Vážení voliči!
Duben 24, 2017
Ing. Jaroslav Tichý
Vážení voliči!
S ohledem na blížící se podzimní volby a na velmi různorodou diskuzi, považuje i Aliance národních sil (ANS) za potřebné do zmíněné diskuze vstoupit.
Obecně známá pravidla
Pokud má někdo v životě nějaký cíl, měl by se snažit ho dosáhnout. Poněkud jinak je to v případě programu politické strany, kde pouhá snaha dotyčného (či dotyčné skupiny osob nebo strany) sama o sobě nepostačí, ač se dotyčn(ý)í bud(e)ou snažit sebevíce. K tomu je totiž zapotřebí hlasů voličů. Ideálně více než 50 %, pak se nemůže dotyčná politická strana s takovým ziskem hlasů na nic vymlouvat a realizace jejího cíle se pro ni stane (či měla by se stát) závazkem, resp. imperativem. Pokud získá méně procent hlasů, nemůže již taková strana prosazovat svůj program sama a jde s další stranou (či stranami) do koalice. Mělo by tomu být se stranami s největším průnikem programů. I tak je ale třeba počítat s nutností jistých programových ústupků, neboť i další koaliční strany se budou snažit prosadit něco ze svého programu.
Doporučení voličům
Voliči napříč naší politickou scénou by si měli být těchto obecně známých pravidel vědomi před volbami a volit strany podle jim vyhovujícího programu a nikoliv:
- podle tzv. celebrit (neboť lépe zvládnutý kotoul, běh či zpěv apod. oproti ostatním lidem k ničemu podobnému takovou „celebritu“ nekvalifikuje) ani
- podle ranního doporučení mainstreamu v den voleb či v průběhu předvolební kampaně.
Nechť voliči:
zazlívají straně, která získala nadpoloviční většinu hlasů - které jí umožní, aby většinu ze svého programu (tj. s výjimkou prosazení otázek vyžadujících 2/3 ústavní většinu) prosadila v parlamentu sama - pokud tak po volbách neučiní a nebude prosazovat program, pro který obdržela hlasy od voličů;
jsou si vědomi toho, že získá-li strana méně než 50 % hlasů, bude muset činit jisté kompromisy vůči dalším koaličním stranám. Čím měně hlasů bude taková vítězná strana při sestavování vládní koalice mít, tím více ústupků vůči dalším stranám koalice bude muset činit. (Většinový systém „vítěz bere vše“ u nás zaveden není);
vezmou na vědomí, že jakákoliv alternativní strana osamocená ve Sněmovně nemá šanci dosáhnout téměř ničeho ze svého programu;
nezazlívají straně - která zvítězila ve volbách a složila vládní koalici - cokoliv, pokud se voleb sami nezúčastnili. Sami se takového práva předem zbavili. Zejména za situace, kdy není stanoven minimální počet odevzdaných hlasů pro platnost voleb. Jejich zdůvodnění, že to či ono nechtějí svojí účastí ve volbách podporovat, je naprosto nesmyslné. Pravý opak je pravdou. A malý počet voličů nahrává právě některým stranám s programem, který je v rozporu se zájmy většiny voličů. Tito nevoliči totiž svojí neúčastí ve volbách nejprve - jim samým neprospěšnou - situaci umožní a pak se rozčilují a dokumentují na tom, že „chodit k volbám nemá cenu, neboť nic nezmění“. Samotný akt volby opravdu nic nezmění. Případné změny musí (a mohou) totiž provést svým hlasováním pouze sami voliči;
se začnou konečně zajímat o politické dění u nás, o činy a postoje kandidátů a stran, jež se voleb mají účastnit. A vezmou přitom v úvahu, že „víra“ (v to či ono) patří do kostela či „fandění“ tomu či onomu zase na stadión. Nikoliv tedy do politiky. Tam patří znalosti, rozum a schopnost lidí ho ve svém vlastním zájmu ho používat;
si uvědomí, že volby jsou vážnou věcí a nikoliv lidovou veselicí. A podle toho ať k nim i přistoupí. A je lepší hlasovat pro vytvoření podmínek k tomu, aby měli denně na koblížek či buřta ze svého, než aby čekali na to, až jim ho někdo 1x za 4 roky dá, byť zdánlivě zdarma. Ve skutečnosti za to ti lidé budou platit celé 4 roky, jen to nechápou. Volby mají být soutěží programů, nikoliv peněz vynaložených na bezduché billboardy či vesměs přeplacená vystoupení tzv. celebrit a „osobností“;
si konečně uvědomí, že za činnost jimi zvolené strany nesou sami i svůj díl odpovědnosti. Zvolené poslance je třeba při jejich činnosti sledovat, být s nimi v kontaktu, tázat se jich v průběhu volebního období. Od toho má každý poslanec ve svém volebním okrsku i svoji kancelář. A pokud tam nechodí, je třeba tlačit na nápravu a při příštích volbách se z toho poučit;
pochopí, že přímá demokracie je pouze prostředek vedoucí k cíli, nikoliv samotný cíl. Ten je třeba řád-ně předem formulovat, stejně tak i jasné podmínky pro využívání prostředku přímé demokracie v praxi. Voliči by měli hlasovat za cíl, nikoliv jen za pouhý prostředek a ještě k tomu bez upřesnění podmínek pro jeho využití v praxi. Jak známo „cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly“;
vezmou v potaz, že žijeme v přelomovém období, kdy:
- dochází k hlubokým systémovým změnám. Nikoliv tedy jen k nějaké cyklické krizi, „jež přejde jako chřipka“, jak jsme před určitou dobou četli či slyšeli. Je třeba provést změnu ekonomického modelu a přejít od modelu „laciné práce a podtržené koruny“ k modelu zvýšené efektivnosti, konkurence-schopnosti, ke zvýšení přidané hodnoty výrobků. Tedy zastavit naši orientaci na montovny a sklady cizích výrobků u nás a obnovit naši vlastní finální výrobu s orientací na její modernizaci a inovace, jakož i na její prodej od nás, nikoliv jinými ze zahraničí. Orientovat se na vyšší přidanou hodnotu naší práce a tedy i na zvýšení příjmů z jejího prodeje. Nikoliv tedy pracovat pouhou formou „práce ve mzdě“. Podobně bude potřeba přistoupit i k podzimním volbám s tím, že to, na co jsme byli zvyklí dosud, nás přivedlo až tam, kde nyní jsme. A že to bude tedy třeba zásadně změnit. Nekopírujme tedy při volbách náš dosavadní stereotypní přístup. Začněme dělat věci nově, začněme s tím teď!
- jsme nuceni čelit nadto ještě další velké zkoušce, a to přílivu nelegálních migrantů, které k nám tlačí EU namísto zajištění ochrany schengenského prostoru. To vše v době, kdy přichází 4. průmyslová revoluce s přechodem od automatizace výroby k její robotizaci, takže nám zanedlouho vyvstane spousta problémů, co s vlastními pracovníky, kteří tak přijdou postupně o svá pracovní místa. Nechat si navážet za této situace do naší země cizí státní příslušníky a navíc prakticky bez kvalifikace, je za daných okolností nerozumné, neboť jsme nebyli dosud schopni vymanit se ani z následků aplikace podmínek Washingtonského konsensu, který nám „ordinuje“ lacinou práci a podhodnocenou korunu. A krom toho naše je země ekonomicky již vyčerpaná. To, co vytvářely generace našich předků, je pryč. Lacino prodáno, rozdáno, rozkradeno. I bez přívalu migrantů nám hrozí pád do chudoby a ztráta zbytku sociálního státu;
pečlivě a v souvislostech posuzují programy jednotlivých stran, než přistoupí k samotné volbě. Měli by mít přitom na paměti, že hlasovací lístky nemají „házet“ někomu, nýbrž jim vyhovujícímu programu. A tedy sobě a svým rodinám a dětem.
si uvědomí, že nestačí jen sociální stát chtít, nýbrž i na něj mít. A nikdo jiný než my sami, jako občané této země, na něj nevydělá. Voliči ale musí vybírat ty, kteří vědí JAK! Říká se tomu know-how. A nikoliv setrvale ty, kteří o těchto problémech státu jeho obyvatele ani neinformují, natož aby se chystali je řešit. Sami totiž postupují podle hesla „carpe diem“ (užij dne). Přesně jako ve starém Římě, s jehož osudem je Evropa v poslední době stále více srovnávána. A nikoliv bezdůvodně.
Jak to lze zajistit?
Zde se již budou „recepty“ některých stran lišit, jiné se ve svých programech takovými „podružnostmi“ jako je osud naší země ani nezabývají.
Jedním z receptů je aplikace všeléku pod názvem „přímá demokracie“. Připomíná to jiný všelék -přechod na „lacinou práci“ a podhodnocenou měnu - podle Washingtonského konsensu z počátku 90. let. Též se údajně jednalo o univerzálně použitelný všelék na všechny neduhy transformujících se zemí, který však žádným všelékem ve skutečnosti nebyl a být ani nemohl. To jsme zjistili k naší škodě až příliš pozdě. Pokud ale někdo není schopen poučit se ani z vlastních chyb, tomu obvykle nebývá pomoci.
Odbornější pohled na věc zastává Aliance národních sil (ANS) s tím, že je třeba provést PŘEDEVŠÍM systémovou změnu a v jejím rámci změnit i dosavadní ekonomický model.