Ing. Jiří Krutina
Německý deník Die Welt (celá zpráva zde: http://www.welt.de/kultur/history/article110912333/Deutschlands-groesste-Feldherrn-nach-einer-US-Liste.htm! )
přináší zprávu o americkém historikovi a jeho knize „Německý způsob války“, kde sestavil žebříček deseti největších „géniu války“, jak jej sám nazval. Německý deník se však podivuje nad tím, že mezi největšími německými vojevůdci zcela chybí Rakušané. Tuto informaci, jako zřejmě důležitou zprávu přináší Luboš Palata v německých novinách vydávaných v České republice pod názvem Lidové noviny. Z jeho článku, který je zde: http://www.lidovky.cz/nejvetsi-geniove-valky-proc-tam-neni-hitler-divi-se-nemci-pzg-/ln_zahranici.asp?c=A121113_160015_ln_zahranici_mtr#id-z článku vybírám:
„Habsburkové byli přitom do roku 1806 panovníky Svaté říše římské, k níž náležela většina dnešního Německa. Mnozí z německých vojevůdců ale získali slávu bitvami na českém území, a to při válkách s Rakouskem, s nímž militaristické Prusko vedlo dvě století trvající souboj o dominanci v německém prostoru.“
Pruští generálové se zapsali do dějin například díky bitvám u Prahy, Kolína a Hradce Králové. Jistý podiv vyslovuje pravicově orientovaný deník i nad tím, že mezi "génii války" není vůdce Třetí říše Adolf Hitler, oslavovaný přitom nacisty jako "největší vojevůdce všech dob".
Je zajímavé a až velmi nápadné, jak velmi často podobní pisatelé tohoto německého deníku, jako třeba pan Palata, píší jakoby nenápadně o českých zemích jako o německém prostoru. Ano, dnes se nacházíme ve fázi „odnárodňování“, kdy se do českého veřejného prostoru a povědomí české veřejnosti vnášejí „nové“ tzv. „moderní“ pohledy na české dějiny, které mají jedno společné: nejsou českým pohledem, za který se vydávají, ale starým známým prohabsburským, prokatolickým proněmeckým a prosudetoněmeckým pohledem. Kdo by náhodou chtěl hájit český pohled na naše dějiny – tedy pohled plně oprávněný a nezpochybnitelný, je a bude označován těmito „slouhy“ za nacionalistu a českého šovinistu nebo za komunistického propagandistu. Tomu pomáhají novodobí kolaboranti z řad pomýlených intelektuálů, kteří již přijali a plně se ztotožnili s německým a katolickým pohledem na české dějiny a pomáhají ho rozšiřovat v naší společnosti. Jsou pyšní na svůj „nový“ „moderní“ pohled údajně zbavený „českého nacionalismu“, jako kdyby vůbec šlo mluvit o nějakém českém nacionalismu. Pod slovy „nový“ a „moderní“ výklad českých dějin se oslavuje období Rakouska-Uherska jako ideálního státního útvaru pro Čechy, naopak ČSR, jediná demokracie v Evropě 30. let se nazývá „žalářem národu“, apod. Pan Petr Pithart, bývalý předseda české vlády, se dokonce nechal slyšet, že to bylo pěkné neštěstí to naše osamostatnění od Rakouska-Uherska, neboť dnes bychom už všichni dávno mluvili německy a mohli jsme se mít dobře. Toto jsou slova českého „intelektuála“, dřívějšího předsedy vlády, emeritního předsedy Senátu ČR a jistě v neposlední řadě i jednoho z představitelů „státotvorné“ KDU-ČSL! V těchto nových výkladech se útočí na vše ryze české a spojené s naší státní samostatností: od husitství, přes reformaci, až po vznik samostatného ČSR. Vše se zpochybňuje s jediným cílem vnášet do české společnosti „blbé nálady“, názorově ji štěpit a tak destabilizovat. K tomu slouží dnes nejen denní tisk, jenž je plně v rukách německého kapitálu, ale už i tzv. „česká“ veřejnoprávní TV, která i pomocí filmových ztvárnění cíleným způsobem vyzdvihuje okrajová témata druhé světové války jako třeba poválečný transfer Němců do Rakouska a Německa. Tyto věci se cíleně medializují, aby došlo ke změně vnímání celkových historických souvislostí a bylo českou veřejností přijímáno sudetoněmecké a katolické smýšlení. Přijetí jiného než českého pohledu na české dějiny je prvním krokem k destabilizaci české národa jeho soudržnosti a i schopnosti se bránit vnějším vlivům. Je iluzí si myslet, že Evropa nás očekává s otevřenou náruči, naopak pokud nebudeme důsledně hájit své české národní zájmy v Evropě, kam patří i český výklad dějin, tak se můžeme dočkat toho, že rezignujeme úplně na svou samostatnost.
