Válka RF s NATO je možná

Сивков Константин, Sivkov Konstantin

MOSKVA – Konstantin Sivkov, doktor vojenských věd, považuje válečný konflikt mezi USA a Ruskou federací za možný. Konflikt, který by rozpoutalo NATO, resp. USA, by se ale podle něj neodehrával v modelech II. světové války, ale měl by novodobé formy, a to včetně možné aplikace jaderných zbraní.

Tvrzení, že válka NATO proti Rusku není možná je neopodstatněné, neodpovídá to politickým tendencím a stávající rovnováze sil. Válka s Ruskem bude pečlivě připravena včetně oslabení vůle Rusů bránit se. Válka nebude mít podobu tankových klínů podle vzoru 2. světové války, ale komplexních, mnohotvárných, často utajených úderů.

V posledních měsících napětí mezi Západem, především USA a Ruskem neustále roste. Nedávná prohlášení generálního tajemníka NATO pana Stoltenberga o posilování vojenských aktivit NATO u hranic Ruské federace, zejména o umístění omezeného kontingentu na trvalých základnách NATO v republikách bývalého Sovětského svazu znamená, že Aliance má v úmyslu posílit na Rusko tlak nejen ekonomický a informační, ale i vojenský. V této souvislosti je třeba připomenout rozhodnutí vojenských představitelů Spojených států o budování kapacit taktických jaderných zbraní v Evropě. Do toho spadá dozbrojení stíhaček F-16 a Tornádo jadernou bombou B61-12 v pěti členských zemích NATO. Jimi mají být vyzbrojeno letectvo zemí, které byly až dosud považovány za bezjaderné: Belgie, Nizozemsko, Turecko, Německo a Itálie. Přezbrojení letadel by mělo být dokončeno do roku 2018. Podobně musí být vyzbrojeny i nově zaváděné stíhačky F-35. Je zřejmé, že tyto práce jsou prováděny z nějakého důvodu. Pokud je letadlu dána možnost použití jaderných zbraní, pak se plánuje i jejich použití.

Ruské vedení přijímá okamžitá opatření ke zvýšení bojeschopnosti ruských ozbrojených sil. Vyčleňuje za poslední čtvrt století bezprecedentní částky finančních a dalších zdrojů na jejich přezbrojení moderními zbraněmi. Jsou uplatňována opatření na oživení průmyslu, především vojenského. Pravda, ne vždy důsledně a efektivně. Radikálně se ve sdělovacích prostředcích posílil důraz na vlastenectví, což se nemůže neodrazit na morálce obyvatelstva, na zvýšení odhodlanosti bránit svoji Vlast.

 Obavy nejsou, což je chyba

 Nicméně, akutní úzkost kvůli zhoršení vztahů s NATO, zejména se Spojenými státy, soudě podle vyjádření odborníků a veřejného mínění, se ve společnosti (ruské-pozn.red) jako celku neobjevuje. Obyvatelé se zabývají především ekonomickými problémy. Vojenské hrozby jsou za těchto okolností považovány za méně významné. V lepším případě je za aktuální považována hrozba ze strany islamistů, kteří mohou rozpoutat proti Rusku teroristickou válku, a to zejména v jižních a jihozápadních regionech země. Výhrůžky Kyjeva o připravě na válku s Ruskem (které jsou v poslední době slyšet poměrně často z nejvyšších politických a vojenských míst Ukrajiny), jsou považovány za nereálné, protože Ukrajina má ve srovnání s Ruskem nesrovnatelně slabší vojenský potenciál. Dokonce i ti nejopatrnější experti, kteří uznávají, že pro Spojené státy je Rusko hlavní překážkou na cestě k celosvětové nadvládě, neuznávají existenci nebezpečí přímé vojenské konfrontace mezi NATO a Ruskem. Jedním dechem však připouští: Neúspěch akcí probíhajících podél jižního oblouku Euroasijského kontinentu, může v důsledku nedostatku času pro zablokování BRICS vést k přímému útoku na Rusko, protože ono je jeho hlavní oporou. Tento útok však předpokládají pouze v ekonomické nebo politické rovině. Jejich názor je motivován přítomností silného ruského jaderného potenciálu, jehož samotná existence podle nich vylučuje možnost přímé rozsáhlé vojenské agrese ze strany NATO vůči Rusku.

Přitom se zdůrazňuje, že vojska NATO nejsou připravena nést velké ztráty na životech; v tomto ohledu mají nastaven práh citlivosti velmi nízko. Také připravenost obyvatelstva k válce je velmi nízká, což je dáno absencí válečné ideologie. To znamená, že státy NATO nejsou morálně ani ideologicky připraveny na válku. Částečně mají pravdu, což jasně ukázal Afghánistán a Irák.

Další experti, především z řad ekonomů, poukazují na úzké ekonomické vztahy mezi Ruskem a zeměmi EU, takže válka podle nich není možná už proto, že ztráty z přetržení těchto vazeb budou enormní. Navíc tvrdí, že Západ nemá zájem mít na svých východních hranicích nestabilní „černou díru“ o velikosti kontinentu, která vzhledem ke zhroucení ekonomiky a dezorganizaci státu nebude moci být spolehlivým dodavatelem energie a dalších zdrojů, a která nezaručuje spolehlivou komunikaci spojující Evropu a asijsko-pacifické oblasti.

Domorodci jsou občany druhé kategorie

Bohužel, po pečlivé analýze musíme konstatovat, že takové optimistické odhady nejsou vždy správné. Začněme s posledním tvrzením, že Západ nemá zájem, aby na místě Ruska vznikl nestabilní prostor. Ano, to je pravda. Ale kdo tvrdí, že mají zájem na tom, aby to byl jenom jeden stát, nebo aby byl osídlen původním obyvatelstvem, jako jsou Rusové a další? Historie nám říká pravý opak – západní dobyvatelé vždy věřili, že původní obyvatelé – domorodci, jsou občany druhé kategorie a některým bylo dokonce odepřeno právo na život. Stačí připomenout kolonizaci Indie, Číny a samozřejmě Spojených států samotných. Nedávné události v Libyi, Jugoslávii, Sýrii, na Ukrajině a v dalších „horkých místech“ planety nám říkají, že morální standardy západních elit se od doby conquisty v podstatě nezměnily. Jediné, co je drží zpátky, je hrozba odvety. To dobře prokázala Severní Korea – po vytvoření vlastních jaderných zbraní, byť značně primitivních, zmizely dokonce i náznaky na možnost vojenské agrese proti ní. Na rozdíl od Libye, která se svého času těchto zbraní vzdala.

Zřejmě také „neprojde“ teorie nemožnosti vojenského konfliktu se Západem z důvodu úzkých hospodářských vazeb s Ruskem. Ekonomické sankce prokázaly, že západní elity jsou ochotny riskovat zhroucení hospodářských vztahů s Ruskem a jsou geopolitice připraveny obětovat i hospodářské zájmy vlastních zemí.

Z těchto aspektů tak zůstává ve hře morální a psychologická nepřipravenost západních národů na významné vojenské akce a vysoká citlivost personálu armád NATO k válečným ztrátám. Tento problém je ale nyní řešen intenzivní démonizací Ruska v západních médiích. Účinnost takové činnosti indikují názory ukrajinského obyvatelstva, kde jich již hodně považuje Rusko za nepřítele číslo jedna. I Hitler ve své době proměnil Němce v několika málo letech ve vzteklé nacisty, připravené pro ty nejohavnější zločiny. Takže morální a psychologické přípravy národů NATO na válku s Ruskem mohou být vyřešeny ve velmi krátkém horizontu. Koneckonců dosud nikdo na Západě nezapomněl na „obludný SSSR“, jehož nástupcem je Rusko.

Zůstává hlavní triumf – jaderné zbraně. To je klíčový faktor zastrašování. Nicméně i v tomto případě, pouze za určitých podmínek.

První z nich je stabilní a efektivní systém velení jaderným silám. Jeho narušení by pro agresora znamenalo, že i v případě plně připravených jaderných sil, je nebezpečí jaderného úderu (z ruské strany) zmařeno.

Druhou podmínkou je připravenost k použití jaderné zbraně ze strany nejvyššího vojenského a politického vedení země či spíše jedné osoby – prezidenta Ruska. To je obvykle velmi těžké. Stačí připomenout, jak se ve své době Janukovyč včas nerozhodl pro rozehnání Majdanu, což ho stálo moc i postavení a může mu být ukládáno o život.  V tomto případě bude ale nezbytné přijmout rozhodnutí o  jaderné apokalypse!

Třetí podmínkou je udržení bojeschopnosti jaderného potenciálu. Systémy jaderných zbraní mohou být zničeny, zajaty, obsazeny nebo neutralizovány jakýmkoliv jiným způsobem. Pozemní zařízení mohou vyřadit diverzní skupiny, ponorky s balistickými raketami by mohly být potopeny nebo vyřazeny protiponorkovými silami na moři, letadly a raketami na základnách, strategické letectvo zničeno nebo blokováno na zemi. Takže možností neutralizovat ruskou jadernou hrozbu existuje dost – hlavní věcí je správné provedení, důkladně připravený plán akcí.

A podíváme-li se na problém vojenské porážky Ruska z tohoto úhlu pohledu zjistíme, že vypracovat scénář vylučující všechny klíčové faktory omezující vojenskou agresi NATO proti Rusku, je v zásadě možné. To také znamená, že ve štábech NATO mohou být takové plány vytvořeny, pokud již neexistují. Vždyť odstranění Ruska z politické mapy světa zůstává jedním z hlavních cílů anglosaské geopolitiky. A v případě, že se jim nepodaří vytvořit na Ukrajině odrazový můstek pro útok na Rusko metodou „měkké síly“, neznamená to, že se zastaví.

 Dezorganizovat a rozprášit vojska

 K provedení vojenského útoku musí být agresor naprosto přesvědčen, že s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům je jeho vítězství takřka zaručeno. Vzhledem k obrovské ekonomické a vojensko-strategické převaze NATO, především Spojených států, nad ozbrojenými silami Ruska v konvenčních silách, je nezbytné pro vytvoření podmínek k vojenské intervenci do Ruska vyřešit tři hlavní úkoly:

    Navodit v zemích NATO potřebnou úroveň vnitřních morálních a psychologických kvalit  k provedení rozsáhlé vojenské kampaně.

    U vládnoucích elit a národa Ruska potlačit vůli k obraně, narušit veřejnou správu.

    Neutralizovat ruský jaderný potenciál, nejlépe v kombinaci, pokud je to možné, s dezorganizací vojenské správy obecně.

Podíváme-li se pozorně na způsob jakým se  předkládá ruská problematika v západních médiích, můžeme s jistotou tvrdit, že první z těchto úkolů, se zdá být už ve fázi aktivního řešení.

Aktivní opatření jsou činěna také pro potlačení vůle k obraně u vládnoucí (ruské) elity. Už jen oficiální sdělení o ekonomických sankcích (vůči Rusku) má velmi rozsáhlé důsledky. Je třeba zdůraznit, že jsou tyto sankce uvalovány dokonce v případě, že způsobují vážné škody ekonomice vlastních zemí (EU). To ukazuje na odhodlání Západu dovést svoje snahy do konce za každou cenu.

Uvnitř Ruska také probíhá usilovná činnost. Zástupci intelektuální elity prozápadního tábora se snaží dokázat prezidentovi, že je třeba se vrátit k liberálnímu kurzu hospodářské strategie 90. let. Ostatní – z řad zástupců velkého byznysu, střední a vyšší úrovně federálních a regionálních orgánů, napomáhají vzniku různých problémů v ekonomice, což vede k významnému snížení kvality života obyvatel. Zároveň je v síti rozvinuta mohutná informační kampaň, jejímž cílem je diskreditace prezidentem nastaveného kurzu pro obnovení ekonomické suverenity země. Zejména se to týká nahrazení sankcemi omezeného dovozu. Tím by se zdiskreditovala jediná možná cesta k radikálnímu zvýšení úlohy státu v ekonomice, s přechodem na prvky mobilizační ekonomiky i politiky, nutné vzhledem k dění na Ukrajině. Federální a část regionálních orgánů se pak vzájemně obviňují za vznik těchto problémů a za neschopnost je překonat z důvodu korupce a nekompetence. Co je vůbec nejzajímavější: na pozadí této situace jsou zahajovány velmi drahé a ekonomicky zcela neužitečné projekty, které vedou ke zvýšenému sociálnímu napětí, jako je například zavedení biometrických pasů, což navíc umožňuje USA, získávat kompletní a spolehlivé informace o stavu ruské společnosti.

První etapa příprav útoku na Rusko je v plném proudu

S plným nasazením tak fakticky probíhá realizeace druhé nejvýznamnější úlohy – potlačení vůle k obraně u elit a národů Ruska a dezorganizace veřejné správy. Můžeme proto konstatovat, že první etapa vojenské invaze do Ruska je již v plném proudu. Naplní se v okamžiku, kdy na pozadí masových demonstrací bude zdiskreditována většina centrálních úřadů Ruska zatímco sílu a politický rámec začnou získávat představitelé odstředivých směrů.

Pokračováním bude druhá fáze, kdy demonstranti přejdou k násilným střetům s orgány činnými v trestním řízení a bude definitivně vyřešena záležitost destrukce veřejné správy a potlačení vůle vládnoucích elit k obraně. Souběžně bude na různých úrovních dezorganizován nejen systém velení jaderných sil, ale také systém kontroly vzdušného prostoru i území státu. Tím se vytvoří podmínky pro přímou vojenskou intervenci, jejíž příprava tak bude kompletní.

V Organizaci spojených národů a v dalších mezinárodních organizacích bude zároveň vyvolána mediální hysterie o ztrátě kontroly Ruska nad svým jaderným arzenálem a o nebezpečí přechodu těchto zbraní do rukou teroristů. Za těchto okolností se ovšem USA i NATO mohou rozhodnout pro použití zvláštních jednotek, okřídlených střel, taktického a strategického letectva k fyzické neutralizaci ruských jaderných sil, v první řadě půjde o velitelská stanoviště a komunikační systém. To bude první fáze přímé vojenské intervence NATO vůči Rusku. V té době mohou speciální jednotky NATO pod rouškou demonstrantů vyřešit (v druhé fázi) úkol neutralizace prvků řízení ve velkých městech včetně Moskvy. Tyto akce mohou proběhnout bez ohledu na to, bude-li k tomu schválen mandát OSN, nebo ne.

Agenti v Rusku budou vytvářet příznivé podmínky pro bojové mise

V kontextu rozsáhlých nepokojů může být přesun jednotek a speciálních sil na území Ruska proveden letecky, a to jak civilními letadly, tak speciálními vojenskými letouny, po zemi nebo po moři. V každém případě ale budou útočníci úzce spolupracovat s agenty působícími v Rusku, kteří jim budou vytvářet příznivé podmínky pro bojové mise. Po počáteční neutralizaci jaderného potenciálu Ruska v zájmu zajištění kontroly ruského území, lze předpokládat nasazení Rychlých sil NATO, které následně vytvoří spolehlivou kontrolu jaderných arzenálů Ruska.

Pravděpodobně kvůli podobnému scénáři plánuje NATO v příhraničních regionech Ruska rozmístění jednotek speciálního určení a útvarů rychlého nasazení. Jejich současný malý počet by neměl nikoho oklamat. Zvýšit počet na požadovanou úroveň bude možné v průběhu 2-3 dnů a v utajení před Ruskem, jehož systém průzkumu bude do jisté míry dezorientován.

