Ing. Jiří Krutina
26.10.2012 Římský odvolací vojenský soud udělil doživotní tresty třem bývalým německým nacistickým důstojníkům, kteří tehdy jako příslušníci wehrmachtu, výsadkové divize Hermann Göring, v roce 1944 při tzv. „protipartyzánských operacích“ na severu Itálie povraždili kolem 400 civilistů a vypálili několik vesnic. Soudnímu procesu přihlíželi i příbuzní tehdejších obětí. Odsouzeným je nyní mezi 85 a 93 lety.
Celá zpráva zde:
http://www.lidovky.cz/v-italii-odsoudili-na-dozivoti-tri-nacisticke-dustojniky-pmb-/ln_zahranici.asp?c=A121026_204630_ln_zahranici_ziz
Tito „váleční hrdinové“, jak se dnes nejrůznější složky wehrmachtu glorifikují ve vojenské literatuře (stačí se podívat do běžného knihkupectví, kolik je dnes v prodeji nejrůznějších knih o německých vojácích, generálech a celých „elitních“ divizích wehrmachtu a SS, které je takřka oslavují jako „hrdiny“ bojující za svou vlast, se podíleli na zcela běžných zločinech proti civilnímu obyvatelstvu. Nebyly to tedy pouze jednotky SS, jak je obecně známo, ale i vojenské jednotky pravidelné německé armády – wehrmachtu.
Je známo, že podobné „protipartyzánské akce“ prováděli nacisté i na našem území zejména v posledním období války. Takto v rámci „protiteroristických čistek“, jak Němci nazývali bojové akce proti partyzánským skupinám na našem území, padlo za oběť několik vesnic.
• 18.4. 1945 byla vypálena obec Zakřov, mužská populace byla po nelidském mučení zaživa upálena.
• 19.4. 1945 byla vypálena a v plamenech za živa upáleni obyvatelé obce Ploština za podporu partyzánů.
• 23.4. 1945 stejnému osudu neunikla obec Prlov.
• 2.5. 1945 potkal stejný osud obec Lačnov za podporu partyzánské skupiny Jana Žižky z Trocnova.
• 5.5. 1945 bylo vypáleno Javoříčko během celonárodního povstání proti okupantům.
Lidice a Ležáky byly vypáleny a vyhlazeny jako odplata za „teroristický“ čin, při kterém vojáci československé armády zabili zastupujícího říšského protektora R. Heydricha.
To se dělo na území, kde neprobíhala otevřená válka, tedy v zázemí za frontou. V rámci tzv. „totální války“ proti SSSR, byla likvidace celých vesnic a jejich civilního obyvatelstva přímo součástí bojových operací na východní frontě. Zde si Němci nebrali už žádné zábrany. Vraždění židů v Babi Jaru a jiné, nemá v dějinách lidstva obdoby. Z pohledu Rusů, byla válka na východní frontě skutečně „velká vlastenecká válka“, ve které šlo o bytí či nebytí Rusů jako takových, a s tím i všech slovanských národů, včetně Čechů a Slováků, ať se nám to dnes jeví jakkoliv jako „šovinistické“. Tento prvek byl přítomen a není správného ho zamlčovat.
Již jenom, že byl učiněn pokus zrealizovat tuto myšlenku a že vůbec vznikla a začala se realizovat, je jedním z největších zločinů lidstva sama na sobě. Jde přímo proti duchovním božským zákonům, které mají zajišťovat mír, harmonii v mezilidských vztazích, což je ve skutečnosti základem pravého blaha každého lidského společenství - vztahy mezi lidmi a to platí v rozšířeném pojetí i na národy jako takové a jejich vzájemné vnímání jako vztahy určitých vyšších celků. To kam vedou takovéto sny, jako je pangermanismus a nejrůznější ideologie mající jedno společné: slibují „dobro“ na úkor dobra druhých., nám ukazují právě dějiny. Je pošetilé, když někdo pokračuje v takovém snění a usiluje o jejich realizaci jiným způsobem v nových podmínkách a novými metodami s tím, že se to konečně povede. Omyl, přivodí tím opět světu a nakonec i sobě mnohá utrpení.
Nyní italský soudce doživotní tresty potvrdil jen třem z nich - 90letému Hansi Georgu Winklerovi, 87letému Alfredu Luhmannovi a 92letému Wilhelmu Starkovi.
Německo se však dodnes zdráhá vydávat nacistické zločince bez jejich souhlasu do jiných zemí, v nichž jsou vystaveni stíhání, a proto je nepravděpodobné, že by si tato trojice musela trest skutečně odpykat.
Alarmující je, že dnešní demokratické Německo není schopné vydat tyto válečné zločince spravedlivému soudu k jejich spravedlivému odsouzení, případně vydání k nastoupení trestu. Zkrátka válečné zločince odsouzené v jiných zemích nevydává. Koho tím tedy chrání? Přitom je známo, že se Německo nejvíce angažovalo zejména při vydávání srbských generálů mezinárodnímu trestnímu tribunálu v Haagu. Co si o tom máme myslet? Nejde tedy ve skutečnosti jenom o pokračování stále stejného boje v jiných podmínkách, jinými způsoby, ale bez poučení se z minulosti. Všechny negativně nepřátelsky orientované akty vycházející s určitého kolektivního ega mají v sobě již semeno své vlastní záhuby. Na to se zapomíná, a proto je také mimo jiné tolik utrpení ve světě. Lidé by měli být více bdělí k těmto záležitostem, které se dějí před jejich zraky, neměli by být tak lhostejní.
Přesně toto je ona „spravedlnost“ chápaná po německu! Nenechme se mýlit, že by snad Německo nehájilo své zájmy. Hájí je a tvrdě a to i pod rouškou „společné Evropy“ v podobě současných konceptů EU. V německém zájmu je rozmělňovat svou vinu za zvěrstva první i druhé světové války a zamlčování všeho, co je usvědčuje z dlouhodobé agresivní politiky směrované směrem na východ. Tato tendence je pozorovatelné přes celou nám známou historii od počátků věků. Faktem stále zůstává, že jediným agresorem dvou světových válek zůstává Německo a německý národ.
Je sice hezké, jak nás německá média informují, jak německá kancléřka nechává postavit památník obětem romského holokaustu v Německu před parlamentem, ale to, co platí, nejsou gesta, ale jasné činy! A činy současného Německa hovoří jasnou řečí. Jde jen o to, zda je nezaujatým pohledem vidět chceme, nebo nikoliv. Gesta různých omluv, jako návštěvy v Lidicích, apod., to vše ve skutečnosti nic nikoho nestojí a nemá to ani moc změnit historii, ani skutečné pozadí vztahů mezi národy. To co má skutečnou moc měnit a je skutečné, jsou činy a změna jednání a smýšlení. To je to, co skutečně napravuje vztahy mezi národy zatížené minulými křivdami.
Jak mají blízcí obětí sedící v soudní síni chápat fakt, že vrazi jejich příbuzných ačkoliv jsou vojenským soudem v Itálii odsouzeni za své zločiny, své tresty nenastoupí, protože Německo nevydává své válečné zločince? Ale o vydávání srbských generálů, kteří vesměs plnili svou vlasteneckou povinnost ke svému státu – Jugoslávii, o to Německo více než žádalo a dokonce tím vnutilo ponižující podmínky pro vstup Srbska do EU. Jak tento jednostranný výklad práva a spravedlnosti mají běžní lidé chápat? Není to ve skutečnosti ona spravedlnost chápaná po německy? Pokud dnes německý stát vyplácí vysoké důchody svým válečným zločincům a to ještě na základě platných zákonů z doby Hitlerovi třetí říše, pak nelze hovořit o tom, že došlo u Německa k vypořádání se svou minulostí a opuštění svých původních cílů svého pangermanského snění. Rozhodují konkrétní činy a také platí, podle skutků poznáte je. Skutkem není gesto, ale čin.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz