I.
Dmitrij Sedov
Ruská diplomacie bije na poplach: pravděpodobnost ozbrojené agrese proti Sýrii silně vzrůstá. Na tiskové konferenci 18. ledna ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov přímo sdělil, že ti, kteří riskují započetí ozbrojených akcí proti Sýrii, nezískají mandát OSN. V NATO začaly rozhovory o zavedení bezletové zóny nad Sýrií a v Lize arabských zemí diskutují o vyslání armádních jednotek členských zemí LAS do Syrské arabské republiky. Politické krytí agresivních plánů zajišťuje generální tajemník OSN Ban Ki-moon, který objíždí svět a zapřísahává syrského prezidenta „aby přestal s vražděním vlastních lidí“, jako by to byla syrská armáda, kdo vyvolává boje a střílí do demonstrantů.
Navíc, soudě podle všeho, pozorovatelská mise LAS, která končí 19. ledna, situaci nijak nevyjasní. Pozorovatelé nemohou předložit Radě ligy žádné materiály o surovostech syrské armády vůči demonstrantům, protože nic takového zjištěno nebylo. A navíc nebyly zaznamenány ani případy hromadného nasazení armády, takže nepřátelům nezbude než tvrdit, že pozorovatelé nebyli vpuštěni na místa, kde k vraždění docházelo. Pravda, případů vraždění vojáků svědky byli, což Radě mohou doložit.
Logika říká, že Rada LAS označí situaci v Sýrii za nepředvídatelnou, s rostoucím počtem obětí. Takže nezbude nic jiného, než přijmout opatření k rozdělení stran, tedy vyslat do Sýrie zahraniční kontingenty.
Vyvstává otázka: proč? Aby se zajistila volná ruka pro ozbrojené „vzbouřence“? Ale ti se i bez toho nijak při volbě prostředků neomezují a střílí i na pořádkové jednotky. Takže se předpokládá, že na zahraniční vojska střílet nebudou a celé to poklidně skončí sesazením Bashara Assada. Žádná jiná varianta neexistuje, protože je zjevné, že všechny ústupky, které činí jeho vláda, vzbouřencům a jejich zahraničním páníčkům nevyhovují. Chtějí jen jedno – likvidaci režimu.
Likvidaci současného politického režimu v Sýrii chtějí i demokratickými myšlenkami inspirovaná královská veličenstva zemí Perského zálivu, i když každému z arabských šejků mohou mezinárodní organizace „pro lidská práva“ předložit celou nůši stížností na porušování lidských práv v jejich zemích. Například nedávno saudská armáda tvrdě potlačila poklidné demonstrace v Bahrajnu (a nejen tam, v posledních dnech i doma – p.p.). Nicméně podle tiché dohody mají dnes právo a pravdu všichni, kdo pronásledují, a nemají je ti, kteří jsou pronásledováni. Vládci zemí v Zálivu jednají celkem krátkozrace, když se účastní pronásledování svého arabského kolegy v zájmu západu a Izraele. Jako by nevěděli, že žádné zásluhy jim u anglo-saských páníčků bezpečnost nezaručují (dokonce ani když jsou „záruky“ písemné – uvedené na papíře „právně závaznou“ formou).
A v Bruselu si podle všeho myslí, že byl nalezen celkem elegantní postup u eskalace agrese proti Sýrii a Iránu. Stávající fázi si na sebe berou státy Zálivu. Mohou organizovat vojenské akce proti Sýrii bez toho, aby se ptaly na názor Radu bezpečnosti OSN. Sází se také na to, že Irán svého věrného spojence „odevzdá“ a nebude vážněji bránit nasazení kontingentů LAS. Vždyť na to nyní nemá – napětí ve vztahu s USA a EU dosáhlo vrcholu. Proto je hlavní otázkou jedna věc: jestli bude Bashar Assad s „kroky na oddělení stran“ souhlasit, a kolik to bude „stát“, pokud souhlasit nebude.
Bashar Assad chápe jako nikdo jiný, že kolem Sýrie byl v zahraničí zosnován komplot, s cílem zlikvidovat vymoženosti Syřanů. Účastníci tohoto komplotu se jasně vybarvili – USA, Izrael, EU a malá vycvičená uskupení usilující o moc v Sýrii, země Perského zálivu, extremistické muslimské organizace, za kterými stojí různé síly, včetně Turecka.
Ti všichni se chtějí zbavit současného syrského režimu a navrhují zavřít oči nad tím, že po zlikvidování režimu začne v zemi chaos a občanská válka.
Proto nemá Assad jinou možnost, než pokračovat ve své politické linii. Řekne intervenci rozhodné „ne“ a sdělí, že je ochoten ji odrazit vojensky. A to nás přiblíží k bodu, za kterým se rýsuje velká regionální válka.
NATO a Izrael udělají vše ve svých silách, aby LAS dotlačily k „vyslání jednotek“. V příštích dnech bude veškeré úsilí směřovat právě tímto směrem.
Nyní si představme: LAS informuje o vyslání jednotek do Sýrie, Damašek v reakci na to informuje o započetí národně-osvobozenecké války. Nad Sýrií se náhle objeví letectvo zemí LAS, které bude čistit cestu svým jednotkám. To zmobilizuje stoupence Bashara Assada v zemi i v zahraničí. K těm patří i Palestinci v Libanonu, Izraeli a Jordánsku, proti-americké teroristické skupiny v Iráku, rozsáhlá síť íránské Revoluční gardy. Využít situace nebude váhat ani síť „Al-Kejdy“, která si bude v regionu řešit vlastní problémy. Bude postupovat především z Jemenu na sever Arabského poloostrova, do poměrně klidných království Zálivu.
A sotva lze očekávat zdrženlivost od Iránu. Íránská vláda velmi dobře chápe, že agrese proti Sýrii je přípravou nástupiště pro agresi proti její zemi. Proto má přímý zájem na pomoci Damašku a zmaření plánu agrese. Protože se bude Irán obávat nařčení z přímé účasti ve válce, bude jednat tajně, k čemuž má možností dostatek. V každém případě institut „dobrovolníků“ nikdo nezrušil, a počet íránských dobrovolníků v řadách bojujících stoupenců Assada může být velmi rychle značný.
Další vývoj je obtížné předpovědět. Jasné je ale jedno: „vyslání jednotek“ uvede do pohybu válečný stroj, a kam se vydá a koho převálcuje zatím vědět nemůžeme…
Большая региональная война vyšel 19. ledna na Fondsk.ru. Překlad Zvědavec, 21.1.2012
Obama píše Ahmadínežádovi dopis: pojďme se domluvit
II.
Podle The New York Times poslala 12. ledna Obamova vláda Íránu dopis. Dopis byl doručen ve třech kopiích. Jednu obdržel íránský vyslanec u OSN Mohammed Khazaee, druhá byla doručena přes švýcarské vyslanectví v Íránu a třetí doručil z Iráku Jalal Talabani.
Íránský ministr zahraničí 15. ledna přijetí dopisu potvrdil.
V dopise navrhuje Obama Teheránu ukončení nepřátelství a zahájení dialogu. Dopis hovoří o potřebě íránsko-americké spolupráce a volá po zahájení bilaterálních rozhovorů na základě společných zájmů obou stran. Obama rovněž slibuje Teheránu, že Amerika nepodnikne proti Íránu žádnou nepřátelskou akci.
Minulý týden také Amerika zrušila velké vojenské cvičení v Zálivu k velkému rozladění Izraele.
Ať už jsou důvody tohoto dopisu a odvolání provokačního vojenského cvičení jakékoliv, je to poprvé, kdy se Obama zachoval v duchu ceny, kterou z Norska obdržel na začátku své prezidentské kariéry.
Íránská strana prohlásila (podle mě dost arogantně), že dopis je důkazem toho, jak se věci skutečně mají, že totiž si Amerika nemůže válku proti Íránu dovolit.
Íránci dopisu zjevně příliš nevěří. Podle nich byly kroky Obamovy vlády v minulosti vždy v rozporu s jejich slovy. Částečně považují Obamův dopis za projev slabosti. „Amerika ví, že cena za válku s takovou zemí, jako je Írán, by byla pro ně příliš vysoká a následky nedozírné,“ říkají politici v Ahmadínežádové vládě.
Autor článku, ze kterého čerpám, Mahdi Nazemroaya, se domnívá, že cílem vstřícného gesta Ameriky je ve skutečnosti snaha vrazit klín mezi společenství Írán – Sýrie, protože skutečným cílem jestřábů ve Washingtonu je Sýrie. Může být.
Ale Írán by měl, podle mého názoru, využít příležitost a ukázat ochotu jednat. Opatrnost je samozřejmě na místě, věřit Americe je jako věřit klubku sršňů, navíc Američané svou zahraniční politiku dávno neřídí, o té se už desítky roků rozhoduje v Tel Avivu, ale velkohubá prohlášení typu „aha, jsou na dně“ nebo „nemohou si to dovolit“ apod. situaci neprospěje. Není to ani diplomatické, ani moudré. Ať už jsou důvody Ameriky jakékoliv (a věřím, že tíživá finanční situace a vyrabovaná státní pokladna přispěla ke snížení jejích bojechtivosti), toto je pro Írán šance, která se nemusí podruhé opakovat.
Ať hledám jak hledám, masmédia tuto důležitou iniciativu, která hýbá figurkami na šachovnici a může přispět nebo naopak odložit světový konflikt a případně i třetí světovou válku, jaksi neregistrovala. Divné...
Podle článku Obama's Secret Letter to Tehran: Is the War against Iran On Hold? "The Road to Tehran Goes through Damascus." z 20. ledna na GlobalResearch.ca. Zdroj: Zvědavec, 22. 1. 2012
Bengházi – Nová vláda je stejná jako Kaddáfi, vicepremiér rezignoval
III.
