Přemysl Votava
Vánoce jsou ty nejkrásnější svátky v roce. Těšíme se na ně zejména pro jejich poezii. K našim Vánocům patří zejména tradiční vánoční zvyky, zděděné po našich předcích. Patří k nim, jak vánoční stromeček, vánoční koledy, k večeři kapr a bramborový salát. K Vánocům patří i rozzářené dětské oči, tedy jejich radost nad dárky od Ježíška. Ježíšek do našich domácností vstupuje již po staletí, roznáší nám vánoční radost a pohodu. Přináší také zamyšlení a lásku k bližnímu. Svého Ježíška v poslední době bráníme před komercí, před odcizením. Vzpomínáme, jak pohořely pokusy nám ho odcizit a nahradit ho dědou Mrázem z Čukotky, dnes opět zažíváme obdobné pokusy s podobným dědou, ale z druhé strany zeměkoule. Nemá to tedy ten náš Ježíšek jednoduché. On je totiž neviditelný, tudíž se nedá komerčně uchopit. To ten mužík s čepičkou, je na tom lépe. Ten se pomalu, ale jistě dobývá do našich domácností. Usedá mnohdy nezván u našich vánočních stromečků. Dívá se na nás s výkladních skříní. A toho našeho Ježíška pomalu vytlačuje.
Jsou ale na světě místa, kde Ježíšek a vánoční tradice má své pevné místo, svůj domov. Je mu tam dobře. Křesťanské vánoční zvyky, tedy i náš Ježíšek, tam nachází otevřená srdce, patří k jejich domovům. V jejich rodinách má své místo, vítají ho a dokonce tam zní český jazyk.
V tomto dalekém kraji, řečeno jak v pohádce, za sedmero řekami a sedmero horami, žijí dobří lidé, zní zde český jazyk a česká písnička. Tam lidé naplňují boží desatero. Žijí v pokoře a ve vzájemné lásce. Přitom s úctou vzpomínají na svou původní domovinu. Brání po staletí své kořeny, tedy i svoji rodnou řeč, svou kulturu. Na Vánoce naplní své malebné kostelíky, lidé i krajina jsou, jak obrázky z Hrusic, od našeho Josefa Lady.
Za těmi sedmero horami, v hornaté oblasti západního Rumunska, nedaleko Dunaje u srbských hranic, žijí naši krajané. Tam v horách v několika českých vesnicích našli svůj domov. Naši zapomenutí krajané, v pohoří zvaném Banát, si zachovali svůj jazyk, kulturu a zvyky. To vše uprostřed Rumunska. Toto české osídlení sahá do prvé poloviny 19.století, kdy mnohonárodnostní Banát byl součástí rakouské monarchie tak, jako české země. Naši krajané odcházeli ze své pravlasti do těchto, v té době jistě velmi nehostinných míst, zejména z důvodů ekonomických. Pokud navštívíme, jako turisté v létě tento malebný kraj, přivítá nás hornatá krajina se stády ovcí, s volně pasoucími se koni, s políčky tak, jak je známe z obrázků již vzpomenutého malíře Josefa Lady. Přivítají nás, ale zejména, milí pohostinní lidé. Najdeme zde vodní mlýnky, kde se dodnes mele obilí. Drobná, ale vzorně udržovaná políčka. Těžko si dnes můžeme představit, jaké obrovské úsilí i soudržnost museli vynaložit, aby obstáli v této životní zkoušce. I dnes, pokud český návštěvník - turista navštíví tuto dosud nepoznanou oblast, obdivuje jejich čistý jazyk, lidové zvyky, upřímnost a pohostinnost. Jejich život i dnes připomíná českou vesnici tak, jak jsme ji znali z poloviny minulého století.
