Už není čas, abychom se zase mýlili

Rozhovor s předsedou Asociace Vojáci proti válce plukovníkem v. v. Jiřím Burešem

V našem minulém rozhovoru jste se vyjádřil značně pesimisticky k zajištění bezpečnosti České republiky, Evropy, ale i z hlediska globálního. Jsou nějaké pozitivní změny?

Pokud máte na mysli alespoň náznak posunu od válečné hysterie k mírovému dialogu a porozumění, tak ani náhodou. Spíše naopak. Březen zřejmě není šťastný měsíc pro ČR. Dvě výročí, a obě špatná. Dvanáctý březen je 18. výročím vstupu České republiky do klubu zločinců, do NATO, s okamžitou podporou humanitárního bombardování Jugoslávie se všemi důsledky, tj. rozbití Jugoslávie, odtržení provincie Kosovo a vytvoření umělého »samostatného« státu s největší evropskou vojenskou základnou USA na svém území. Jsme spoluviníky.

Patnáctý březen je také výročím okupace našich zemí, vytvořením protektorátu Čechy a Morava s loutkovou vládou a »ozbrojenou« složkou vládní vojsko v síle necelých 6000 mužů včetně 250 důstojníků a čtyř »velících« generálů.

Nyní ministr obrany prý dopisem předává elitní část armády ČR do podřízenosti – údajně pouze na společné cvičení – velení armády cizího státu, Spolkové republiky Německo. Hovořím podmiňovacím způsobem proto, že to vše snad bez projednání parlamentem, vládou (?) a bez vědomí (?) prezidenta ČR, který je vrchním velitelem ozbrojených sil ČR. A je tak říkajíc ticho po pěšině. Jen premiér se vyjádřil »neslaně nemastně«, že je to pouhý dopis, který nic neznamená. Text ale zveřejněn nebyl. A je také vhodné upozornit snad i pana premiéra, že podle platného mezinárodního práva i dopis vládního činitele může být považován za dohodu. Bylo by dobré přestat již s praxí dělat z občanů hlupáky.

Slyším snad trávu růst, nebo je to opravdu již třetí pokusný balonek pro přípravu občanů na skutečnost, že mezi spolkovými zeměmi Bavorsko, Sasko a Česko bude nikoliv státní, ale pouze zemská hranice? Stáváme se snad novodobým protektorátem pod ochranou kohosi? Domnívám se, že je to plnění dvou úkolů současně. Jednak plnění rozhodnutí varšavského summitu NATO o rozmisťování a rotaci mnohonárodních sil na východním směru NATO, jednak to může být pokus o vytvoření zárodku (nesmyslné) evropské armády. To vše by přece mělo naše zástupce v parlamentu ponižovat a urážet. Nebo jsou snad již tak otrlí a považují (ne)činnost v parlamentu za dobře placené zaměstnání zabezpečující také velmi výhodný důchod? V každém případě to potvrzuje požadavek změny systému.

Znáte alespoň nějaké uklidňující informace o zlepšení bezpečnostní situace?

Tak takové informace nemám, snad jen jednu, a to, že zůstává v platnosti stanovisko prezidenta Trumpa, že »Evropa se musí o svoji bezpečnost postarat sama…« a že »Spojené státy nebudou vnucovat své pojetí demokracie jiným státům«. To by mělo znamenat ukončení »mírových misí« NATO, odchod armády USA z Evropy a prakticky ztrátu opodstatněnosti další existence NATO. To nebude ale pravda, protože Donald Trump vyslovil zároveň plnou podporu NATO, kterou chce deklarovat na summitu NATO v květnu v Bruselu, v sídle NATO. Nelze hovořit o zlepšení bezpečnostní situace, když na území ČR jsou:

Mnohonárodní centrum pro koordinaci logistiky (MLCC, Multinational Logistics Coordination Centre), které vzniklo v Praze, a Centrum pro řízení leteckých operací na východním směru NATO v Pardubicích. Území ČR je prakticky volně přístupné a je otevřeno pro jakoukoliv činnost cizích ozbrojených sil, nejen armád, ale i příslušníků Národní gardy jednotlivých států USA. A jsou cíleně vytvářeny podmínky k rozmístění a rotaci mnohonárodních sil na východním směru NATO…

Moment, co se pod tím, o čem mluvíte, vlastně skrývá?

