Vše je však mnohem a mnohem složitější
Když si přečtete článek "Změna stanov SL - Napětí zůstává i v novém roce!", asi budete překvapeni tím, jakým způsobem se novelizace stanov landsmanšaftu připravovala. Nebudeme mluvit o diskvalifikaci těch, kteří program a pozvánku pro Spolkové shromážděni SL připravovali. To je věc landsmanšaftu a jistě si to vyřídí mezi sebou.
To, že pan předseda vlády novelizaci stanov uvítal, aniž by vzal v potaz související skutečnosti, jaksi, řekněme nepřímo, uznal právo sudetů na vlast a náhradu škod. V tom smyslu se táhlo jeho vyjádření, které učinil při odpovědi na jednu poslaneckou interpelaci. Sudeti však žádné takové právo neměli a nemají. Proto se nemohou vzdát práva na vlast a náhradu škod. To jaksi panu premiérovi uniklo. Ale ani to není nejpodstatnější.
SL má ještě program dvaceti bodů, o kterém v návaznosti na novelizaci stanov se ani nezmínil. Uveďme znění jen několika jejich programových bodů.
8. Expanzivní český nacionalismus využil ve spolku se sovětským imperialismem v r. 1945 zhroucení Německé říše k tomu, aby vyhnal sudetské Němce z jejich rodové sídelní oblasti a okradl je o jejich národní majetek. Tento postup je - s odhlédnutím od tehdejších tragických událostí a vražd - porušením základních lidských práv a svobod milionů lidí.
15. Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě - též mezi Spolkovou republikou Německo a Československem - mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno.
16. Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.
Pokud sudeti chtěli skutečně novelizovat své stanovy, aniž by hleděli na realitu, jaká je, pak jistě měli připojit i dodatek, že v uvedeném smyslu dochází současně s novelizací stanov i k novelizaci programu. To neudělali. Nevíme proč. A dohadovat se nechceme. Nejde ještě o to nejpodstatnější.
Zásadní problém spočívá ve zcela nereálných požadavcích SL. Abychom postoupili ke společnému začátku potřebných změn, je třeba, aby konečně sudeti začali vnímat mezinárodně právní důsledky Postupimské konference, Pařížské reparační dohody a dalších spojeneckých dohod a své základní dokumenty v souladu s nimi opravili. Tedy žádné vyhnání, ale přesídlení, žádné oloupení Němců o jejich majetek, ale konfiskace majetku podle spojeneckých dohod, žádné zločiny proti lidskosti, o kterých mluvil pan i H. Seehofer na letošním sjezdu SL, jichž jsme se měli dopustit při vyhánění německého obyvatelstva po druhé světové válce, ale spořádané a lidské přesídlení, které zástupci spojeneckých mocnosti nanejvýš ocenili.
Pokud k tomu nedojde, pak o žádné usmiřování se nejedná. Jde jen a jen o vnucování nesmyslných požadavků SL, které bychom měli bez dalšího převzít. Učiníme-li tak, a někteří „čeští politici“ jsou na cestě k tomu, pak postavíme celé dějiny na hlavu. Důsledkem takovéhoto postupu může být postupná destrukce naší státnosti a hrubé poškození našich národních zájmů.
Dr. O. Tuleškov