K článku Rudolfa Grulicha
v „Sudetendeutsche Zeitung“
Český tisk i jiné sdělovací prostředky dělají chybu, tvrdil jsem do včerejška, že se často zaplétají do diskuzí, třeba se "Sudetendeutsche Zeitung", "orgánu" sudetoněmeckého landsmannschaftu v Mnichově. Někdy však k nehoráznostem, které tento týdeník tiskne, nelze mlčet. Mám na mysli článek Rudolfa Grulicha, dnes cosi jako hlavního ideologa sudetoněmeckého landsmannschaftu a jeho vztahu k Čechům, který' pod titulkem "Verzicht auf Rache und Vergeltung, aber nicht auf das Rechf' ("Zřeknutí pomsty a odplaty, ale ne nároku na spravedlnost") vyšel na první a druhé straně v "Sudetendeutsche Zeitung" dne 4, srpna 2006.
V úvodu článku Rudolf Grulich tvrdí, že už v roce 1950, kdy sudetští Němci odhlasovali v Bavorsku tak zvanou "Chartu z domovů po konci druhé světové války vyhnaných německých krajanů" (Grulich má na mysli své krajany vysídlené po roce 1945 z Polska a z Československa) a slavnostně vyhlásili, že se zříkají pomsty a odvety, čímž prý prokázali svůj přerod v demokraty a jednou pro vždy se zbavili své povětšinou nacistické minulosti.
Rudolf Grulich staví zřeknutí se nároku na pomstu a odvetu - nepochybně měl na mysli pomstu a odvetu za odsun Němců z Polska a z Československa - jako příklad křesťanské mravnosti, zapomíná však, že v roce 1950, kdy sudetští a z Polska odsunutí Němci svou Chartu v Bavorsku odhlasovali, museli se pomsty a odvety veřejně zříci, protože jinak by jim Američané, tehdy okupační velmoc, i západoněmecká vláda, nepovolili založení Sudetoněmeckého landsmannschaftu, tehdy ještě z velké většiny pod komandem bývalých Henleinovců, po roce 1938 nacistů ze Sudet. Grulich v shora uvedeném článku "překvalifikoval" hbitě politickou nutnost, usnadňující společný život různých národností a národů, na sudetoněmeckou ctnost.
Škoda však, že se "sudetoněmecká národností skupina" nezřekla pomsty a odplaty Jako nástroje ,.politického boje" ještě v Československu v roce 1938 a potom za vlády Adolfa Hitlera, ale až se zpožděním patnácti let, a to když je dějiny za jejich pomatení nacistickou ideologií už krutě potrestaly… .
Rudolfovi Grulichovi však v uvedeném článku nejde tak ani o zřeknutí se pomsty a násilí jako odvety za odsun, ale o nehorázný útok na přední představitele a hodnostáře české katolické Církve, hlavně však na monsignora dr. Jana Šrámka, v letech 1940 až 1945 předsedy Benešovy exilové vlády v Londýně, prý zloducha, který už v Anglii připravoval odsun - Grulich mluví o vyhnání - Němců z poválečného Československa. Šrámkovi nemůže sudetoněmecký historik a znalec problémů evropských menšin přijít na jméno a označuje ho jako" Vertreibungspremier", česky hanlivým opisem "ministerský předseda pro vyhnání.
Jako skoro všichni sudetoněmečtí historikové, tak i Grulich v zápalu protičeského zanícení zapomíná na základní fakt: Když v roce 1942 československá vláda v Londýně diskutovala o poválečném transferu části nebo i většiny nacistickým bacilem nakaženého německého obyvatelstva z Československa. tak už nejméně půl roku před tím - jaká absurdita dějin! - oznámil tehdejší říšský protektor, generál SS, Reinhard Heydrich, dne 3.10.1941, tedy krátce po svém příchodu do Prahy, ve svém přísně důvěrném referátu, předneseném v Černínském paláci na konferenci předních gestapáků i funkcionářů nacistické strany ze Sudet, svůj plán na poválečné řešení české otázky: Až na .,rasově nezávadné" Čechy, vhodné ke germanizaci, bude po vítězství "třetí říše" celý národ vystěhován na Sibiř. Heydrich doslova řekl: "Der Tscheche hat in diesem Raum letzten Endes nichts verloren…“ (Češi nemají v tomto prostoru konec konců co pohledávat.)
Když se text této přísně utajené Heydrichovy řeči dostal oklikami do Londýna, vzbudil v československé exilové vládě zděšenÍ. O půl roku později 1942 bylo v Londýně - právě tak jako už v listopadu 1941 v nacistickém Berlíně a v tak zvaném Protektorátu Čechy a Morava rozhodnuto, že po válce budou muset bud' Češi nebo sudetští Němci Čechy a Moravu opustit.
Tehdy nezbývalo nic jiného než počkat, jak válka dopadne. . .
Za odsun - autor článku v "Sudetendeutsche Zeitung" mluví zásadně jen o vyhnání - volá Rudolf Grulich před soud dějin nejen dr.Šrámka, ale i další hodnostáře české katolické Církve. jejichž mravní poklesek vidí ještě dnes ve faktu, že vlivní čeští biskupové a arcibiskupové, jako třeba jako olomoucký arcibiskup Prečan, pražský arcibiskup Kordač i jeho nástupce Kašpar, doporučili českým lidovcům, aby v prezidentských volbách dali své hlasy dr. Benešovi. I později se prý čeští duchovní, hlavně však zase dr. Šrámek, dopustili, tvrdí Grupách, skoro politického zločinu, když v londýnském exilu podporovali československou vládu dr. Beneše. Kardinálovi, pražskému arcibiskupovi Josefovi Beranovi, připomíná a nemůže odpustit jeho výrok z roku 1945, že "odsun Němců byl nutný". Všechny tehdejší české biskupy a představitele katolické Církve sudetoněmecký historik zatracuje i proto, že se jako jeden muž nepostavili proti odsunu sudetských Němců z Česko-Slovenska. Rudolf Grulich se v článku navíc pozvedává do role všemi ctnostmi a mravnosti vybaveného soudce nad českými duchovními a nad českou katolickou Církví a svolává na ní hromy a blesky, kvalifikuje české církevní hodnostáře jako sluhy dr. Beneše a navaluje na českou katolickou Církev odpovědnost za neštěstí, které sudetské Němce v roce 1945 postihlo.
O hanebné úloze, kterou představitelé sudetských Němců a většina sudetoněmeckých .,krajanů" hráli od nástupu Hitlera k moci v roce 1933 pod komandem nacistů v Československu a na zločiny nacistického Německa Rudolf Grulich však zřejmě úmyslně zapomíná. Odsun líčí, jako by zcela nevinné sudetské Němce postihl - jak se česky říká - zčista jasna, jako blesk z jasného nebe, jako by se před odsunem nekonala nacisty rozpoutaná druhá světová válka, jako by nebyly koncentráky, nacisty organizované vyvražďovánÍ tak zvaných "méněcenných ras" a jako by Češi zapomněli své velké trauma, 15.březen 1939, kdy Hitler obsadil zcela bezmocné Čechy a Moravu a zřídil tisíckrát prokletý Protektorát pod panstvím nacistů. Tehdy, v březnu 1939, se ze sudetoněmecké strany neozval ani jeden protest proti znásilnění celého českého národa. ani jeden hlas proti tomu, že Češi v tak zvaném Protektorátu ze dne na den pozbyli právo na sebeurčení, po němž sudetští Němci do podzimu 1938, kdy je prý Hitler "osvobodil" z československého područí, tak naléhavě volali.
Sudetoněmecký historik zapomněl na vlajky s hákovými kříži, které na podzim roku 1938 vyvěsili v "osvobozených Sudetech" z věží svých kostelů nejen katoličtí, ale i evangeličtí duchovní a na fakt, že už na podzim v roce 1938 přešla „návratem do říše" nadšená většina sudetských Němců, sdružených v době první republiky v katolicky nebo křesťansky orientovaných stranách, s vlajícími kostelními prapory pod hákové kříže a z Kristova do Hitlerova tábora a že do května 1945 se naši bývalí německy mluvící krajané v kostelech modlili za vítězství německých zbranÍ, za vůdce Adolf a Hitlera, aby ho "prozřetelnost" ochránila.
Před každou hodinou náboženství, v Sudetech od obecné školy až po gymnasia, zvedl po vstupu do třídy katecheta, katolický nebo evangelický duchovní pravici, pozdravil žáky "Heil Hitler!“ a teprve potom přišel na řadu Otčenáš...
Tímto zjištěním nechci vyvažovat nebo relativizovat výroky českých církevních hodnostářů, kteří v roce 1945 propadli všeobecné protiněmecké hysterii a nechali se v souvislostech s odsunem, který v počáteční fázi probíhal doprovázen zcela zbytečnými krutostmi, strhnout k projevům, které nelze označit jako křesťanské a vůbec neodpovídaly Kristovu učení "miluj svého bližního jako sebe samého".
Ale chápu, že milovat v roce 1945 naše bližní - sudetské Němce - bylo i pro duchovní zatrápeně těžké...
Grulichův článek v prvním srpnovém čísle "Sudetendeutsche Zeitung" je už více ne nehorázný', je - s odpuštěním - hloupý, což je v politické žurnalistice více než jen nezodpovědná zlomyslnost.
Naši církevní hodnostáři by se proti Grulichově článku měli ozvat. Před rokem přijal na Sudetoněmeckém dnu jeden český biskup - nebudu ho jmenovat - tak zvanou Karlovu cenu, kterou Sudetendeutsche landsmannschaft v :Mnichově uděluje osobnostem, které se zasloužily o porozumění mezi sudetskými Němci a Čechy. Myslím si, že teď po Grulichově článku, by český biskup měl Karlovu cenu vrátit, mlčky a bez velkých gest.
Poznámka redakce:
„Rudolf Grulich získal čestnou plaketu BdV
U příležitosti výročního přijetí Svazu vyhnaných (BdV) v berlínském paláci Korunního prince byla otevřena výstavní trilogie „Žal po vlasti“ za účasti Angely Merkelové. Sudetoněmecký církevní historik R. Grulich obdržel čestnou plaketu BdV“.
Sudetendeutsche Zeitung, 16.3.2012, str. 6
Sudetoněmeckou cenu Karla IV. obdržel koncem 50. let 20. století jako první Čech fašizující generál Lev Prchala. Druhým Čechem byl emeritní litoměřický biskup Josef Koukel. O něm mluví Ota Filip ve svém článku, aniž by ho jmenoval. Koukel však udělenou cenu nevrátil, bohužel. Třetím Čechem byl pak Petr Uhl.
V naší republice existuje jedna strana, která se nazývá Křesťanskodemokratická unie – Československá strana lidová. Dr. R. Grulichem pomlouvaným politikem byl také dr. Jan Šrámek, zakladatel Československé strany lidové.
Tato strana již léta peče se sudeťáky. Její zástupci jsou hosty na jejich sjezdech. Vedení KDU-ČSL vůbec nevadí pomluvy a nepravdivé urážky dr. J. Šrámka. Neslyšeli jsme, že by proti takovému hodnocení protestovalo. Kdo mlčí, souhlasí. Proto této straně nepřísluší, aby ve svém názvu měla slova „Československá strana lidová“. Nemá s ní nic společného.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz