Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze
Nám. Hrdinů 1300/11
140 65 Praha 4
V Praze dne 12. ledna 2014
Věc: Podnět k zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání trestných činů či jiného protiprávního jednání
Na internetu jsem se seznámil se zněním stanov (příloha č.1), které vypracovali pánové Wolfgang Habrmann, Lubník 59, 563 01 Lanškroun, Tomáš Pecina, Slezská 56, 120 00 Praha 2, Jan Šinágl, Bratří Nejedlých 335, 267 53 Žebrák. Sídlo spolku, jak uvádějí stanovy, je: Bratří Nejedlých 335, 267 53 Žebrák. Jmenovaní se prohlásili za přípravný výbor Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanského sdružení (dále jen SKSČMS), a 7.8.2009 požádali Ministerstvo vnitra ČR o jeho registraci.
V rámci řízení o registraci zamýšleného občanského sdružení dospělo ministerstvo na základě posouzení předložených stanov k závěru, že v daném případě jsou dány důvody pro odmítnutí registrace. Rozhodnutím ministerstva ze dne 24. 8. 2009 byla proto registrace jmenovaného občanského sdružení odmítnuta podle § 8 odst. 1 písmo c) zákona č. 83/1990 Sb. (dále jen "zákon č. 83/1990 Sb.") a následně rozhodnutími ministerstva ze dne 28. 6. 2011 a ze dne 18. 2. 2013.
Dle názoru ministerstva nelze podání návrhu na registraci občanského sdružení s názvem SKSČMS hodnotit jinak, než jako zneužití práva, které plně odůvodňuje nezbytnost zásahu do výkonu sdružovacího práva. Ministerstvo má nadále za to, že v daném případě jde o zásah legitimní, mající oporou v zákoně, opodstatněný a nezbytný.
Za stavu, kdy registrace SKSČMS nebyla ministerstvem provedena, mohly sdružené osoby působit pouze jako neformální uskupení mimo právní režim (příloha č.2) Takto se tedy vyjádřilo MV ČR, jehož rozhodnutí měli pánové tvořící přípravný výbor k dispozici.
Přesto však výše jmenovaní provozovali web pod názvem Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ještě někdy na přelomu října a listopadu 2013.
Na webu uveřejňovali texty dokonce i programového charakteru. Např. jde o dokument z června 2011, v kterém SKSČMS představilo projekt, v jehož rámci hodlalo postavit na 30 – 40 místech po celé České republice pomníky, označující místa, kde se odehrály největší poválečné masakry sudetoněmeckého obyvatelstva. Pomníky měly připomenout násilné činy, o kterých se celých 65 let nemluvilo. Každý pomník by měl být opatřen pamětní deskou, uvádějící základní údaje o dané události. Nápisy se rovněž zmíní o tzv. amnestijním zákoně z r. 1946, jimiž byly tyto zločiny spáchané na civilním obyvatelstvu označeny za souladné s právem a jejich pachatelům tak byla zajištěna doživotní beztrestnost.
Samotný pomník měl být dílem moderního umění, jež s pietou a důstojně označí místa největších obětí na životech. Spolek hodlá stavět pomníky na pozemcích ve svém vlastnictví, takže nebude muset hledat kompromisy ani ohledně jejich provedení, ani pokud jde o znění nápisů.
Tohle je pro nás priorita, říká Tomáš Pecina, člen předsednictva sdružení: „Uráží nás, jaká deska byla umístěna třeba na postoloprtském hřbitově. Zcela neadresní, věnovaná jakýmsi anonymním obětem poválečného násilí. Kdo nezná podrobnosti toho, co se stalo, nedozví se, ani kolik lidí bylo v Postoloprtech násilně usmrceno, ani kdo byli jejich vrahové. Přitom oběťmi byli Němci, stovky naprosto nevinných lidí, jejichž vrahy byli Češi a všechny tyto vraždy pak byly zákonem amnestovány. To je potřeba jasně říci. Pravdu o poválečné genocidě sudetoněmeckého obyvatelstva nelze zamlčovat“.
Kdy budou jednotlivé pomníky instalovány, není zatím jasné. Záleží na tom, jak rychle se podaří shromáždit potřebné finanční prostředky a také na dalším vývoji sporu s ministerstvem vnitra, které spolek stále odmítá registrovat a dovolává se nedotknutelnosti tzv. Benešových dekretů. Výtvarný návrh provedení pomníků, na němž participuje jedna z předních českých uměleckých skupin, by však sdružení chtělo představit v dohledné době. Jistě bude vyhlášená veřejná sbírka a započne se s realizací pomníků v jednotlivých oblastech. Zvláštní pozornost by měla být věnována jejich odolnosti a robustnosti. Sdružení tak chce předejít tomu, co se stalo u Dobronína na Jihlavsku, kde neznámý pachatel dřevěný kříž, označující místo masakru, podřízl.
To je bohužel realita současné doby, říká Pecina a vysvětluje: Lidé se nemohou smířit s představou, že to, co se po desítky let ve školách učili a s čím se identifikují, je lež. Ostatně mnozí v nich dosud žijí v domech, které byly sudetským Němcům zabrány a potřebují proto najít morálně přijatelné zdůvodnění, proč mohou žít v ukradeném. Českým vládám to tak vyhovuje, protože se mohou stavět do role ochránců národních zájmů. Lidé si neuvědomují, že dobrá vláda je především taková, která hájí a prosazuje právo a hodnoty právního státu – a bezpráví nepřipustí, bez ohledu na to, komu se momentálně děje. To je náš prvořadý národní zájem a ten je společný všem Čechům a Němcům. Chtěli bychom, aby naše pomníky byly i v tomto směru mementem.
Tento informativní dokument o stavbě pomníků podepsali za SKSČMS pánové Wolfgang Habermann, Tomáš Pecina a Jan Šinágl. ( Z článku Budeme stavět pomníky znacizovaným sudetským Němcům, esesákům a gestapákům?, autor Josef Sedlák, Plzeň, příloha č. 3)
Sdružení „českých vlastenců“ na webu Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku mluví o svých plánech v rubrice Naše poslání. Nyní malou citaci z uvedeného textu: „…Chceme se chovat odpovědně. Ačkoli se téměř nikdo z žijících lidí na bezpráví, které se odehrálo na území České republiky po válce, osobně nepodílel, nemůžeme se tvářit, že se nás to netýká. Jsou to zločiny, které byly spáchány jménem – a pod ochranou – našeho státu a kořisti jimi získané se náš stát zmocnil a rozdělil ji mezi své občany.
Litujeme toho, co se stalo, a omlouváme se těm, kteří utrpěli újmu. To ale nestačí, toto příkoří je třeba odčinit a napravit.
Odmítáme násilné a zotročující totalitní ideologie, odsuzujeme nacismus stejně jako komunismus. Nemůže být proto ani řeči o tom, že bychom chtěli navázat na cokoli z toho, co tyto hrůzné ideologie v naší zemi způsobily. Je směšné, jestliže nás české státní orgány označují za extremisty – je-li extremismem slušnost, tolerance a úcta k tradici, pak ovšem jsme extremisty a s hrdostí se k tomu hlásíme.
Milujeme svou vlast a rozumíme proto sudetským Němcům, kteří ji museli proti své vůli a obvykle zcela bez viny opustit. Víme, že překonat 65 let trvající ztrátu historické kontinuity není jen tak možné, na druhé straně si uvědomujeme, že soužití českého a německého ethnika na území společného státu trvalo stovky let a mnohé z toho, co bylo za tu dobu vytvořeno, obnovit lze.
Toho, co jsme si předsevzali, nemůžeme dosáhnout sami, uskutečnit se to dá jedině spoluprací mezi Čechy a Němci. Proto nás velmi mrzí, že Sudetoněmecké krajanské sdružení se sídlem v Mnichově zvolilo místo dialogu s námi konfrontaci a možnost budoucí spolupráce tak prakticky vyloučilo. Přesto věříme, že se nám podaří nalézt na německé straně jiné, odpovědné partnery, protože i když je těžiště našich cílů v České republice a u české společnosti, tyto cíle nedokážeme naplnit bez součinnosti německých partnerů.
Střední Evropa, k jejímž ideálům se hlásíme a na jejíž odkaz hodláme navazovat, vzkvétala v době, kdy její ethnika spolupracovala, a tehdy, když pod vlivem nacionalistických a posléze totalitních bludů začali Středoevropané proti sobě bojovat, počíná její úpadek. Poučme se z minulosti a neopakujme chyby svých předků!“
Až na několik myšlenek vše vypadá, jako by bylo opsáno nebo parafrázováno z programu sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL). Stačí si uvedený text porovnat s materiály SL. Dokonce i znak krajanského sdružení jakoby vypadl z oka orlice sudetoněmecké. Ukazovat na místa, kde sudetoněmečtí krajané v ČR se snaží přepisovat dějiny republiky i střední Evropy, je jistě zbytečné. Každý čtenář to pozná. Snad ještě jednu poznámku. Pro nás, Čechy, je uvedený nepravdivý text urážlivý. Hanobí naše předky, republiku a nadto nás viní z nejrůznějších zločinů, včetně genocidy Němců. Navíc text pomíjí ustanovení Postupimské smlouvy, Pařížské reparační dohody a dalších na ně navazujících mezinárodních smluv.
Podle členů přípravného výboru SKSČMS nedoznalo porozumění, jak tvrdí, u SL. Pokud však Witikobund, který údajně je početně nejslabší složkou SL, ale zato nejvlivnější, je přijímá na svých akcích, nechá je mluvit, pak už tato fakta napovídají, že SKSČMS není tak úplně nechtěné dítě německých a rakouských landsmanšaftů, jak dojemně „čeští vlastenci“ o sobě píší. I jejich návštěvy na sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu jistě nemluví o konfrontaci, ale o zcela něčem jiném, spíše o kooperaci.
Stanovisko MV ČR na přípravný výbor Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zřejmě nezapůsobilo. V současnosti představil pan Tomáš Pecina nový návrh stanov spolku, který je téměř identický s původními (příloha č.4). Stanovy byla publikovány dne 9.ledna 2014 na blogu Paragraphos, provozovaného Tomášem Pecinou Tato skutečnost svědčí o tom, že tzv. přípravný výbor v porušování trestněprávních i dalších norem pokračuje.
Ve svých stanovách se SKSČMS, kromě dalšího, staví proti dekretům prezidenta republiky, považuje některé z nich za projev bezpráví a prohlašuje, že by měly být zrušeny nebo alespoň pro futuro přestaly být součástí právního řádu ČR. Tyto programové požadavky míří proti základům našeho státu i jeho právního řadu.
Nejen výrokem, že „Pravdu o poválečné genocidě sudetoněmeckého obyvatelstva nelze zamlčovat“, hanobí náš národ. Opak je pravdou. Němci v době druhé světové války počaly s genocidou našeho národa, který měl být zlikvidován po válce vítězné pro Německo. Podíl na vraždách našich lidí měli i tzv. sudetští Němci, kteří pracovali i v gestapu, SD, byli členy, někteří funkcionáři, NSDAP, jiní byli v SA či SS, mnozí bojovali za nacistickou nadvládu ve wehrmachtu. I členové Hitler Jugend se podíleli na protičeských represích. V boji s Němci položilo 360.000 našich občanů své životy, někteří umírali ještě během květnových dní. Vzhledem k tomu, že sudetští Němci byli pátou kolonou nacistického Německa, podíleli se na zničení republiky a masových vraždách našich lidí, společné soužití s nimi již nebylo možné. O odsunu Němců z ČSR definitivně rozhodli Spojenci v Postupimi v srpnu 1945. Dodatečně též vzali na vědomí tzv. divoké odsuny a tak je legalizovali. O odsunu Němců z Československa, Polska, Maďarska Spojenci rozhodli také proto aby německé menšiny v budoucnosti již nemohly ohrožovat mír. Odsun jsme provedli podle vyjádření příslušných amerických i ruských činitelů úspěšně.
Došlo k jednotlivým excesům, které byly dílem jednotlivců. Nebyly organizovány státními orgány. Na rozdíl od Německa, kde od holocaustu až po další masové vraždy, vše řídily státně mocenské orgány. Po tak krvavé válce by byl zázrak, kdyby k excesům nedošlo. Docházelo k nim všude v Evropě, odkud Němci, kteří zuřivě bránili osvobozování národů pod jejich teroristickou vládou, byli postupně vyháněni. Příslušné československé orgány, včetně prezidenta republiky i její vlády, dávaly důraz na humánní provedení odsunu, což se podařilo. Do odsunu byli zařazeni i Němci, kteří se dopustili zločinů proti našemu lidu, ale jejichž trestní sazba za ně byla nižší než 10 let. Takovým se umožnil odsun společně s jejich rodinou. Byly jich tisíce. Proto v těchto souvislostech mluvit o tom, že jsme se dopustili genocidy na Němcích je hrubá nepravda, hrubá urážka českého národa, která byla šířena i elektronickými médii SKSČMS.
Další výroky svědčí nejen o snaze přepisovat dějiny. „Ostatně mnozí v nich dosud žijí v domech, které byly sudetským Němcům zabrány a potřebují proto najít morálně přijatelné zdůvodnění, proč mohou žít v ukradeném. Českým vládám to tak vyhovuje, protože se mohou stavět do role ochránců národních zájmů.“
O konfiskaci německého majetku jednali představitelé Spojenců několikrát, například na Jaltě, v Postupimi a konečně i v Paříži, kde v prosinci byla uzavřena Reparační dohoda. Všechny signatární státy se zavázaly, že provedou konfiskaci německého majetku tak, aby se nemohl vrátit do německých rukou. I Československo bylo signatárním státem, který konfiskoval německý majetek, a jeho hodnota, v případě ČSR, neměla být odečtena z jeho reparačního účtu. Nadto nám byly přiznány reparace, které nám bylo povinno Německo zaplatit, a to ve výši cca 360 miliard předválečných korun. Z toho nám Německo dosud zaplatilo pouze několik set milionů korun. Přípravný výbor SKSČMS, jejichž členové sami sebe označují za vlastence, se o našich nárocích vůči Německu ani nezmiňuje a dokonce ani o 360.000 obětech německé teroristické krvavé nadvlády.
Z uvedeného vyplývá, že majetek Němců jsme řádně konfiskovali, přešel do našich rukou a právem jsme ho nabyli. Tedy naši lidé nežijí v ukradeném. Jde opět o hanobení našeho národa a jeho ústavního orgánu – vlády. Pravda je taková, že Německo nám dluhuje miliardy na reparacích a nehlásí se ani ke své povinnosti, podobně jako k Řecku. Zatímco nám Rusové splatili dluh ještě ze sovětské éry, Němci mlčí, ač SRN je nástupnickým státem nacistické říše.
Z uvedeného mohou vyplývat i další závěry. Představitelé SKSČMS neuznávají Postupimskou dohodu ani další dohody, které Spojenci uzavřeli a jimiž nově upravili poválečné vztahy. Postupimskou dohodu ještě před několika lety nám potvrzovali, jak Američané, tak i Angličané a Rusové.
Přihlášení se SKSČMS k programovým cílům sudetoněmeckého landsmanšaftu ve svých důsledcích otvírá Pandořinu skříňku. Požadavky z ní se hrnoucí ohrožují náš stát a právní řád. Vzhledem k tomu, že moje podání směřuje proti přípravnému výboru SDSČMS a nikoliv proti sudetoněmeckému landsmanšaftu, který je pouhým subjektem vnitřního německého práva, nebudu se nijak dál o programu sudetoněmeckého landsmanšaftu šířit.
Vzhledem k výše uvedenému se domnívám, že obsahem programových dokumentů SKSČMS, stanov původních i novelizovaných počátkem ledna 2014, publikovaných na blogu pana T. Peciny Paragrafos, zejména čl. 3, i v některých dalších textech publikovanými přípravným výborem či jeho jednotlivým členem byly naplněny znaky trestného činu „Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob“ (§ 355 trest.zák.) i dalšího protiprávního jednání.
Ing. Pavel Rejf, CSc.
Přílohy dle textu
Stejnopis zaslán: Policejní prezidium České republiky, Strojnická 935/27, 170 00 Praha-Holešovice
Prezident České republiky, Ing. Miloš Zeman, Praha – Hrad
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz