Vojsko svobodné Francie v Sýrii – Hitlerův rozhovor s Cudahym – Smrt německého císaře – Dvořákovo jubileum

11. června 1941

Spojenecké a svobodné francouzské vojenské oddíly, překročivše hranice Sýrie, postavily se v cestu německému plánu ovládnouti tuto strategicky důležitou zemi. Protestům Pétainovým a Darlanovým diktovaným Hitlerem nevěří kromě Německa nikdo, nejméně ovšem arcilhář Hitler, a bývalí Francouzi ve Vichy. Máme zjištěny velké přípravy německé k obsazení Sýrie a protizásah spojenců přišel právě včas. Všimli jste si snad také interview, které dal Hitler bývalému americkému vyslanci a dnešnímu defetistovi Cudahymu. Hitler říká, že nemá vůbec žádných úmyslů protiamerických. Tedy zase tatáž okoralá vulgární písnička. Je mi nepochopitelné, že se v Evropě a v Americe najdou dosud lidé, kteří věří nebo dělají jako by věřili, že Hitler vůbec ví, co to jsou dobré úmysly. Kdyby se mu podařilo odstranit anglické loďstvo, šel by ihned na Ameriku a ti, kdo o tom pochybují, jsou buď nepoctiví nebo hloupí - nebo oboje. Vím dobře, že u vás - kromě několika koupených zrůd - víte všichni až příliš dobře, co Hitlerovy dobré úmysly znamenají.

Úmrtí Viléma II. nikoho ani nedojalo ani nepotěšilo. Vyřadil se z evropského dění v roce 1918 tak důkladně, že se stal jen občasnou nepěknou vzpomínkou. Dnes však je si třeba připomenout, že Vilém byl předchůdcem Hitlerovým, že svým povrchním velikášstvím zavedl ochotný německý národ do první války a připravil půdu pro Hitlera a Himmlera a dnešní jejich amok. Až se bude psát objektivní historie tohoto císařského desertéra a jeho gangsterských nástupců, inklusive mezidobí Hindenburgova, vynikne dodatečně bezesporná skutečnost, že bylo nanejvýš nutno tyto spojité nádoby nafoukanosti, zloby a prolhanosti jednou provždy roztříštit, zlikvidovat a nedovolit, aby se znovu objevily na evropském kontinentě. Vina Vilémova je veliká, Hitlerova hrozná a neslýchaná. Obě prýští z hesla nekultumí Walhally: „Deutschland über alles.“ Exit Vilém II.

Dnes byly zahájeny za přítomnosti presidenta Beneše oslavy stých narozenin Antonína Dvořáka. Londýnská filharmonie dobře hrála a bezprostřední, věřící slovanství Dvořákovo povzbudilo všechny, kteří si přišli poslechnout. Vzpomínáme na vás a na pražské Dvořákovy oslavy. My volní, vy v dočasných poutech, ale chvála Bohu, naši hudbu nám Hitler vzít nemůže. A tato nám všem společná, nejčistší mluva srdcí, neposkvrněná ani politikou ani stranictvím ani malicherností, je a zůstane nám svátým poutem až do dne, kdy si Dvořáka a Smetanu poslechneme ve volné vlasti. „Jeť srdce pěvce nejčistší a všeho hněvu prosté, a co vám zpívá ze srdce, to ve svém srdci noste.“

Dobrou noc!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 139-140

reprint vydání z roku 1948