Jejich Vánoce, vycházejí z českých vánočních tradic. České vesnice v této době ožívají svými lidovými zvyky, u nás mnohdy již zapomenutými. Česká půlnoční mše, vánoční koledy, vyzdobené kostelíky, to je vskutku malý zázrak v českých vesnicích, zapadlých daleko od nás, v rumunských horách. Naši krajané pojímají tyto svátky zcela jinak, než my v naší uspěchané době. Jejich štěstí má jiné hodnoty. V jejich pojetí jsou Vánoce, trochu jiné než ty naše. Je v nich více lidské pokory, upřímnosti a lásky. V tom nám jsou příkladem.
Banát byl součástí rakouské monarchie. Naši krajané tehdy pomáhali osidlovat pohraniční oblasti z důvodů obranných, proti turecké expanzi. Odcházeli z Čech zejména z důvodů ekonomických v několika vlnách. Život a osudy této české menšiny zde v Banátu by zasloužil hlubší poznání, včetně jejich historie. Tito lidé poznali především těžký život ve své nové domovině. Půda jim zde poskytovala podmínky pouze pro skromný život. Jejich vesnice zažily rakouskou monarchii, i uherskou vládu, která se snažila potlačit jejich rodný jazyk. Později, po 1. světové válce, tato oblast připadla Rumunsku. Mnozí krajané zažili válečné útrapy, později i experimenty komunistických vlád. To vše tato česká komunita prožila daleko od své původní vlasti, na kterou však nikdy nezapomněla. Tady je třeba složit poklonu těmto našim statečným krajanům v daleké cizině. Udrželi si mateřský jazyk, národní cítění a vztah ke své vlasti. Jejich jazyk si zachoval svoji specifičnost. V každé vesnici je škola s českým vyučovacím jazykem. Pro návštěvníky, turisty z Čech, je to jak pohlazení po duši. Přijíždějí do vesnic, které se výrazně liší od rumunských a nacházejí zde krajany ještě nezasažené civilizačními neduhy. Mohou ale také vidět tvrdý život na těchto vesnicích, kde se hospodaří stále ještě „postaru“ tak, jak jsme znali naši vesnici ve čtyřicátých letech. Najdeme zde stále funkční vodní mlýny, koňské či kravské potahy, vesnice plné drůbeže, ale můžeme ochutnat i domácí sýr, povidla, šípkovou marmeládu, ale i ostružiny, které rostou všude ve velkém množství. Stane se pro nás nezapomenutelným zážitkem i návštěva nedělní mše v českém kostele.
Musíme obdivovat zručnost a vynalézavost našich krajanů, ale i jejich vzájemnou soudržnost. K vzájemnému poznání českých turistů s „domácími“ patří i posezení u výborné banátské kořalky či kozího sýra, ale také domácí české kuchyně, která ještě nezná slovo polotovar, či knedlík v prášku.
Dnešní život našich krajanů je do značné míry ovlivňován změněnou politické situací po roce 1989. Mnozí z nich nacházejí pracovní možnosti v České republice. Některé české firmy dělají dokonce nábor v těchto vesnicích. České vesnice se tím pomalu vylidňují i přes řadu projektů, které česká vláda po listopadu 89 zde vytvořila. Postavila například základní školu na Svaté Heleně, která splňuje požadavky na moderní výuku. Zřídila, ale i vodovod v Rovensku, či opravila některé komunikace v českých obcí. Zde je třeba také ocenit velkorysost rumunských úřadů a vlády za jejich přístup k této české menšině a spolupráci při těchto projektech. Naši krajané jistě dovedou ocenit tuto naši pomoc, některé projekty jim dali i pracovní možnosti, kterých v této oblasti je poskrovnu. Zde je možná i rezerva či námět pro české podnikatele na vytvoření pracovních možností přímo v Banátu .
Pokud budete hledat námět na nevšední dovolenou, chcete vidět malebné vesnice a v nich skromné a pracovité lidi, jste odhodláni trochu si odepřít pohodlí a něco udělat pro svoji fyzičku, navštivte tuto oblast Rumunska. Některé cestovní kanceláře se sportovním zaměřením, vás rádi seznámí s tímto krajem. Budete moci poznat lidi ryzího srdce, kteří se stále řídí božími zákony. Poznáte tento krásný kraj, jejich české vesnice, jejich život a zvyky.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz