Vabank Porošenka
"Plíživý útok" Kyjeva může končit jeho odplazením po všech čtyřech
Vladislav Shurigin
Konec ledna byl poznamenán další a největší eskalací války v Donbasu od ledna 2015. Déle než týden po celé linii dotyku používají všechny druhy zbraní. Tvrdé jsou zejména boje nedaleko letiště Doněcku, vesnic Jasinovataja a Andrejevka. Obě strany používaly dělostřelectvo a tanky. Obě strany utrpěly ztráty. Ukrajinská strana ztratila za týden bojů více než sto zabitých a asi tři sta raněných. Doněck republika ztratila asi třicet zabitých a asi sto padesát raněných. Všechny pokusy o vklínění VSU (vojenských sil Ukrajiny) skončily neúspěchem. Dnes ukrajinské velení čelí rozhodnutí, zda podstatně zvýšit intenzitu a prostředky zapojené do útoku, nebo stáhnout vojáky a vrátit se na původní pozice bez skutečného úspěchu.
Odborníci hledají odpověď na otázku, co způsobilo tak rozsáhlou eskalaci konfliktu?
Všude se v posledních měsících hodně psalo a mluvilo o tom, že volební vítězství Donalda Trumpa v USA bude radikálně měnit americkou politiku na Ukrajině. Na rozdíl od Obamy, který zahájil "tažení" proti Rusku, vybral si Ukrajinu jako novou Palestinu, Trump neměl hořet touhou pokračovat v této konfrontaci a měl tendenci využít potenciál sjednocení USA a Ruska v boji proti islámskému terorismu. Je jasné, že v nadcházejících měsících budou intenzivní jednání mezi USA a Ruskem, která budou definovat nový formát vztahů. A pro rozehrávání karet konfrontace mezi oběma zeměmi, jak tomu bylo pro všechny ty předchozí roky, se rychle zmenšuje "okno příležitosti". Nový vztah ještě není nastaven, a staří kostlivci ve skříni stále chrastí kostmi. V této situaci se pro ně ukázala další etapa války na východě Ukrajiny jako to, co potřebovali!
Je třeba poznamenat, že Porošenko má nyní několik velmi důležitých úkolů od svých nedávných patronů a kurátorů (především v USA).
První z nich - v žádném případě neumožnit normalizaci vztahů mezi USA a Ruskem. A v tomto ohledu se zájmy ze strany amerických elit, pro které jsou Trumpovy zájmy přicházející do Bílého domu katastrofální, plně shodují s Porošenkovými, který dokonale chápe, co pro něj osobně i pro současnou Ukrajinu jako celek, bude mít za následek sblížení.
Druhou výzvou pro Porošenka, je za každou cenu se zbavit dohod z Minsku. Je zřejmé, že s cestovní „mapou“ mírové dohody – voleb, která byla podepsána v Minsku v únoru 2015, se zvláštním postavením Donbasu a následně přenesením hranic Ukrajiny, jsou v Kyjevu kategoricky nespokojeni. Realizace těchto dohod by vlastně přeměnila Ukrajinu z nacistické unitární "državy" na federaci, která by zcela ukončila všechny plány ukronacistů na vybudování jednolité „ukro-říše." Aby se tomu zabránilo, potřebuje si Porošenko uvolnit ruce od předchozích dohod a zahájit nová jednání, ve kterých bude moci Kyjev, s pomocí svých evropských podporovatelů, vnucovat Moskvě a Donbasu jeho vlastní "cestovní mapu". A válka je nádhernou příležitostí, jestli může překroutit vinu za její rozpoutání na Donbas a Rusko. To je důvod, proč Kyjev „vynalezl" taktiku "plíživé války" - stálého vojenského tlaku na republiku Donbas, který by neměl být vnímán patrony na Západě jako eskalace války, ale byl by mimořádně citlivě vnímán republikami, pro které by jejich území ztráta dokonce i kilometru byla bolestivá a dříve nebo později, by vyvolala tvrdou reakci, která by byla "casus belli" pro začátek rozsáhlé ofenzívy Kyjeva, s odsuzováním republik a ruské agrese za vypuknutí války.
Ve skutečnosti se jedná o fázi, jejíž jsme nyní svědky. Nicméně, s vytvořením "casus belli" utrpěl Kyjev neúspěch. V současné době není ve Spojených státech a západních médiích bývalá jednota při hodnocení eskalace nepřátelských akcí v Donbasu. Kromě toho řada vlivných novin velmi kriticky posuzuje Porošenka a otevřeně jej viní za zhoršení situace. Nespěchá se s podporou ukrajinských a západních vůdců, ozývají se pouze obecné výzvy k zastavení nepřátelských akcí. Za těchto podmínek čelí Porošenko velmi obtížné volbě. Buď ukončit útok a vrátit se do formátu "Minsk 2", spokojit se s vnitřním efektem - konsolidací ukrajinské společnosti kolem politického vedení, tváří v tvář společnému nepříteli - Rusku, nebo jít na va-bank zvyšováním rozsahu války a s nadějí, že Západ a Spojené státy probudí z nečinnosti a vrhnou se znovu zachránit svého enfant terrible. Každá z těchto možností má své "úskalí" pro Kyjev. V prvním případě bude nedostatek skutečného vojenského úspěchu silným argumentem v rukou jeho politických oponentů, kteří obviní Porošenka z nekompetentnosti a neschopnosti dovést zemi k vítězství nad nepřítelem. Ve druhé to může přinést úplnou vojenskou porážku, pokud Rusko bude používat svou již testovanou strategii "North Wind" (severní vítr), se všemi nevyhnutelnými politickými důsledky pro Porošenka a jeho tým.
Hlavním problémem je, že je dnes Porošenko vlastně úplně "nevázaný" a nekontrolovatelný. Opírá se o podporu zákulisí dávné Obamovy administrativy, která, přestože rychle ztrácí pozice, stále si ale zachovává určitou politickou a finanční sílu, prostřednictvím vertikál svých jmenovaných úředníků, kteří mají mnoho klíčových pozic (jako například před týdnem propuštěný generální prokurátor vedoucí odbor spravedlnosti, otevřeně sabotující prezidentský výnos). V předvečer výpovědí jsou připraveni sloužit svým bývalým "šéfům". A tento "gang čtyř" (Obama, Biden, Clinton, Nulandová) je připraven třeba vylézt z kůže, ale nedovolit normalizaci vztahů mezi novou vládou a Putinem. A proto je třeba za každou cenu vyprovokovat Putinovy kroky, které by donutily Trumpa zaujmout tvrdší postoj vůči Rusku a na dlouhou dobu "zmrazit" nastíněné oteplení vztahů. K tomu je další etapa války v Donbasu prostě perfektní! Libovolná tvrdá reakce Ruska by byla okamžitě "využita" silami pod kontrolou "gangu" zpravodajských agentur a skandalizována do velikosti Hitlerovy invaze do Polska, se všemi nevyhnutelnými důsledky.
Do tohoto vabank "gangu čtyř" je zapojena i německá kancléřka Merkelová. Je těžké říci, co ji váže na minulou administrativu. Dlouhodobá spolupráce s CIA, kterou velmi jasně naznačil ve své knize její bývalý šéfa Kohl nebo její osobní fobie a ambice. A je jasné, že Merkelová fyzicky nesnáší Putina jako bývalého pracovníka sovětské KGB, který také sloužil v Německé demokratické republice, to znamená, že "dohlížel" na Němce. Tento "zamrzlý" komplex méněcennosti postarší paní, skrývající mnoho let své lesbické sklony, narušuje její mesiášské vize vůdkyně sjednocené Evropy. Po mnoho let byl takový obraz budován a uznáván Obamovou administrativou. Pro Merkelovou by bylo sblížení mezi Ruskem a USA, obcházející Evropu, nejtěžším úderem, který by mohl vážně ohrozit její důvěryhodnost jako "nenahraditelného" vůdce v očích Němců, v předvečer nadcházejících voleb. A "ukrajinský" klín mezi Putinem a Trumpem zde může být velmi užitečný! Z tohoto důvodu je Merkelová pouze jedinou z evropských lídrů, zachovávající si schopnosti řídit Porošenka. Jen mlčet a svým mlčením ho podporovat k dalšímu dobrodružství. Při libovolném vývoji událostí to pro ni bude výhra! Při zásahu Ruska ji to dovolí z pozice Evropy vyvíjet tlak na Trumpa, který se snaží jednat nezávisle a bez ohledu na ni. Nutit ho, aby projevil atlantickou solidaritu proti "ruské agresi." Při vojenském neúspěchu Porošenka může prokázat svůj vliv Trumpovi, jako hlavní "evropská síla", která přinutí Ukrajinu k zastavení bojů, když to Merkelová bude považovat za nezbytné. To vše dělá současná eskalaci bojů extrémně nebezpečnou.
Nejsložitější situaci má dnes Vladimír Putin. Na jedné straně je nesmírně důležité nedávat šanci soupeři na Západě a ve Spojených státech k narušení počátku dialogu s novou americkou administrativou. A k tomu je třeba co nejdéle se distancovat od přímého zásahu do války.
Na druhou stranu mu politický význam situace v Donbasu pro ruské veřejné mínění nedovolí uniknout z podpory a "vzdát" Donbas. Toto vzdání se by byla nejenom nejradikálnější rána jeho autoritě v očích voličů v předvečer volebního roku, ale zřejmě by zvýšila autoritu Ukrajiny a osobně Porošenka. Neváhali by využít takové vítězství pro upevnění svou moci, k mobilizaci ukrajinské společnosti kolem sebe, a pak k pokračování s "plánem B" – na návrat Krymu.
Kromě toho má Putin před očima osud prezidenta Jugoslávie Miloševiče a vůdce Libye Kaddáfího, kteří se pokusili vytvořit nový vztah se Západem, i na škodu svých národních zájmů. Sotva to po nich bude opakovat.
Ale i přes složitost a dramatickou situaci, má Rusko v rukou dost výhod pro překlopení situace ve svůj prospěch. V posledních letech se Rusko naučilo obratně provádět operace, zapadajících do západních koncepcí "hybridní války". Během posledních dvou let ozbrojené síly republik Donbasu posílily a prošel dobrou vojenskou přípravou. Na ochranu svého území v omezené válce jsou natolik silné, že to Kyjevu neslibuje rychlé vojenské úspěchy, aniž by započal s rozsáhlou válkou. A v případě takového vývoje jsou vojenské zdroje Ruska a Ukrajiny nesrovnatelné. A ruské ministerstvo obrany je již dlouho připraveno k takovému vývoji. A "severní vítr" se v každém okamžiku může proměnit v "severní příval" který otočí "plíživou válku" Kyjeva na jeho odplazení po všech čtyřech ...
A v tomto případě není vyloučeno, že nová americká administrativa, která má přesné informace o skutečné situaci na Ukrajině, přijme radikální řešení, jak se zbavit nebezpečného a nezodpovědného ukrajinského vedení, zatahujícího svět do války. A nemají na náhradu rozumnějšího vůdce za Porošenka, jak to například udělali Gruzii se Saakašvilim. Taková výměna, mimo jiné provedená v Evropě, by připomněla (především Frau Merkel) to, kdo je skutečně šéf!
Proto můžeme říci s naprostou jistotou, že nadcházející týden bude určovat nejen výsledek další fáze vojenského konfliktu v regionu Donbasu, ale také globální politické klima pro celý rok 2017.
http://zavtra.ru/blogs/va-bank_poroshenko
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf