Ve Smilovicích čekala na irácké uprchlíky teplá postel a na naše bezdomovce třeba tvrdé "lůžko" pod mostem

Že migranti spí v teplých postelích nás jistě těší. Na druhé straně nám však vadí, že teplá postel nečeká naše bezdomovce, jichž je pravděpodobně přes 40.000. Tito lidé, občané ČR, s některými z nás chodili do práce, třeba ještě v době nedávné. Pak však došlo u nich k událostem, které je dostaly až na ulici,  kde nyní "prožívají svůj život".

Mnozí z nich, pokud ne dokonce všichni, trpí nějakou nemocí. Léčit se, když žijí na ulici, nemohou. Nemoci se jim zhoršují a tak přežívají měsíce a někteří léta.

Co je to za život? Proč nejdříve nevyřešíme životní problémy našich bezdomovců, našich  chudých? Proč se nejdříve nepostaráme o děti, jejichž rodiče jim nemohou zaplatit ani obědy ve školní kuchyni a poskytnout jim potřebnou další péči?

Otec, který s matkou společně jen těžko vyživí své děti, a potřebuje k tomu ještě sociální dávky, tak těžko vezme do péče další cizí děti. Je přirozené, že se především stará o ty vlastní. Další odmítá ne proto, že by s nimi necítil, ale proto, že jim nemůže dát, co potřebují.

Takovým moudrým otcem by měl být i náš stát. Pokud nemá na to, aby podpořil v nouzi, chudobě vlastní občany, neměl by si brát na starost tisíce cizích migrantů. Zvláště když asi 80% občanů je proti jejich přijímání.

Žádný rasismus, žádná xenofobie, jen racionální kalkul a respektování hlasu lidu, který by měl být pro vládnoucí i hlasem Božím. Pokud tuto vůli mocní nechtějí slyšet, měli by z politiky odejít. Budou-li nám však stále vnucovat svou vůli, ve volbách je můžeme zbavit moci.

J. Kovář