Jiří Vacek, Jiří Krutina
Dějiny jsou pamětí národa
Občas se dozvídáme o příbězích lidí, kteří se objeví na určitém místě. Nikdo je nezná a oni sami nevědí, kdo jsou, jak se na dané místo dostali, proč tam jsou, kdo jsou jejich bližní, kam patří a podobně. Prostě trpí naprostou ztrátou paměti. Jejich stav je zoufalý.
Pamětí národa jsou jeho dějiny. Z nich je zřejmé, jaký národ je, co zažil, kdo jsou jeho přátelé, ale i nepřátelé. Dějiny vlastního národa jsou obrovskou zásobárnou poučení pro každý národ. Národ, který na své dějiny zapomene, ztrácí podstatnou část sama sebe a je zmatený. Ztrácí smysl své existence i své hodnoty.
Totéž platí i o národu, kterému jsou jeho dějiny vzaty násilím.
Právě proto jedním z prvých opatření, které Němci v rámci genocidy našeho národa zavedli od samého začátku okupace, byl naprostý zákaz výuky českých dějin na všech školách. Měli jsme na ně úplně zapomenout. V této snaze zničit například jakoukoliv zmínku o Československu byli až směšně důslední. Ve škole jsme celé dny nedělali nic jiného než zamazávali slovo "Československo" ve všech učebnicích, na všech předmětech. "Made in Czechoslovakia" nesmělo nikde být.
To byl promyšlený tlak proti českému národu, stejně jako mnohé další s cílem, co nejvíc naši genocidu usnadnit. Zmatený národ, zbavený svých pamětí - dějin se snadněji ovládá a ničí.
A české dějiny mluví jasně. Češi od úsvitu svých dějin čelí útokům Němců, jejichž cílem je Čechy podmanit a zničit. Češi tomuto tlaku odolali, ač již byli téměř na vymření. Jiní Němcům neodolali. Padla Velkomoravská Říše, byli vyhubeni Polabští Slované.
Stejný osud měl stihnout i nás. Proto zákaz výuky dějin a proto teď odrodilci národa přepisují zejména dějiny 2. světové války i jejich následků. Má nám být vzata národní paměť a vnucen nám pohled, který vyhovuje Němcům. Nejde ani o humanismus, ani o lidská práva, ale jen a jen o německý zájem.
Všechny ty řeči o hodných a nevinných Němcích, kterým zlí Češi jen ubližují, vedl již Hitler a zdůvodňoval jimi nepřátelství k naší republice. Byla to Hitlerova lež a nacistická propaganda, která měla ospravedlnit zničení našeho státu a ti, kteří ji dnes po Hitlerovi a nacistech opakují, šíří nacistickou propagandu, která má stejný cíl jako ta Hitlerova: co nejvíc našemu národu uškodit.
Je velkým proviněním některých bigotních katolíků, že rovněž pomáhají falšování našich dějin ve prospěch katolické církve. Prohlášení typu "Češi se měli za Habsburků dobře" a jim podobná ničím jiným nejsou. Národ za Habsburků téměř vymře, za Habsburky položí život asi 200 tisíc českých vojáků donucených za ně bojovat v 1. světové válce, země hospodářsky válkou vydrancovaná - to je to habsburské dobro…
Poučme se proto dobře z našich dějin a odmítněme tento zastíraný lstivý útok proti našemu národu, který je financován německým kapitálem. Pokud se nepoučíme a necháme si vsugerovat nacistické lži v novodobé podobě, pak nám nebude pomoci. Místo vlastních zájmů budeme sloužit těm německým.
K SOUŽITÍ ČECHŮ A NĚMCŮ V MINULOSTI
Drang nach Osten - Tah na východ
Jedním z trvalých sklonů Němců již po více než tisíciletí, který dobře znají praví historici, je německá rozpínavost směrem na východ Evropy.
Její obětí jsou dnes již téměř Němci vyvraždění Polabští Slované, Poláci i my, Češi. Projevoval se i německými válečnými taženími na Velkou Moravu.
Čeští historici právem viděli v odolávání tomuto tlaku až smysl českých dějin. Jeho cílem bylo podmanění českého národa Němci, kteří si chtěli přivlastnit Čechy a Moravu a nakonec nás jako národ úplně zničit.
Tento Drang nach Osten není zdaleka vynálezem Hitlera. Trvá od úsvitu našich dějin dodnes. Jedním z důvodů je i poloha naší země v Evropě. Bismarck říkal přímo: "Kdo ovládá Čechy, ovládá Evropu." Aby Němci mohli ovládnout Evropu, Češi museli být podmaněni, což se stalo v Rakousku nebo ještě lépe vyhubeni. Prostě svou existencí Češi Němcům vždy překáželi v uskutečňování jejich mocenských plánů.
Hitler hodlal úplnou genocidu Čechů provést hned po vítězství ve válce, ale s jejím uskutečňováním začal po připojení Rakouska k Říši. Vše, co se odehrávalo kolem Čechů, Československa, musíme proto chápat v této souvislosti jako postupné uskutečňování plánu na vyvraždění Čechů. Pokud pustíme sledování této souvislosti a začneme brát jednotlivé události odděleně od sebe, ztratíme pravdu o tom, oč skutečně šlo: o holé bytí či nebytí našeho národa.
Němci a jejich čeští kolaboranti se snaží ze všech sil tuto pravdu o plánovité, postupné genocidě našeho národa zastřít a proto nás obelhávají, že naše dějiny začaly až po porážce Německa odsunem Němců.
Lživě vydávají Němce, kteří se poslušně již před začátkem války a plně ve válce sami a dobrovolně podíleli na naší genocidě, za bezbranné oběti českých zločinců. Převracejí pravdu na ruby a dělají z opravdu nevinných obětí viníky.
Kdo rozbil Rakousko-Uhersko?
Rakušané s Maďary se v 19. století spolu dohodli na rozdělení moci v Rakousku-Uhersku. Výsledkem bylo výsadní mocenské postavení Rakušanů a Maďarů v příslušné části monarchie. Češi, Slováci, Poláci, Rusíni, Jihoslované přišli zkrátka. Stali se ve svých rodných zemích občany druhého řádu. Byli například vystaveni tvrdé diskriminaci i při používání svých řečí. Úřední řečí byla jen maďarština a němčina, současně se stupňoval germanizační tlak i snahy na pomaďarštění.
Mocenská převaha Rakušanů se neprojevovala jen v politice, ale i hospodářsky. Ekonomicky zdatnější Češi ze svých daní přispívali na rozkvět vlastního zaostalého Rakouska.
V Němci obývaném pohraničí byli například nuceni Češi posílat své děti do německých škol, když chtěli získat zaměstnání. Tam, kde Němci měli převahu na radnici měst, nedovolovali ani české nápisy na veřejných úřadech jako pošty, ač okolní vesnice byly české. Čeština byla v jejich očích řečí nevzdělanců. Rasistické názory na neněmecké národnosti zdaleka nezavedl až Hitler a nacisté. Němci si je pěstují po staletí. Proto také nacistické teorie v Německu nenarazily na odpor, protože tam existovaly dávno před Hitlerem.
Na jejich základě byla vyhubena i velká většina polabských Slovanů. Zabít příslušníka tohoto národa mohl každý Němec kdykoliv a beztrestně.
Jak vypadalo politické a národnostní postavení Čechů ve vlastní zemi v té době se dozvíme z článku M. Winkelhofferové „Skandály u císařského dvora," Lidové noviny, 29.3.2011. Podstatnou část článku přetiskuji doslova.
Češi, jeden z národů k habsburské monarchii nejloajálnější, byli po vyrovnání s Uherskem a přeměně Říše v dvojmonarchii, která Uhrám zajistila autonomii, zcela opomenuti. Českého obyvatelstva se to hluboce dotklo a rozzlobilo je, že nebyla potvrzena stará práva Čech korunovací Františka Josefa českým králem. Čechy byly nejvěrnější korunní zemí habsburské Říše, na rozdíl od Uherska během revoluce roku 1848 nevystoupily proti Habsburkům, a zasloužily si proto přinejmenším stejná politická práva jako Uhersko.
Císař František Josef učinil v roce 1871 pokus o vyrovnání s českými zeměmi. Oficiálně vyhlásil, že vzhledem k neotřesitelné věrnosti, s níž obyvatelstvo českých zemí vždy podporovalo náš trůn, uznáváme rádi práva tohoto království a jsme připraveni toto uznání obnovit naší královskou přísahou.
Češi byli nadšením bez sebe, konečně budou znovu potvrzena stará práva Čech. K českému vyrovnání, jež bylo víceméně připraveno a jehož uskutečnění bylo už jen otázkou krátké doby, však nakonec nedošlo. Němečtí a uherští politici požadovali dodatečné změny výsledků jednání, protože "fundamentální články", jak bylo vyrovnání nazváno, nebyly v souladu s ústavou z roku 1867, jež formulovala zvláštní práva německé a uherské poloviny Říše a poškozovala slovanské národy.
Takový byl "vděk" Habsburků a Rakušáků za podporu od Čechů. V té chvíli Češi pochopili, že v rakouské monarchii nemají na rovnoprávné postavení ve své vlastní zemi s Rakušáky jakoukoliv naději.
Právě zde nastal zásadní obrat v myšlení Čechů, který Palacký vyjádřil jednoznačně: "Byli jsme i před Rakouskem, budeme i po něm“.
Rakušáci si vzpomněli na rovnoprávnost s Čechy až v říjnu 1918. Poražení a i od Maďarů opuštění Rakušáci si najednou vzpomněli a "velkodušně" nabídli Čechům podíl na moci ve státě.
Pochopitelně, že o ně již nikdo nestál. Národ dobře věděl, co jsou zač. Oběšení legionáři, kteří padli do rakouského zajetí, popravení vojáci například za vzpoury, věznění a k smrti odsuzovaní čeští odbojáři, mluvili jasnou řečí. O vrahy nikdo nestál.
Rakousko - Uhersko nerozbili Češi, ale nechuť a mocichtiví Rakušáci. I ta poslední nabídka z října 1918 nebyla vůbec přátelská, ale jen a jen vypočítavá. Vídeň si dobře spočítala, co se zeměmi Českého království ztrácí.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz