Vada na kráse

Dosavadní předseda Evropského parlamentu Martin Schulz odchází z Bruselu do vrcholné německé politiky. Ještě letos by se měl stát ministrem zahraničí Německa. Na odchodu se vyjádřil o tom, co považuje za největší problém Evropské unie. Lídři členských států nedokázali svým voličům vysvětlit, proč je důležité předat některé pravomoci Bruselu.

Věděl bych ještě přinejmenším jedné drobné vadě na kráse  fungování EU, o které se odcházející předseda parlamentu bohužel nezmiňuje.

Není to tak dávno, co velkou pozornost vzbudila důkladná studie francouzského ekonoma Thomase Pikettyho. Exaktně v ní doložil, že již od 70. let 20. století probíhá na obou stranách Atlantiku v zásadě stejný proces příjmové a majetkové diferenciace. Jinými slovy, dějiny Evropského společenství - a od roku 1993 Evropské unie - jsou dějinami výrazného prohlubování nerovnosti mezi jednotlivci a celými vrstvami společnosti.

Řečeno ještě jinak: V podmínkách Evropské unie, která se pyšní vysokou mírou solidarity a která je tak hrdá na svůj sociální stát, dochází stále rychlejším tempem k nárůstu příjmové a majetkové nerovnosti v rozsahu zcela srovnatelném se Spojenými státy.

Nejbohatší zlomek obyvatelstva se na obou stranách Atlantiku stále více vzdaluje svými příjmy a bohatstvím zbytku společnosti. Podíl chudší poloviny obyvatel na příjmech a majetku zůstává ve srovnání s těmi skutečně bohatými stejně nepatrný, jako byl v době před první světovou válkou. Střední vrstvy příjmově a majetkově ztrácejí, jejich podíl si přisvojují ti skutečně bohatí. Opět přesně tak, jako tomu bylo před první světovou válkou.

Pokud chce někdo kritizovat odbojné lídry evropských států, má na to zajisté plné právo. Dokud ale nevysvětlí, jak by předání zbytků pravomocí Bruselu dokázalo trend prohlubující se nerovnosti zvrátit, nelze brát jeho řeči o záchraně evropského projektu příliš vážně.

Prof. J. Keller

Přišlo e-mailem