V projevech V. Havla, v citátech z nich, je obsažen v hrubých rysech program polistopadový

Čtěte jej pozorně, doplňte si jej vám známými dalšími myšlenkami.

Pak si položte otázku: Je tento program dodržován, byla podle něj utvářena nová společenská realita?

Musíme říci, že nikoliv, právě naopak! To byly jen a jen hezké řečičky, kterým jsme uvěřili a potom nás kormidlovali, potají, pod neustálou palbou lživé a odporné propagandy, do přístavu liberálního kapitalismu, který nabývá dokonce i feudální rysy.

17. listopad 1989  nebyl zásadně vykročením vpřed, kromě několika mála kroků,  ale celkově dozadu. Račím pochodem jsme se dostali tam, kde jsme. V současnosti žije 40 % domácností z měsíce na měsíc, 30 % obyvatelstva je příjmově chudých. Pro naší budoucnost je přímo katastrofální, že asi 30 % našich školáků má problémy se čtením a pokud text dovedou celý přečíst, pak mnozí z nich mu ani nerozumí. A když mluvíme o ztracené generaci mladých, kteří ani nestudují, ani nepracují, pak vznikne otázka, kdo je ztratil?  Odpověď zní: Naše vládnoucí elity. V zájmu koho vládnou? Jsme přesvědčeni, že nikoli v zájmu republiky a našeho národa.

Tak proč slavit 17. listopad 1989? Měli bychom si konečně říci pravdu o tomto "svátku". A dohodnout se, jaké společenské opravy provedeme, abychom se bez násilí dostali k sociálně spravedlivé společnosti, žijící v míru, vnitřně usmířené, pracující k naplnění masarykovského a benešovského ideálu humanitní demokracie.

Že listopadová šlechta nám v tom bude bránit? S tím musíme počítat!  Mají v ruce velkou většinu médií, zahraniční podporu, ale proti nim stojí pravda a zájem českého národa a republiky. Pravda nad lžemi a nenávistí vždy zvítězí. Dá to však fušku, jak říkal Honza Masaryk. Dejme se konečně do díla! Společně to dokážeme.

Alternativou našeho snažení je postupná destrukce naší státnosti, pozemšťování, rozpuštění českého národa,  ponížení našeho jazyka na nářečí, nejlépe několik, pošlapání české kultury,  přepsání našich dějin, nucené překabátování tak, abychom  odešli do minulosti. Nezapomeňme, že tyto i další procesy pomáhají rozvíjet i někteří Češi, některé germanofilní, sudetomilné a rusofobní politické strany, či jejich části. Abychom měli budoucnost, musíme se jich demokratickým způsobem zbavit. Pomýleným otevřít náruč, odcizené „elity“ zbavit politické moci. Pak nebudou moci ovlivňovat náš další vývoj, jak to činí dosud. 

J. Skalský