Volme hezky česky, volme vlastenecky!

Jak jsou vlastenecké, či k našim  státním a národním  zájmům odcizené, politické subjekty, které se v nastávajících  volbách ucházejí o naše hlasy ?

Tradiční i novější politické strany a hnutí dobře známé z jejich politiky, kterou  již řádu let provádějí. Známe dokonce i řadu jejich politiků. Není proto  velkým problémem, přes některé zaváhání v jednotlivých případech z jistých obdobích, určit, která kam patří.

Ke germanofilním a sudetomilným subjektům zpravidla jsou počítány TOP 09, ODS, Zelení, po delší dobu též KDU-ČSL, a v posledních letech pod geniálním vůdcovstvím B. Sobotky k nim přibyla i ČSSD. Pokud jde o ANO, ta se jako celek dosud jasně nevyprofilovala. Skupina kolem ing. P. Vokřála, brněnského primátora, si v tomto směru v ničem nezadá s bělobrádkovci a sobotkovci, dokonce ani s fialovci a topáky.

Když se nad uvedeným řazením jen trochu zamyslíme, pak můžeme dojít k důležitým závěrům. Především můžeme konstatovat, že vládnoucí strany se v  předmětných otázkách, ve vztahu k Německu a požadavkům sudetů, zásadně shodují. Možná právě v tom tkví  příhodné historické okno, o němž mluvila jedna ústavní činitelka Rakouska. Měla na mysli příhodnou dobu pro prosazení požadavků tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v České republice. V současnosti jde sudetům především o restituce nebo alespoň o odškodnění a také o zrušení „Benešových dekretů“, jak zcela nesprávně, ale již s letitou vytrvalosti, říkají. To i ono by mělo tragické důsledky pro naši státnost. Podle rakouského SL o některých otázkách již probíhají v ČR přímé rozhovory. Lze  tomu tvrzení věřit? Podle posledního vývoje zřejmě ano.

Můžeme být pro uvedenou cestu, kterou sledují vyjmenované strany a hnutí? Chceme snad nově schválit nějaké sudetorestituce a odhodit dekrety prezidenta republiky? Pokud to uděláme, z naší státnosti zbude jen málo, aby i to časem zaniklo

Je to cesta k novému německému protektorátu, která může být dovršena tím, že se staneme 17. zemí Spolkové republiky Německo. Sobotkův tzv. strategický dialog mezi ČR a SRN je jednou z možných cest k tomu vedoucí.

Nebo se postavíme za mezinárodní ¨smlouvy a dohody vítězných spojenců? Některých z nich jsme byli signatáři. Pak nemůžeme platit sudetům žádné odškodnění, nemají na ně právní ani jiný nárok. Musíme držet dekrety prezidenta republiky a nadto na Německu požadovat, aby nám zaplatilo válečné reparace ve výši asi 3,5 bilionu korun.

Pokud nechceme skončit za čas jako novodobí Lužičtí Srbové, pak bychom neměli ve volbách dát svůj hlas vyjmenovaným politickým stranám.

Koho tedy volit?  Z úzce vlasteneckého hlediska, nikoliv tedy z pohledu jejich příchylnosti k NATO a EU, jsou pro nás volitelné menší politické strany SPD, SPO, národní demokrati  a další, jak jsou uvedené v analýze paní doktorky V. Vítové. Z větších politických stran pak se nám nabízí jenom KSČM.

Je to těžký výběr. Řešit problémy tím, že nepůjdeme volit, je naprosto chybný postup. Jděme k volbám! Volme hezky česky! Volme vlastenecky!

Vlastenecké síly do voleb parlamentních  čeká velká práce, aby se mohly vlasteneckým voličům představit jako možná a skutečně nadějná alternativa.

J. Kovář