prof. J. Keller

přišlo e-mailem