Výskyt cizích vojsk na území Ruska bude přirozenou příčinou masového hněvu obyvatel, z nichž ti nejaktivnější budou se zbraněmi v ruce bojovat proti cizím vetřelcům. Určitě začnou bojovat se silami NATO samostatné jednotky Vzdušných sil, vnitřních sil Ministerstva vnitra a některé další jednotky. Takové akce budou pravděpodobně špatně koordinovány. Jejich útoky budou Síly rychlé reakce NATO schopny odrážet, pravděpodobně s mírnými vlastními ztrátami. Ale bude to důvod k zahájení druhé fáze války: masivní vojenské invaze NATO v Rusku. Ta bude provedena podle ověřených scénářů z jiných zemí. Nejprve bude provedena vzdušná operace s cílem definitivně zničit ruské letectvo a protivzdušnou obranu. V té době již bude ruské letectvo a PVO dezorganizováno a účinné obrany již nebude schopno. Z téhož důvodu nebude velení NATO pravděpodobně očekávat organizovaný odpor pozemních sil, a tak budou moct zahájit invazi na území Ruska buď současně se zahájením činnosti svého letectva nebo s mírným zpožděním. V zájmu dosažení operačního okamžiku překvapení u této invaze, mohou být čelní jednotky a útvary na mírových počtech, nebo jen částečně skrytě mobilizovány. Další nárůst sil a prostředků NATO bude prováděn podle potřeb situace.

Prohlášení o návratu Krymu Ukrajině jsou šílená, ale pochopitelná

V rámci tohoto scénáře jsou pochopitelná jinak naprosto šílená prohlášení současných představitelů Ukrajiny o návratu Krymu Ukrajině. Ukrajinská armáda se může stát důležitou součástí sil NATO. Samozřejmě, že po její úplné reorganizaci a nahrazení současného důstojnického sboru lidmi loajálními se Západem a současnou prozápadní vládou. Obzvlášť důležití pro NATO budou ukrajinští specnazovci (zvláštní jednotky). Jsou identičtí v etnických a kulturních vztazích s Ruskou populací, mají s nimi společný jazyk (ukrajinský jazyk jako hlavní používá relativně malá část ukrajinské společnosti), takže budou nezbytní pro provádění zvláštních operací na území Ruska v předběžné tajné skupině nasazených sil. Zbytek ukrajinské armády bude jednou z hlavních složek v prvním sledu útočné skupiny pozemních vojsk NATO, která se je bude snažit využívat v nejnebezpečnějších oblastech s cílem snížit ztráty na životech mezi vojáky z Evropy a Spojených států. Tyto síly se mohou stát jednou z nejdůležitějších složek represivních útvarů k zajištění kontroly na okupovaných územích Ruska. Výhody tohoto řešení již byly ověřeny v době nacistické okupace na území SSSR.

Za těchto okolností je nepravděpodobné, že by Čína a Japonsko zůstaly neutrálními. Je vysoce pravděpodobné, že anektují oblasti východní Sibiře, Sachalinu a Kurilských ostrovů, část z nich si přisvojí a v části vytvoří loutkové státy.

Národy Ruska určitě zahájí partyzánskou válku. Bez vnější podporu však dlouho nevydrží. Rusko bude obsazeno a jeho obyvatelstvo bude pravděpodobně vystaveno nejbrutálnější genocidě, které nikdo nemůže odolat a ani se neodváží odsoudit.

Předkládaný scénář je hypotetický, ale je možný. Jeho realizace v současném prostředí není příliš pravděpodobná. Nicméně zde je. Proto je třeba s ním počítat a být připraveni. Konec konců v sázce je osud Ruska a celého světa. To je důvod, proč nelze tvrdit, že válka mezi NATO a Ruskem není možná. Je možná, ale ne ve formě tankových klínů roku 1941. Bude mít mnohem komplexnější podobu s velkým utajením. Přípravy na tuto válku je nutno zarazit už v těch nejranějších fázích.

Institut slovanských strategických studií

 http://www.isstras.eu