Jinou alarmující skutečností plynoucí z celého článku a zprávy LN je fakt, že v onom seznamu „géniu války“ se objevili mimo jiné i 3 bývalí Hitlerovi nacističtí generálové: Erich von Manstein, Heinz Guderian, Eberhad von Mackesen. Manstein a Mackesen byli odsouzeni po porážce nacistického Německa jako váleční zločinci. Jinými slovy, kniha oslavuje jako „génie“ válečné nacistické zločince!!! Guido Knapp ve svém díle „Uchopení moci“, Mnichov 2009, cituje Fritze Sterna, německého historika: „Skutečnost, že byli zavražděni dva generálové reichsweru a reichswer již po šesti týdnech skládal přísahu vrahovi, jsem považoval za morální bankrot reichswehru. Tím pozbyl páteř“. Jak přísahal reichswehr? „Přísahám svatosvatě před Bohem bezpodmínečnou poslušnost vůdci německé říše a národa, nejvyššímu veliteli branné moci Adolfu Hitlerovi, a jako udatný voják za tuto přísahu kdykoli ochotně nasadím život“. Dodejme, že text této přísahy sám zformuloval von Blomberg, říšský ministr obrany a jeden z představitelů reichswehru, který nepatřil k nacistům. Němečtí generálové svou přísahou sami a dobrovolně vlezli do chomoutu, z něhož se dovedli osvobodit jen skutečně nemnozí. Ostatní následovali führera až do hořkého konce a v r. 1944 a 1945 hnali své vojáky do předem prohraných bitev. Ale nejen to! Některé jednotky wehrmachtu se dopouštěli i opakovaně válečných zločinů, tedy nikoliv jen esesáci! To je však již jiná kapitola dějin. O ní příležitostně více.
Pokud už se dá hovořit o lidském géniu v oblasti vojenství, třebaže to je dost odvážné, tak můžeme hovořit pouze o těch geniálních profesionálních vojácích, kteří stáli na straně obranné války proti válečným agresorům. Z druhé světové války se tak nabízejí jména jako sovětský maršál Žukov, nebo britský Montgomery, americký Eisenhower a další. Ti bojovali proti agresi za celý tehdejší demokratický svět proti plánům nacistického Německa na ovládnutí světa, jeho lidstva a učinit z něj otroky nacismu. Do oblasti lidského génia nepatří jenom mechanický válečnický um, ale také správné rozlišování, jistá etika. Nelze za lidského génia považovat člověka, který své služby dal do rukou hitlerovského nacistického Německa, hájil jeho státní nacistickou politiku a dokonce za ni bojoval. To není přeci projev lidského génia, to je obyčejný válečný zločinec! Za skutečné vojenské génie pak jistě můžeme vyzdvihovat například české husitské hejtmany, jako byl Jan Žižka z Trocnova, nebo Prokop Holý, zvaný Veliký. Ano, to byly skuteční vojenští géniové bez jakéhokoliv nádechu nacionalismu, ti dali své vojenské umění do služeb obrany tehdejších národních zájmů proti nevyprovokované agresi a zahraničním intervencím tehdejší celé katolické Evropy. Nebojovali pro statky, majetky, nechtěli zabírat cizí území, bojovali čistě na obranu svobody slova a praxe svého náboženství a v neposlední řade proti svému vyhubení. Bojovali proti mnohonásobné přesile v obranné válce a dodejme dlouho vítězně. To nemá v historii vojenství období. Oblasti vojenství jsem se dlouho zabýval na základní škole a gymnáziu a proto to mohu říci. Opět to není žádná český nacionalismu, ale fakta, která se dnes moc nehodí. Oslavovat ale válečné zločince a považovat je za génie v oblasti vojenství je obyčejný nepříliš skrývaný obdiv k nacismu. To je otevřený projev novodobého nacismu. Může nás to ale vůbec ještě překvapit, když víme, že například dnešní „demokratické“ Německo nevydává válečné zločince do jiných zemích, kde byly odsouzeni a vyplácí bývalým členům SS vysoké důchody? Alespoň jeden příklad. Vojáci tankové divize „Reichsführer eses“ 12.8.1944 v toskánské vesnici Santa Anna de Stazena zavraždili 560 lidí, z toho bylo více než 100 dětí. Itálie celá léta usilovala o vydání těchto esesáckých zločinců. SRN tak neučinila. Esesáci žili až do své smrti spokojeně jako „řádní“ němečtí občané, samozřejmě pobírali i odpovídající důchody. Italové se však nakonec rozhodli zločince odsoudit sami. Vojenský soud v La Spezia v r. 2005 odsoudil 10 ze 17 obviněných v nepřítomnosti k doživotnímu žaláři. Odsouzení však nikdy k výkonu trestu nenastoupili. Italové byli rozhořčeni. Německé úřady nakonec oznámili, že žádný z pachatelů již prokazatelně nežije. Německý vysoce postavený činitel v zahraničním úřadě SRN se následně snažil vysvětlit v Římě, že Berlín dělá vše, aby na Němci spáchané zločiny nebylo zapomenuto. Nevíme sice, zda italský vlk se nažral, ale jistojistě německá koza zůstala celá. A to je jeden z nepřeberného množství výkonu spravedlnosti po německy.
Pro úplnost však dodejme, že takových vesnic jako byla italská Santa Anna de Stazena bylo v Polsku, v Jugoslávii, zvláště pak na území Sovětského svazu tisíce a tisíce. Oběťmi nacistických zločinců, někdy to byly i jednotky wehrmachtu, byly statisíce nevinných lidí. Můžeme těmto krvavým katům, také třeba z gestapa, SD, strážců koncentračních táborů, stavět pomníky na jejich hrobech? Ne, to nelze! Znesvětili bychom památku jejich obětí. Jak by bylo krásné, kdyby Němci si své padlé „hrdiny“ odvezli do Vaterlandu a nechali je spočinout v německé zemi, kam patří. Nechť tam jim postaví i pomníky!
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz