V zabraném pohraničí II

PaedDr. Jitka Gruntová, historička, členka ČSBS,

bývalá posl. PS Parlamentu ČR

Významné místo v realizaci nacistické politiky měli hlavně funkcionáři NSDAP, z nichž někteří byli po válce odsouzeni - především to byli místní vedoucí NSDAP, např. v Rychnově Luwig Grotig, ve Čtyřiceti Lánech Emil Pirkl, v Moravském Lačnově Reinold Eigel, v Moravské Třebové Anton Malitschek. Tito političtí vůdci měli velký podíl na tom, že se po celou dobu okupace mohl udržovat totalitní nacistický režim, že se dařilo až do konce války udržovat většinu německého obyvatelstva ve fanatické víře ve vítězství.

V oblasti Svitavska a Moravskotřebovska neexistovalo širší organizované odbojové hnutí, protože hlavní základnou odboje bylo české obyvatelstvo a to bylo v daném území rozptýleno, netvořilo souvislé osídlení a bylo oslabeno odchodem státních zaměstnanců ještě před zabráním regionu na podzim 1938. Němečtí antifašisté a odpůrci nacismu z převážné části emigrovali, další byli pozatýkáni, další se skrývali u českých rodin. Aktivní akce gestapa, slídění a pozorování lidí společně s velkým vlivem NSDAP a dalších nacistických organizací způsobily, že odboj na zabraném území českého pohraničí byl jen ojedinělý a nedostatečně organizovaný, neexistovalo zde centrální řízení odboje. Někteří Češi z Moravskotřebovska spolupracovali s místní buňkou Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ) v Jevíčku (to bylo v protektorátu), v roce 1941 po vlně zatýkání přešli zbývající členové do organizace Kapitán Nemo, kde pokračovali v činnosti v letech 1941-1942.

Alois Bombera z Městečka Trnávky (které bylo zabráno 24. listopadu 1938, přestože 80 % obyvatel byli Češi), založil odbojovou skupinu Panslavisté, která vyvíjela činnost v letech 1941-1942, kdy byl Alois Bombera zatčen a spolu s dalšími devíti osobami souzen 6. dubna 1943 Lidovým soudem v Berlíně. Bombera byl odsouzen k trestu smrti, zbývající k trestům káznice.

Na přelomu let 1942/1943 a jako odezva na vítězství sovětských vojsk u Stalingradu byla vybudována okrsková organizace Národní sdružení československých vlastenců na severní Moravě v Moravské Třebové, která vznikla jako poslední v rámci struktury této organizace s centrem v Zábřehu a která si jako hlavní cíl vytkla národní osvobození. V čele moravskotřebovské okrskové organizace stál bývalý učitel Adolf Cihlář, který byl zatčen gestapem 7. dubna 1943 a týž den při výslechu umučen. Čtrnáctého dubna došlo k zatčení ostatních členů, z nichž někteří byli v srpnu téhož roku propuštěni, ostatní převezeni do Malé pevnosti Terezín.

Německé obyvatelstvo Svitavska a Moravskotřebovska bylo ve své zdrcující většině oddáno idejím nacismu; vyskytly se pouze ojedinělé hlasy nespokojenosti a rozčarování. Příčinou ve změně postoje jednotlivých Němců někdy byla smrt rodinného příslušníka na frontě. Mezi německými obyvateli docházelo ke střetům, a to mezi „sudetskými“ a říšskými Němci - sudetští tvrdili, že Němci z Říše je přišli „vyžrat“, říšští Němci soudili, že domácí se za Československé republiky měli lépe než oni v Říši. Přispívaly k tomu i zhoršující se poměry. Sovětské vítězství u Stalingradu hluboce ovlivnilo nálady obyvatel v zabraném pohraničí a někteří Němci začali o konečném vítězství pochybovat. Přispívaly k tomu informace, které přinášeli němečtí vojáci přijíždějící na dovolenou. Jedním z nich byl Gustav Ressler ze Svitav, který při své dovolené navštívil továrnu firmy Barthel a zde před mistrem Winterem řekl: „Německo již válku prohrálo, všude je plno partyzánů!' Gustav Ressler byl zatčen gestapem, u soudu v Berlíně odsouzen k smrti a popraven. V prosinci 1943 byl za nepřátelský výrok proti Hitlerovi popraven Franz Schubert z Moravské Třebové.

Určitý odpor proti nacistickému režimu projevovala část kněží římskokatolické i evangelické církve, kteří v kázáních a stycích s věřícími hájili křesťanskou ideologii, měli výhrady k nacismu a jeho postoji k náboženství - několik kněží proto bylo vězněno v koncentračních táborech (KT). V roce 1943 byli v Moravské Třebové postupně zatčeni duchovní Franz Hanke (zemřel roku 1943 v KT Buchenwald), Karl Mangold (zemřel 18. 7. 1942 v KT Dachau) a Franz Schubert (popraven v Brandenburgu); vězněni byli faráři Emil Gehr z Gruny (pro rozkladnou činnost byl 23. 2. 1942 zatčen, po věznění v Lanškrouně a Opavě převezen do KT Dachau, kde byl údajně až do konce války) a za pomoc francouzským zajatcům byl uvězněn i farář Karl Bernhard z Březové, kterému se však podařilo utéci a do konce války pak nalezl útočiště u partyzánů na Zábřežsku. Také mezi kněžími se však vyskytli jedinci, kteří podporovali nacismus a uvítali začlenění Moravskotřebovska a Svitavska do Říše. Byl to například evangelický farář z Moravské Třebové, který v roce 1943 navíc udal Jaroslava Pavliše a zavinil jeho zatčení.

Někteří němečtí občané odmítli nacistický režim nebo ho alespoň kritizovali, byly to však ojedinělé případy individuálního odporu. Drtivá většina Němců zůstala hluchá a slepá, pasivní a netečná tam, kde docházelo k porušování nejelementárnějších lidských hodnot. A bylo mnoho těch, kteří se osobně v nacistických praktikách angažovali až do samotného konce režimu v květnu 1945. Ještě 13 dní před koncem války to byli například Němci z Banína.

Partyzánský štáb 4. ukrajinského frontu vyslal se zpravodajskými úkoly pětičlenný výsadek vedený Jánem Majerem, který přistál v noci z 25. na 26. dubna 1945 mezi Březovou a Banínem, v prostoru nad železničním tunelem. Hned po seskoku byli přepadeni a obklíčeni velkou přesilou Němců, k nimž se přidali i ukrajinští váleční zajatci pracující u místních sedláků. Z obklíčení unikli Ladislav Hanzel a velitel skupiny Ján Majer. V boji byli zajati a odvezeni na gestapo v Lanškrouně Josef Poustecký a zraněný Alois Kuřitka (oba válku přežili). Při seskoku si zlomil nohu a na místě, kde dopadl, byl chycen, lynčován místními Němci a za živa zahrabán do díry Ivan Ivanovič Medveděv. Dokládá to zápis z exhumace provedené v září 1947, kdy byly parašutistovy ostatky uloženy na hřbitově v Bělé nad Svitavou. Na hrobě bylo označení „neznámý ruský rudoarmějec“. Teprve v 60. letech minulého století se zjistilo od někdejšího spolubojovníka jméno parašutisty - Ivan Banderev. Takto je hrob označen i v současnosti, i když pozdější výzkumy zjistily, že to bylo krycí jméno Ivana Ivanoviče Medveděva. Obecní úřad v Bělé nad Svitavou provedl roku 2013 rekonstrukci hrobu za finančního příspěvku Ministerstva obrany ČR, protože se jedná o válečný hrob. Ten je místem piety, ale i místem, které připomíná, že fanatickou víru Němců ve vítězství provázela krutá nenávist k Čechům, ani v závěru války si nepřipouštěli porážku a to, že za svá zvěrstva mohou být potrestáni. A dnes někdejší českoslovenští občané německé národnosti toto období přecházejí mlčením. Jedním z četných příkladů je z německých materiálů vzniklá Kronika České a Moravské Radiměře, vydaná roku 2008, která se na 316 stranách zabývá podrobně dějinami obce. Období 1938-1945 je na straně 46 zachyceno takto: „Rokem 1938 začínají roky začlenění do německé Říše. S 2. světovou válkou nastává období nejprudších přechodů, mnohých často velmi hlubokých pronikavých změn, ale také ihned doba nejistot a - zcela předvídatelná strašnými účinky, totální války - doba nejvyšších nebezpečí s konečným tragickým aktem vyhnání z vlasti.“

Český svaz bojovníků za svobodu, jehož jsem členkou, paměť neztrácí, ba naopak. Posláním svazu je především úsilí o posilování národní hrdosti a lidské důstojnosti na základě principu rovnosti občanů, uchování paměti národa a snaha o to, aby dějiny národního boje za svobodu byly pravdivě zpracovány a aby byl objektivně hodnocen jejich význam pro současné i budoucí generace.

1) GRUNTOVÁ J., VAŠEK F.: Boj o hranici. Moravská Chrastová 1938. Litomyšl 1998, s. 40.

Literatura a prameny:

Publikace

GRUNTOVÁ, Jitka: Oskar Schindler. Legenda a fakta. Praha 2014.

GRUNTOVÁ, Jitka - VAŠEK, František: Boj o hranici. Moravská Chrastová 1938. Litomyšl 1998. GRUNTOVÁ, Jitka - VAŠEK, František: Málo známé zločiny. SD ve východních Čechách. Praha 2008. GRUNTOVÁ, Jitka - VAŠEK, František: Období let 1918-1945. In Moravskotřebovsko, Svitavsko, Vlastivěda moravská sv. 67. Brno 2002, s. 185-255.

MAUER, Karel. Kronika České a Moravské Radiměře. Olomouc 2008.

Nevydané rukopisy

VAŠEK, František: Proč museli odejít? Protičeskoslovenská činnost německého obyvatelstva na Svitavsku v letech 1918-1945. Brno 1989. Uložený ve Státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, sign. R 497.

VAŠEK, František: Zločiny gestapa, SD a německé kriminální policie ve východních Čechách, nepublikovaný rukopis. Kopie v archivu autorky.

Veřejné archivy

Archiv bezpečnostních složek

Seznam příslušníků gestapa v Čechách a na Moravě. Dostupné na

http://www.ustrcr.cz/data/pdf/projekty/doba-nesvobody/gestapo-seznam.pdf

 [cit. 12. 4. 2016]. Internet

Výsadek Jána Majera. Dostupné na <http://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/vysadek-jana- majera> [cit. 28. 4. 2016].

Ze sborníku „Komu patří omluva?“, ze semináře konaného v Brně 25.5.2016, str. 42-48