Jde o velmi nebezpečný pokus o změnu Ústavy ČR článku 43. Již řadu týdnů je veden boj občanských iniciativ za odmítnutí tohoto pokusu, dosud bez úspěchu. Je reálné nebezpečí, že se vládní koalici kvůli nekompetentnímu a válečnickému složení parlamentu podaří změnu Ústavy prosadit. To by znamenalo přeměnu ČR v jedno obrovské vojenské cvičiště na zemi i ve vzduchu s využitím a devastací silniční i železniční sítě, a to pod krytím rotace jednotek rozmístění mnohonárodních sil na východním směru NATO podle zadání varšavského summitu.

Je patrná také větší aktivita NATO v oblasti výcviku a přípravy na válku. Svědčí o tom následující:

V roce 2017 bude na území ČR realizováno 70 cvičení za účasti ozbrojených sil jiných států, z toho čtyři velkého rozsahu – dvě letecká a dvě pozemního vojska. Jedno s účastí Národní gardy Texasu.

Naopak Armáda ČR se v různém rozsahu zapojí do 113 výcvikových aktivit v zahraničí. Nepočítaje »mírové mise NATO« a rotační přítomnost ČR v Pobaltí.

Ještě nevíme, jakého překvapení se dočkáme po summitu NATO v květnu. Jakou skutečnou orientaci bude mít Donald Trump a co nám na summitu sdělí. Něco napovědět v tomto směru může také návštěva prezidenta Zemana v USA v dubnu. Podle mého názoru, pokud dojde ke změně v dosavadní válečnické rétorice USA-NATO, pak možná i k horšímu.

Je tedy zřejmé, že situace není růžová a není ani vyhlídka na podstatné zlepšení, natož potom nasměrování cesty k míru. Co je, podle vás, možné a nutné dělat, aby se odvrátila možnost vzniku válečného konfliktu?

Podle mého názoru je jen jedna cesta a to, jak jsem již uvedl – změna systému. Je nutno stávající zatuchlý, zkorumpovaný válečnický systém vybudovaný, živený a udržovaný násilím změnit. Mám na mysli změnu systému jako takového v celé jeho hloubce, protože bez toho není možno změnit systém zajištění bezpečnosti. Má-li se Evropa starat o zajištění své bezpečnosti sama, pak podle mého názoru nejrozumnější je systém kolektivní bezpečnosti v rámci celé Evropy (od Baltu po Černé moře), samozřejmě včetně Ruska. K tomu využít zkušeností a zásad »helsinského procesu«. Nikoliv dosavadní strukturu OBSE, nebo dokonce pouhá výměna figur ve stávající struktuře OBSE. Musí jít o zcela novou strukturu zohledňující posuny, změny a vývojové trendy v Evropě za posledních padesát let včetně migrační krize v posledních pěti letech. V této fázi neřešit evropskou armádu, ale stavět na národních armádách, bezpečnostních a záchranných sborech a jejich těsné vzájemné poctivé spolupráci…

…to ale není jednoduchý ani rychle splnitelný úkol.

Jistě, opravdu to není lehký úkol, ale také není nesplnitelný. A také jej nelze začít plnit v současné podobě parlamentu, ani exekutivy. Je to jedna z alternativ, snad nejlépe vhodná k širokému záběru možného dohovoru. Bylo by také vhodné zpřesnit a hlouběji promyslet a precizovat těch několik řádků, které jsem uvedl k zamyšlení. Volby, které v tomto roce proběhnou, budou v této fázi nejdůležitější – mohou začít pozitivní změny. My přece budeme rozhodovat, koho volit. A nemáme již právo ani čas se zase – po kolikáté – mýlit. Ale o tom snad jindy.

27. 3. 2017  Jaroslav KOJZAR, Haló noviny