Veteráni kontra veteráni aneb o všech, co táhli na Prahu roku 38 a 39, nejen roku 68.

A o jednom jménem von Schoeller...

Pan komentátor MF Dnes Luděk Navara je muž bystrý, sečtělý, investigativní. Onehdy se zamýšlel nad ruskými vojenskými veterány okupace ČSSR roku 1968. (MF dnes, "Něco o těch, kteří v roce 1968 táhli na Prahu", 9.6.2016,str.11.) Ano, pan Navara má pravdu v tom, že šlo o nezvanou a nevítanou okupaci, vyvolanou nomenklátory  moci, jako byl soudruh Brežněv a jeho společníci. Tím ovšem jeho pravda končí a začíná neorané  pole dohadů a spekulací.

Nejdříve, abychom byli přesní. Veteráni, co táhli v osmašedesátém na Prahu, nebyli jen dnes u nás profesně mediálně zlořečení Rusové. Byli to naši třídní bratři z celé Varšavské smlouvy, vyjímaje Ceauceskova Rumunska. Severní Moravu až po Olomouc obsazovali bratři Poláci. Jižní Moravu obsazovali bratři Bulhaři, na které mám osobní vzpomínky. Ti chlapci vůbec netušili, kde jsou a vodu v naší obci si chtěli nabírat z řeky Svitavy. Okamžitě jsem je zavedl k obecním studním, kde v té době byla skvělá pitná voda ( ty časy vývoj dávno poslal v řiť). Vysvětlil jsem jim rusky a lámaně srbsky (tomu rozuměli), že jsou v Československu, kde se nebojuje. Měli údajně nařízeno obsadit Rakousko a Německo (!!),kde prý se bojuje (!!). Tož tak to u nás vypadalo v terénu.

Nu,a pokud je mi známo od jiných pamětníků z Čech, tam zase přijeli na tancích naši třídní bratři z té části Německa, kde se o nich u nás říkalo, "to jsou ti z wehrmachtu, co u Stalingradu stříleli do vzduchu".

Na margo toho wehrmachtu a jiných ochranných sborů. Abychom pochopili, co a kdo rozumí pod pojmem válečný veterán.

Němci dodnes rozumějí pod pojmem válečný veterán, a to zasloužilý veterán!, jak veterány z I.války (už dnes skoro vymřeli), tak nevymřelé daleko početnější veterány z II.války, kteří podle německých zákonů se zasloužili o vlast (například bojem proti Englandu nebo bolševikům). Vdovy po padlých pobíraly po těchto veteránech slušné západoněmecké penze. Do doby tak nezcela nedávné pobírala penzi za válečného veterána Reinharda Tristana Heydricha i jeho vdova paní Lina Hendrich von Osten. Veteránské penze pobírali i jiní zasloužilí wehrmachtové a bojovníci proti světovému bolševismu "an aller Fronten für Europa". Včetně těch nacistů, co pacifikovali náš protektorát. Různí ti páni Zoglmannové, kteří u nás řádili jak černá ruka, a potom zakládali sdružení landsmannschaftů by mohli - kdyby ovšem chtěli - poskytnout další přesné informace.

Takže veteráni ,kteří táhli na Prahu v osmatřicátém a později byli všichni členové freikorpsů a ordnerských organizací, kteří byli dekrety později prohlášeni za zločinné  členy těchto vojenských a paravojenských spolků. Byli to i různí kriegerkameradi původně I.války a potom II.války, kteří u nás řádili jako říšští Němci, kterými se stali ze sudetských Němců a československých Němců optováním pro III. Reich. Takové kriegerkamerady známe jak z Brna, tak z Vyškova, z Račic i Rájce a z moře dalších míst. Jejich zemským velitelem v Brně byl esesák komisař Brna Oskar Judex. Takže ti všichni, pokud přežili, dostávali za vražedné akce proti Čechům, Polákům.  Slovákům, Romům, Židům atd. státní výsluhu formou penze  za zásluhy o vlast. Tisíce brněnských Němců bylo členy tzv. Nazionale Sozialistische Reichs Krieger Bund a opakovali si střelby na královopolské střelnici i jinde. Listiny o budování kriegerkameradschaftů v protektorátu sbíral osobně K.H.Frank a zachovaly se v archivech státu dodnes. Nedivme se - byli to přece obránci Nové Evropy proti bolševickému hnoji! Takže toto byli ti zasloužilci o Novou Evropu č.I (Nová Evropa č.II se buduje dnes). Takže nikdo na západě se nedivil, když tito vysloužilci, veteráni dostávali od západoněmeckého státu (a někdy možná i od DDR, to není tak dobře zmapováno) penze za službu pro vlast ve zločineckém wehrmachtu, jehož velitelské kádry byly žalovány v Norimberku, a jehož zločinecká podstata se dnes uznává všeobecně i na Západě mimo Německo. Vymezení zločinecké podstaty wehrmachtu mělo být součástí denacifikace, což nebylo nikdy dokončeno. V Rakousku to ani nikdy nezačalo, a proto tam přežívali jako v akváriu různí příslušníci wehrmachtu a složek Waffen SS, zařazených Himmlerem do svazku wehrmachtu nejméně od roku 1943. Proto kdysi Simon Wiesenthal blahé paměti  údajně pravil: "Rakousko je největší nacistické akvárium v Evropě"... Snad už je to dnes lepší. My z Moravy však můžeme přispět i příkladem. Z račického panství známe dva šlechtice von Schoellery, otce a syna. Otec byl příslušník vysoké rakouské průmyslové buržoasie a bankéř, kutý nacista, který dokonce doprovázel Hitlera na cestě do Itálie, souzený po roce 1945 v rámci nedokončené denacifikace. Jeho syn byl mnohonásobně vyznamenaný nadporučík  6. jezdeckého pluku těreckých kozáků Waffen SS wehrmachtu (I. ,pak XV.jezdecká divize pod von Pannwitzem). Ano, to byl onen zeť rájeckého knížete Hugona Salma... A ten utekl před Rusy do americké okupační zóny a tam přečkal poválečný chaos. Pak byl vyznamenáván jak Rakouskem, tak Německem  a byl dokonce i členem rakouského olympijského výboru, inu olympionik z wehrmachtu. Skvělý příklad válečného veterána. I on byl vyznamenán vysokým řádem Spolkové republiky Německo.

Pak se pan Navara nemůže divit, že Rusové chtějí vyznamenávat své veterány své okupace,kterou oni chápou jinak, a my také jinak, jak už to v dějinách bývá. Pro nás jsou také legionáři I. války zasloužilí zakladatelé armády a státu ČSR,a my jsme je vyznamenávali (a nacisté je zabíjeli, jako mého dědečka!), ale pro některé Starorakušany jsou to naopak jacísi "vlastizrádci císaře pána". Sice je to historický nesmysl, protože Franz Josef nikdy nesplnil korunovaci, přes  dva věrolomné sliby!, a nebyl nikdy legitimním českým ani dalmatským králem, takže vynucená vojenská přísaha usurpátoru na trůnu neplatila, ale nešť, nechejme monarchistům Rakouska jejich mýtus...

Nevím, zdali je snaha vyznamenávat veterány československé okupace roku 68 šťastným řešením. Nemyslím si dokonce, že je to diplomatické řešení. Možná  v tomto ohledu s panem Navarou jsme na stejné vlně...  Ale svět se nedívá na naše přání.  A ti vojáci sloužili zrovna tak, jako veteráni jiných armád,a což je nutno zdůraznit! -  zdaleka nemají na svém kontu hrdlořezné boje, jako měl třeba podle vyznamenání onen vzpomínaný von Schoeller.

(Měl podle soudního znalce válečný odznak za hrdlořezný boj  muže proti muži v počtu nejméně tří... ).

V geopolitice rozhoduje síla a váha velmoci. A to my nejsme a nikdy nebudeme. Jakékoli vojenské federátství nás vždy jen zahrabalo do žumpy dějin. Naši doposud nepoučitelní politici by si konečně měli vzít z našich dějin příklad.Pokud to ovšem nejsou jen placení lokajové velmocí. Už jen proto bychom měli být konečně neutrální stát - přes všechny profesní kydy a bláboly, tvrdící opak.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I