V landsmanšaftu starý soudní spor o stanovy doznívá, zatímco nový  je na spadnutí

Vyvěsíme na FB několik článků na toto téma, jak s hlediska posseltovců, tak i viděných očima witikovců.

Podle našeho názoru je spor v podstatě bezpředmětný. Zastáváme stanovisko, že sudeti se nemohou vzdát něčeho, na co nikdy neměli a stále nemají právo. Nemohou se vzdát práva na vlast, poněvadž  jej nikdy neměli, kromě na tu v Německu, kam byli v letech 1945 – 1946 přesídleni. Nemohou se vzdát náhrad škod, které jim „vyhnáním“ údajně vznikli, když nikdy takové právo nezískali.

Jako divadelní hra na pokračování spor se bude těšit pozornosti i české vládnoucí "elity". Budeme slyšet výzvy, abychom se podívali, jaký vstřícný krok k nám, k české veřejnosti, sudeti udělali. Pak po nějakém dějství můžeme očekávat výzvu, abychom i my ukázali v konkrétních krocích svou vstřícnost k sudetům. Mluvíme o divadlu, takže jsme názoru, že novelizace stanov a další posuny landsmanšaftu byly skupinkou lidí, z české i sudetoněmecké strany, již dříve domluvené, zrovna tak jako naše laskavější tvář vůči "sudetoněmeckým novátorům".

A pak za čas najednou můžeme zjistit, že se nacházíme na srbské cestě, Srbové restituují nějaký německý majetek či vyplácejí "vyhnaným" Němcům náhradu škody, a pak opět za nějaký čas můžeme konstatovat, že žijeme v "lužickosrbských poměrech". A jak to skončí? Když budeme mlčet ke všemu, co dělají naši vládní činitelé a sudeti, pak špatně. Jistotně špatně.

Již dnes mnozí "naši představitelé" si osvojili sudetoněmeckou terminologii, i když ne zcela, tak alespoň částečně, takže mají nakročeno i k programové shodě. Aby k tomu nedošlo, musíme být rozhodnější! Sledujme vše, co se v předmětných záležitostech děje! Reagujme na to! Jen tak se můžeme vyhnout dalším případným restitucím nebo možná až miliardovým náhradám za škody.

A také nikdo za nás nebude prosazovat naše právo na reparace. Německo nám dluhuje téměř 360 miliard předválečných korun, to je bratru snad přes 3 biliony korun v dnešní hodnotě. Němci o tom zatím nechtějí ani slyšet, přestože jejich reparační povinnost je mimo jakékoliv pochyby. To je  faktum, o nějž nám musí jít. To není žádné divadélko pro obveselení, ale nezpochybnitelné právo oběti žádat, plně v souladu s mezinárodním právem, náhradu škod, které jí agresí vznikly. My jsme byli oběti a Němci agresory. Již pouhé konstatování této skutečnosti je považováno za politicky nekorektní. Tento termín zřejmě byl vymyšlen proto, aby překrýval pro Němce tak nechtěné záležitosti jako jsou např. reparace. A naopak jim pomáhal ve vymáhání nějakých náhrad, pro nějž nemají v právu žádnou oporu.

J. Skalský