Cizincům patří 70 procent největších firem
a polovina ekonomiky ČR
Výprodej národního majetku za babku je rozhodující příčinou zadluženosti České republiky a devastace průmyslu.
V době velké ekonomické krize se daleko názorněji ukazuje, že zbrklý a levný výprodej národního majetku »za babku« je největší příčinou problémů českého hospodářství - zadlužování, nezaměstnanosti i propadu ekonomiky.
Příchod zahraničního kapitálu byl vítán se slávou, zahraniční »strategičtí partneři« byli podporováni dotacemi, dostávali daňové prázdniny a podobně. Výsledkem této politiky je skutečnost, že podstatná, převažující část ekonomiky je dnes v rukou zahraničního kapitálu, dividendy a zisky plynou do zahraničí (podle některých informací v posledních letech je to ve formě dividend ročně kolem 150 miliard korun), o osudu tuzemských podniků se rozhoduje v zahraničí. Stále více se v tomto smyslu dostáváme do pozice polokoloniální země.
Zahraniční kapitál šel k nám proto, aby u nás levně kupoval podniky i pracovní, vysoce kvalifikovanou sílu. Sloužilo k tomu i vysoké znehodnocení koruny již počátkem devadesátých let. Průměrné mzdy u nás jsou i v současnosti na třetinové až čtvrtinové úrovni mezd v západních zemích Evropské unie.
Kdo vládne českým firmám
V minulých dnech zveřejnily Hospodářské noviny údaje o tom, kdo reálně stojí za 150 největšími firmami v České republice. Sedmdesát procent je v rukou zahraničního kapitálu. Češi ovládají pouze 30 procent firem, stejně jako Němci. Jak je tomu v nejdůležitějších odvětvích?
bankovnictví není ani jedna banka v českých rukou. Rakousko ovládá 98 procent kapitálu v bankách. Je to především Česká spořitelna, Raiffeisenbank, Volksbank. Podobně je to u pojišťoven, kde Rakousko ovládá 86 procent. V automobilovém průmyslu rozhoduje Německo o 93 procentech. V první dvacítce největších firem autoprůmyslu je jen jedna v českých rukou.
Ve stavebnictví má 83 procent Švédsko, především je to firma Skanska. Chemický průmysl ovládají Poláci. Je to Unipetrol, Synthos Kralupy, Paramo. V maloobchodě kralují Němci: Kaufland, Makro, Penny Market, Lidl, Globus atd. Ve výše neuvedených odvětvích průmyslu má nejsilnější pozici Tchaj-wan, asi 80 procent. Jinak je to Německo, Japonsko, Indie, Rusko. V telekomunikacích má nejsilnější pozici Španělsko - 97 procent.
Česká republika si udržela silné pozice v dopravě a poště - 95 procent. V potravinách a alkoholu má ČR 72 procent. Ale i zde Prazdroj vlastní Jižní Afrika a cukrovary Francie a Německo. V energetice mají Češi 51 procent. Je to především ČEZ. Podobné je to v těžbě, kde český kapitál ovládá 63 procent.
Cizincům patří polovina Václaváku
Značná část nevýrobních, tedy bytových a různých komerčních fondů již rovněž patří cizincům. Známý je příklad Rusů v Karlových Varech. Řadu činžovních domů vlastní Italové v Holešovicích a v Praze 6.
Pozoruhodný osud má centrum Prahy - Václavské náměstí. Čechům patří již jen polovina Václaváku. Například, z 63 domů u sochy svatého Václava pouze sedm patří pražskému magistrátu. Ostatní vlastní cizinci a zahraniční realitní kanceláře často prostřednictvím českých firem (před několika lety cizinci nemohli v ČR kupovat nemovitosti). Nejaktivnější jsou na Václaváku rakouské realitní kanceláře, ale i byznysmeni z Velké Británie, USA, Irska a Německa. Například budovu Melantrichu vlastní oficiálně česká akciová společnost La Salle. Výroční zpráva však ukazuje, že společnost ovládá Američan Irwing Alan Smoker. Například známý Dům módy vlastní akciovka Vestreal – USA. Tak by bylo možné pokračovat.
Situace je hrozivá
To, že více než polovina české ekonomiky je přímo v rukou zahraničních vlastníků, fyzických osob i firem, je pro budoucnost velkým nebezpečím. V případě krize na situaci doplatí především podniky u nás. Jsou již příklady přednostního snižování výroby, její přestěhování na východ, do ještě levnějších zemí (zejména z hlediska pracovních sil).
Zásadním problémem je,
že u nás ani jedna banka není v českých rukou. Ani v jedné bance nemá významný podíl stát a nemůže tak aktivně zasahovat do vývoje finanční, a tím i ekonomické situace společnosti. Velkou chybou byl prodej České spořitelny, stát tak nemůže garantovat úspory občanů. Celou tuto situaci by vláda měla urychleně analyzovat a učinit opatření na podporu českých podniků a podnikatelů. Bez toho bude zejména domácí průmysl dále devastován.
