Vlastenci v Českém rozhlasu

V roce 1942, tedy v době nejkrutějších bojů druhé světové války, byla zahájena diskuse o tom, kdo je a kdo není spojenec, a zároveň o uznání československé zahraniční vlády vedené dr. Benešem, nejdříve SSSR a poté i ostatními spojenci. Winston Churchill přišel s myšlenkou vyřešit národnostní problém ve střední Evropě odsunem německého obyvatelstva z Československa, Polska, Maďarska a Jugoslávie. Přes počáteční odpor, a to zejména SSSR a komunistů, byla tato myšlenka vtělena i do postupimských ujednání.

V této souvislosti jsem byl překvapen odpornou protičeskou propagandou Radiožurnálu dne 10. června 2016. Od brzkého rána se v půlhodinových intervalech nestyděli takzvaní moderátoři zbaběle pomlouvat svoji vlast. Slyšel jsem, že někdejší českoslovenští Němci byli zbaveni československého občanství a vyhnáni z Československa a byly jich celé tři miliony. Neočekávám, že by se Rada Českého rozhlasu někdy zabývala tímto souborem lží, ale pro naše čtenáře bude vhodné uvést vše na pravou míru.

Tak tedy po vzniku protektorátu Čechy a Morava získali občané německé národnosti tzv. říšské občanství (německé). I řada Čechů, snaživě podlézajících protektorátní moci, toto občanství získala. Jak mezi Čechy, tak mezi Němci byli ale vždy antifašisté, a řada z nich se zapojila do odporu proti nacistickému režimu (v době okupace se říkalo proti třetí říši). Začátkem třicátých let, při sčítaní lidu v Československu, o které se nejrůznější pseudohistorikové opírají, označily i statisíce Židů jako svou národnost národnost německou.

Na konci války přicházeli do českých zemí z východu utečenci před frontou. Takzvaní národní hosté byli ubytováni, kde se dalo, ve volných bytech, školách, tělocvičnách a dostávali »německé potravinové lístky«, tedy daleko větší, než dostávali Češi. V té době již v českých zemích chyběla prakticky celá židovská menšina a i místo desítek tisíc německých mužů v okrajových částech bývalého Československa byly pouze kenotafy (tedy náhrobky v upomínku těch, kteří jsou pohřbeni někde jinde). Další desítky tisíc mužů byly v německé armádě v různých místech Evropy nebo v zajetí.

Je tady naprosto nesmyslné tvrzení o třech milionech Němců v Československu v roce 1945 a skutečný historik by jistě nic takového netvrdil. Zato moderátor Českého rozhlasu je schopen říci i daleko větší hlouposti, a to naprosto vážně.

Útěk před frontou, mnohdy motivovaný strachem z pomsty, organizovali mimo jiné i místní velitelé nacistické strany. Jedním z takových případů je tzv. Vrchlabská vyhláška ze 7. května 1945, která vyzývala německá obyvatele, aby přišli i se svými zavazadly na nádraží a odjeli do Německa, v rámci zachování celistvosti národa.

Na základě postupimských ujednání měli být občané Německa a kolaboranti vysídleni a zbaveni majetku. Podobný osud měl stihnout i československé Maďary. Zákony známé jako tzv. Benešovy dekrety tato ujednání zmírňují a umožňují, aby v Československu nadále zůstali, po znovuzískání československého občanství ti, kteří se neprovinili v době ohrožení republiky proti státu. Dále umožnily tyto zákony, aby zde zůstali němečtí občané pracující v určitých odvětvích pro zajištění průmyslové výroby, například výroby skla.

Musím se přiznat, že protičeské štvaní Českého rozhlasu dne 10. června přesáhlo všechny meze, snad ani Sudetoněmecký landsmanšaft by takto veřejně nevystupoval. Je tedy namístě otázka, co dělá Rada Českého rozhlasu?

Vyzývám i své kolegy v Poslanecké sněmovně, aby se touto situací zabývali. Je nejvyšší čas jasně stanovit meze drzé protičeské propagandy, kterou v našich médiích s velkou chutí šíří ti, kteří jsou z určitých revanšistických kruhů dobře podplaceni. Výročí odsunu se už nesmí nikde stát dnem zuřivé protičeské nacistické propagandy.

Jaromír KOHLÍČEK, poslanec Evropského parlamentu za KSČM

Haló noviny, 16.6. 2016, str. 5

Přišlo e-mailem