Stovky rozzuřených Libyjců v sobotu zaútočily na budovu prozatímní vlády (NTC) v povstalecké baště Benghází, vyplenily její kanceláře a uvěznily uvnitř šéfa prozatímní vlády. Demonstranti se do areálu probili vstupní branou, kterou zničili ručními granáty, a požadovali rozmluvu s odpovědnými činiteli.
Šéf NTC Mustafa Džalíl se dav snažil uklidnit a promluvit k němu z druhého patra budovy, lidé na něj ale začali házet láhve, zničili jeho obrněný Land Cruiser, rozbili okna a odnesli si z budovy nábytek a elektroniku. Protesty v Benghází sílí už několik týdnů, a to kvůli nesouhlasu Libyjců s tím, že NTC přijímá pestrou škálu zákonů, aniž by se s obyvatelstvem radila. „Volební zákony nebyly lidem schváleny a nectí ty, kteří pro svobodu položili své životy,“ konstatoval právník Támir Džahání, který se protestů účastnil. „Nechceme, aby byl jeden tyran nahrazen jiným.“ A další demonstrant pro AP prohlásil: „Zdá se, že se tito lidé od Kaddáfího v ničem neliší a taky mluví jen jazykem síly.“
Demonstrace v Benghází, po nichž Mustafa Džalíl podle některých zpráv údajně zcela vážně zvažuje svou rezignaci, jsou jen dalším důkazem, že prozatímní vláda není s to získat kontrolu nad celou zemí a nedokáže ani naplňovat očekávání obyvatelstva. Ve čtvrtek už v Benghází studenti na univerzitě – v rámci ceremonie k uctění památky padlých během bojů proti Kaddáfího režimu – obklíčili vicepremiéra NTC Abdala Háfize Ghogu a požadovali, aby NTC jednala průhledně ve finančních otázkách a jasně vysvětlila, co se stalo s miliardami dolarů z libyjských účtů po celém světě. Ghoga, jemuž se podařilo uniknout do bezpečí, si celou událost vysvětlil ovšem jako „snahu poškodit jméno NTC“. Následně nicméně Ghoga v neděli podal demisi s tím, že je to "v současné době nejlepší pro národ". (BTW, v souvislosti s penězi guvernér Libyjské centrální banky Siddik Omar Kábir popřel, že by Západ Libyi vrátil 20 miliard dolarů z „odmražených“ účtů, což měla být teprve první „splátka“ z celkové sumy 150 miliard, které Rada bezpečnosti OSN letos na jaře zmrazila. USA přitom krátce po svržení Kaddáfího slíbily vrátit 30 miliard a Británie 10 miliard. Zdá se tedy, že „odmražení“ účtů a předání peněz jsou dvě zcela rozdílné věci.)
„Bojovníci za svobodu“, které Západ po svržení Kaddáfího vynesl v Libyi k moci, mezitím zavádějí v zemi tvrdou verzi fundamentalistického islámu: saláfisté, kteří před časem vyvěsili v Benghází vlajku Al Kajdy, útočí na obchody s alkoholem, ničí hrobky svatých, k nimž se jejich spoluobčané modlí, a vyostřují sektářský konflikt, to vše v době, kdy Západ stále opakuje mantru o tom, že do Libye přinesl demokracii.
Dál přitom pokračují boje mezi někdejšími povstaleckými frakcemi, minulý týden se do sebe pustili ozbrojenci z měst Gharján a Asabíja na severozápadě Libye, a to hned i s nasazením raket a kulometů. Generál, agent CIA a velitel brigády Chalífa Haftár do toho prohlásil, že libyjská armáda musí být v pohotovosti, protože všichni sousedi, především pak Egypt a Tunisko, jsou pro Libyi nebezpečím, protože jsou chudí a závidí jí její bohatství.
Než ale libyjská armáda v rámci „preventivního“ úderu vstoupí třeba do Tuniska, boje se z Libye přelily do Mali…
Tři blízkovýchodní lidskoprávní organizace mezitím vydaly zprávu o situaci v postkaddáfíovské Libyi, která je unikátní tím, že se zaměřila nejen na porušování lidských práv Kaddáfího režimem, ale i toho ze strany NATO. Ze zprávy vyplývá, že postup NATO v Libyi nejenže nebyl tak čistý, jak se mediálně předkládalo, ale že se Severoatlantická aliance dopouštěla během svých útočných akcí porušování lidských práv i válečných zločinů. Ve výčtu je například 47 civilistů zabitých při náletech NATO na Kaddáfího rodiště Syrtu nebo zařazení škol a středisek pro distribuci potravin na seznam „vojenských cílů“ a jejich následné bombardování. Mezi ostrou kritikou na adresu NTC zase zpráva připomíná mimo jiné i proměnu Tavorgy v město duchů poté, co ho obsadili povstalci z Misuráty.
Tereza Spencerová, Literární noviny, 22.1.2012
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz