Volyňský masakr a polsko-ukrajinské vztahy. Na Ukrajině začíná renesance banderovského fašismu!
Genocidou na Volyni byl sled akcí ukrajinských nacionalistů proti civilním obyvatelům Volyně. Volyň je území ležící dnes na severozápadě Ukrajiny severně od Haliče. Po první světové válce však Západní Volyň patřila Polsku a Východní Volyň Ukrajinské SSR. Hitler chtěl do Volyně odsunout nežádoucí české obyvatelstvo v rámci konečného řešení české otázky. V září 1939 obsadila Volyň německá vojska. Na východě i západě v době druhé světové války Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) masově vyvražďovala civilní obyvatelstvo, hlavně Poláky, Čechy a židy. UPA byla ozbrojená složka Organizace ukrajinských nacionalistů Stěpana Bandery (OUN-B). Její příslušníci byli nazýváni banderovci, Stěpan Bandera byl předsedou. Po válce se Lvov i Volyň staly součástí SSSR a od roku 1991 jsou součástí Ukrajiny.
Masakr na Volyni a v okolí
V rozmezí let 1942-44 bylo na Volyni vyvražděno asi 100 000 Poláků a několik tisíc Čechů, židů a Ukrajinců. Nejvíce se vraždilo v roce 1943, a to vždy v neděli. Poláci se o nedělích shromažďovali v kostele na mši. Kostely byly obklíčeny, obyvatelé chytáni a krutě mučeni (upalování zaživa, vydloubávání očí, řezání těla vejpůl pilou na dřevo apod). 11. července 1943 (Krvavá neděle) začal koordinovaný útok na desítky polských vesnic, celkem bylo v červenci napadeno přes 530 polských vsí a osad. Pod heslem Smrt Lechům tehdy zemřely desítky tisíc Poláků. 30. 8. 1943 provedly oddíly UPA masakr v okolí vesnic Ostrówki a Wola Ostrowieckia. V jeden den tam bylo zabito 1150 Poláků, z toho asi 400 dětí mladších 14 let.
Přesný počet zabitých je dnes těžké vyčíslit. Některé osady byly srovnány se zemí a jejich obyvatelstvo vyvražděno do posledního člověka. Není tedy svědka, který by hovořil. Nejstřízlivější odhady podle svědectví přeživších hovoří o asi 60 000 zabitých. V roce 1944 se bandy UPA soustředily na okolí Lvova a Podole, kde žilo početně více Poláků. Ztráty v provinciích lvovské, tarnopolské a stanoslavovské se dokladují ještě hůře. Hovoří se celkem o asi 200 000 zabitých.
Polský odboj
Poláci, zvláště na Volyni, se bránili. Proti ozbrojencům z UPA však neměli velké šance. Na obranu se postavila Armia Krajowa a další podzemní organizace, největší podíl pak měla polská domobrana. Do historie vstoupila domobrana v Przebrazu, která čítala okolo 20 000 Poláků. V roce 1944 prováděla boj proti UPA také 27. Volyňská divize Armii Krajowej. Po obsazení terénu sovětskými vojsky začali Poláci vstupovat do sovětských Istrebitelských Batalionů, které zachránily od pogromu tisíce Poláků. Ukrajinští nacionalisté zabíjeli také Ukrajince a Čechy, kteří pomáhali Polákům nebo spolupracovali se SSSR. Často jsou prezentováni jako oběti polské pomsty. Ale zabíjeli je Ukrajinci. Mnoho obětí bylo také ze smíšených manželství. Vražděny byly i děti. Muž Ukrajinec byl často nucen zabít své děti i ženu, jinak byl sám zabit a oni před jeho očima. Muži z Volyně odcházeli vesměs do podzemního odboje a na vesnicích zůstávali jen staří lidé, ženy a děti. Toho využívala armáda UPA k nelidským masakrům.
Smrt z rukou banderovců
Vzhledem ke stovkám různých způsobů, jakými byli mučeni a vražděni civilisté na Volyni, je studium těchto dějin vhodné nejen pro historiky, sociology, právníky, ekonomy, ale také pro psychiatry. Ze 135 způsobů mučení a usmrcování uvedených na odkaze níže, uvádím pro představu jen deset:
• Odřezání uší, nosu, jazyka, vydloubání očí.
• Vybití zubů a zlomení čelistí.
• Nařezání a strhávání pásů kůže ze zad.
• Odseknutí ženských prsou kosou a posypání ran solí.
• Vkládání do vagíny rozžhaveného želena.
• Odseknutí mužských pohlavních orgánů a zasypání solí.
• Odseknutí končetin po kouskách, jednu po druhé.
• Lámání kostí končetin na několika místech tupým předmětem.
• Přibíjení malých dětí hřeby na zeď domu.
• Nabodávání malých dětí na vidle a pečení na ohni.
Polský prezident se odmítá setkat s ukrajinským
Poláci nezapomínají a dodnes nemají s Ukrajinci masakry z dob druhé světové války vyřešeny. Nově zvolený polský prezident Andrzej Duda zrušil setkání s ukrajinským prezidentem Porošenkem. Setkání odmítl a zdůvodnil to diplomaticky neodkladnými povinnostmi v souvislosti se zvolením do funkce. Duda Porošenka poslal místo toho na fotbalový zápas finále ligy Evropa (ukrajinský klub Dněpr vs. španělská Sevilla), kde se měl setkat s bývalým polským prezidentem Komorowskim. Porošenkovi však návštěvu stadionu polští novináři nedoporučovali, protože pro Poláky je velmi citlivý jeho podpis zákona, který staví armádu UPA jako hrdiny. Za neuctívání UPA a Stěpana Bandery hrozí Ukrajincům nově i vězení. Poláci žijící na Ukrajině mají podle tohoto zákona také zákaz psát a vzpomínat na masakry UPA na Volyni a v dalších oblastech.
Ukrajina ztrácí dalšího spojence – Polsko?
Porošenko byl také kritizován Poláky, že na Ukrajině zuří válka, lidé propadají do stále větší chudoby, Kyjev žebrá o peníze EU a on si jezdí za peníze daňových poplatníků za zábavou. Andrzej Duda tedy odmítl oficiální prezidentské setkání Polska a Ukrajiny a vyjádřil se, že Ukrajina už nemůže počítat s dalšími polskými dodávkami zbraní, střeliva a „poradců“. A také nemůže počítat s dalším přísunem peněz z Polska. Uvidíme, jak dlouho A. Dudovi tato bohulibá politika vydrží. Porošenko nakonec na zápas, který se konal 29. 5. 2015, do Polska nepřiletěl. Důvody jeho mluvčí neuvedli.
– Valerij X –
Zdroj:
• Ludobójstwo na Wołyniu
http://wolyn1943.eu.interiowo.pl/artykuly.html
http://aeronet.cz