26. 10. 2010
Václav VĚRTELÁŘ
převzato: csns2005
Cizinci budou moci od května 2011 kupovat v České republice pozemky bez omezení
Bude rozhodovat Brusel, jestli tady budou bydlet Češi nebo bohatí cizinci nejen z Evropy? Zatím lidem nedochází že definitivně přišli o svoji skutečnou státnost. Třeba si tu jednou např. Nizozemci budou nárokovat veškerou svoji půdu poté, co jejich zem bude ležet definitivně pod mořem. Nebo to zde koupí Izrael? A my jen budeme bezmocně koukat, vše bude legální, i krádež /koupě/ půdy - nelíbí?
Evropská komise může zahájit proti České republice řízení o porušení Smlouvy o fungování Evropské unie, které by mohlo skončit případným odsuzujícím rozsudkem Soudního dvora Evropské unie s možným negativním finančním dopadem do státního rozpočtu.
Zdroj: http://ekonomika.ihned.cz/c1-48295170-cizinci-budou-moci-kup... 24.11.2010, Zvědavec
Vyděrači
Náš zdravotní systém jsem vždycky považoval za náš rodinný drahokam. Čtyřicet let jsem prožil v zemi, kde lékaři ordinovali za vývěskou Zde se platí předem.
Když jsem se vrátil, první slova u lékaře nebyla, To bude čtyřicet dolarů, nýbrž Tak co vás bolí? Byl jsem tehdy jako u vidění.
Vysoká úroveň péče se nelišila podle příjmu. V čekárně lidé ani nepomysleli, jak to zaplatí. Ani moji spolupacienti na pokoji se nehrozili, co bude jejich nemoc znamenat pro rodinu. Pozvání na kontrolu nevyvolalo podezření, že pan doktor splácí jachtu.
Naše zdravotnictví nám poskytovalo něco, co jsem předtím nezažil – svobodu od strachu, že mi náklady při onemocnění zničí život a zatíží i mé děti. To sliboval Roosevelt ve svém posledním poselství – svobodu od strachu z nemoci, z bídy, za svévole, ze stáří. Tam k tomu nedošlo. Zažil jsem to až u nás.
O to teď máme přijít. Vyděrači vzali náš sociální systém jako rukojmí. Teď vyhrožují, že nechají rozpadnout naše zdravotnictví, pokud se nepodřídíme jejich požadavkům.
Nemám na mysli lékaře. Požadavky Lékařského odborového klubu vyděračské nejsou. Lékaři se nedomáhají vyrovnání s příjmy kolegů v bohatých zemích. Své požadavky odvozují ze zdejší průměrné mzdy. Vzhledem k délce odborné přípravy a nesmírné odpovědnosti lékaře bychom těžko považovali odměnu ve výši jeden a půl násobku až trojnásobku průměrné mzdy za vyděračský požadavek.
Znám námitku, že na tu „průměrnou“ mzdu nedosáhnou dvě třetiny pracujících. Jistě, realističtější by bylo vycházet z toho, co průměrní lidé nejčastěji vydělávají. Jenže to nemění skutečnost, že nárok na odpovídající ohodnocení není vyděračský.
Vyděrači sedí jinde – ve vládních křeslech. Vydírají ti, kdo odmítají nárok lékařů s odvoláním na stav financí. Sami přitom odmítají i tak základní nástroje fiskální odpovědnosti, jako je progresivní zdanění. Raději vydírají ohrožením českého zdravotnictví, aby nemuseli sáhnout na příjmy movitých a mocných.
Jenže věk blahobytu je za námi. Čeká nás utahování opasků. Tím důležitější se stává soudržnost a spravedlnost. Už nemůžeme přecházet nespravedlnost a utěšovat se, že zbude dost i pro ty nejnižší. Potřebujeme trvat na solidárním zajištění našeho sociálního systému spravedlností a soudržností – progresivním zdaněním a zdravotními odvody ze všech příjmů, ne vydíráním pacientů a škrcením lékařů.
Slovo škrt lze odvodit i od slova škrtit. Dojde na každého, na jednoho po druhém. Dnes jsou na řadě lékaři. Jejich protest je prubířským kamenem naší demokracie. Podpoříme jej ve jménu spravedlnosti a soudržnosti? Nebo připustíme škrcení lékařů a rozklad zdravotnictví, jen aby naši vládci nemuseli krátit výsady movitých a mocných?
Svoboda může přežít ekonomický sestup jen soudržností a spravedlností. Promluví těch dolních deset milionů? Erazim Kohák, Právo, 13.12.2010
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz