Varovný výstřel pro Evropu

Ohnivé znamení bylo na obzoru, ale varování bylo ignorováno: „Brexit“, který na demokratickém základě odhlasoval odchod Velké Británie z Evropské unie, je přirozený zlom kvůli  politickým představitelům EU. Emocionální propast mezi občany a institucemi v Bruselu se prohlubovala z roku na rok, ukazoval ji nízký zájem o volby do Evropského parlamentu, ztroskotaná EU-referenda, klesající kvalifikace předpoklady pro integraci a vzestup takzvaných "pravicově populistických" skupin. Euro pomohlo zvýšení asymetrie mezi jednotlivými členy. Střední třída se zmenšuje, lidé mají obavy z úpadku. A na konec pravděpodobně uprchlická politika, jak byla praktikována především německou kancléřkou. Vše nasměrovalo mnoho Angličanů do tábora odpůrců EU a skeptiků. Hlavně nekontrolované přistěhovalectví cizinců do vlastní země, které se neomezuje pouze na Velkou Británii.

Nyní je nenapadne nic jiného, než "více Evropy", "dokončení" a nastavení dalšího prohlubování měnové unie, jak činí přední politici v Berlíně. „Varovného výstřelu si nevšimli“, jak trefně poznamenal komentátor "Frankfurter Allgemeine Zeitung". Také panevropská politická poezie nebude pro člověka seriozní pro závažnost situace. Mimochodem, bylo by jednoduše chybné, vysvětlit Brexit hloupostí staromilců, nebo chybou zmatených občanů. Pocity mnoha lidí, a to nejen ve Velké Británii, byly příliš dlouho trvale ignorovány. Evropské unii mnozí nerozumí, na tom dovolená ve Španělsku také těžko něco změní, napsal v těchto dnech protestantský teolog a historik Gerhard Besier. Proč tomu tak je? Také na to zná profesor odpověď: handlování s lidskostí nelze podřizovat pouze ekonomickým rozvahám. Náš pocit, otázka, kdo jsme, jak dalece můžeme ovlivnit vlastní osud - to vše pohne s  občany více, než chladné analýzy nákladů a přínosů. "Brusel a vše s ním spojené, zůstalo v průběhu desetiletí velkou neznámou - cizí a jaksi obludnou."

Do tohoto okamžiku platí, jak se vyjádřil "Observer" v Londýně, den po referendu: "Navzdory ctnostným prohlášením vedoucích představitelů EU, že Evropa pochopila svou lekci z britského hlasování,  učí se řešit demokratické deficity a bude jednat lépe se svými občany, není tam téměř žádné vážné úsilí reformovat fungování EU. Evropská unie je ve smrtelném nebezpečí."

Pokud se má zbývající unie zachovat, musí tedy využít britský hlas k tomu, aby přezkoumala svou politiku tak zásadně, jak to neučinila od založení, poznamenal po právu "Süddeutsche Zeitung". Rakouský ministr zahraničí Young Sebastian Kurz (ÖVP – Rakouská lidová strana) byl alespoň první, který namísto bědování nad "smutným dnem pro Evropu" (jako jeho německý protějšek Frank-Walter Steinmeier), vyzval k opožděným reformám společenství. Řešení problémů je populární, protože to rachotí také v jiných částech EU. Dalo by se začít s tím, za jakých podmínek byla přijata většina členů do "společenství hodnot" (které, jak je dobře známo, dokonce připustilo, že země, jako Česká republika, hájí rasistické zákony zahrnuté ve svém právním systému). A již není tajemstvím, že z politických důvodů bylo prováděno "kreativní účetnictví" a ekonomická data manipulována tak, aby urychlila rozšíření společenství. Není pochyb, že je to hlavní zdroj nespokojenosti. "Je to hlavně společenství národů, které vstoupily v posledních 15 letech, které vidí v Evropské unii hlavně obrovský manipulační orgán a ve svém rostoucím nacionalismu si kladou stejné otázky o suverenitě a kontrole hodnot, jako Britové" ( "Süddeutsche Zeitung"). A "dosavadní způsoby" nejsou pro zbývající členy EU nic jiného než ignorantská arogance. Je potřeba jasný kompas a nová definice toho, co je Evropská unie a co je dovoleno. Zpráva referenda o členství Spojeného království v Evropské unii z Londýna je jasná: Je to trend méně "Bruselu", ne více. Zpráva, která vyvolá úvahy v ostatních členských státech, o napodobení Britů. Je důvodem doporučení Sigmara Gabriela (SPD – Sociálnědemokratická strana Německa) a Martina Schulze (také SPD) Bruselské komisi, udělat upgrade (vylepšení) na "opravdovou evropskou vládu". Co říci na závěr? Zděšení nad výsledkem referenda na ostrově doplňuje viditelná neochota vypořádat se s důvody.

Alespoň předseda Rady EU Donald Tusk, bývalý bojovník za občanská práva ze Solidarity, tuší, že výstup ze Spojeného království může mít nekontrolovatelné důsledky pro celou Evropu. Jen několik hodin po oznámení britského hlasování napsal Polák svým kolegům z EU tyto pamětihodné věty: „Jak jsme byli posedlí myšlenkou okamžité a úplné integrace, přehlédli jsme skutečnost, že běžní lidé nesdílejí naše euro-nadšení".  Na stejné vlnové délce jako Tusk je český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který se vyslovil proti rychlému a spěšnému urychlení integrace. Byla by to špatná odpověď na výsledek hlasování v Británii. Člověk může být proti bývalému českému prezidentu Václavu Klausovi, jak chce. Klaus vždy prokazoval v sudetoněmecké otázce neústupnost. Za to je právem odsuzován. Ale jako ekonom Klaus prokázal svůj euroskepticismus a realisticky varoval před rozšířením pravomocí v Bruselu, navzdory armádě kritiků. Respektovaný deník "Basler Zeitung" soudí, že se Evropané po britském „referendu o členství Spojeného království v Evropské unii probudí z technokratické noční můry“. Zažíváme epochální událost paralelní k pádu berlínské zdi v roce 1989: V obou případech šlo o záchranu demokracie, v obou případech získala demokracie". V Bruselu probíhala refeudalizace, úřadovali nezvolení komisaři, formovali naše životy a transformovali naši ekonomiku a politiku: "kdyby si tito komisaři nechali narůst copánky a vzali napudrované paruky, nebyli bychom překvapeni. Panství  osvícených despotů." Nemusíte nutně oceňovat tyto posměšné žurnalistické polemiky ze Švýcarska. Zůstává však pravdou, že 24. červen 2016, den britského EU-referenda, se pro své nedozírné následky zapíše jako historické datum do knihy evropské historie.

Gernot Facius, Sudetenpost, 7.7. 2016, str. 2

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf