Úvahy o odchodu Eriky Steinbachové z CDU

Nyní tedy učinila poslední krok po více než 40 letech ve své straně - opustila CDU, která již ve skutečnosti dlouhou dobu nebyla její. Příliš mnoho ponížení a urážek bylo patrných v minulosti, bez podpory ze strany panstva.

Erika Steinbachová v roce 1991 jako jediná, z 13 poslanců parlamentní skupiny CDU/CSU, hlasovala proti uznání hranice Odra-Nisa ve spolkovém sněmu. Za to byla pomlouvána jako reakční zpátečník. Zdůvodnila své hlasování prohlášením: "Nemůžete hlasovat pro dohodu, která odděluje část našeho domu." Nicméně s Polsko-německou smlouvou o dobrých sousedských vztazích v roce 1991 souhlasila. Historie německo-polských vztahů k tomuto dni jí měla dát za pravdu. V roce 2003 odešla z protestantské církve v Hesensku a Nassau z toho důvodu, že "evangelický kostel byl náhradníkem strany, namísto poskytování pocitu jistoty a orientace ve víře, spustil "docela plochou a otevřenou sekulární politiku". Proto přešla k nezávislé Evangelicko-Luteránské církvi. Přítomné chování mocných církví obou konfesí z hlediska současné státní uprchlické politiky, je toho paralelou, která vyhání v naší zemi mnoho křesťanů z náručí jejich  církevních představitelů.

Erika Steinbachová poznala, že zavedené strany mají stále stejnou a ve skutečnosti jedinou alternativu pro Německo, jinou, než chce většina lidi naší země. Jako na bývalou mluvčí pro lidská práva a humanitární pomoc se mnozí občané mohou na Eriku Steinbachovou spolehnout . Je pochopitelné, že poslanci pro ni nejsou smluvní stranou, svým voličům a nikoli straně zůstává věrná, proto si zachovává poslanecký mandát.

Jako bývalá předsedkyně Svazu vyhnanců (BdV) je Erika Steinbachová známa, jako statečná a oddaná zástupkyně zájmů německých vyhnanců z Polska, České republiky, Slovenska nebo Maďarska. Ze strany oficiální politiky se jí, kromě laciných slov nebo mediálních výkonů kancléřky, dostalo pro  BdV málo aktivní podpory.

Zasloužené sídlo Nadace "útěku, vyhnání, smíření" bylo ve sporech získáno zejména zásahem německého ministra zahraničí Steinmeiera. A také přednášce na německé univerzitě, o německých osadách na východě, bylo v té době zabráněno levicovými studenty. S podporou tlustého děkana bylo zamezeno demokratické kultuře debaty. Stále více a více se stává jasné, jak zlý duch George Orwella obchází v Německu zákeřně kolem.

Odvážně a neohroženě odporuje Erika Steinbachová uprchlické a migrační politice Angely Merkelové, která je nezákonná a v rozporu s ústavou a zákony. Opakovaně se odkazuje na skutečnost, že to vše je možné jen proto, že v současné době není v naší zemi žádný skutečný odpor. Proto doufá v rozhodující změny po volbách v září 2017, ze strany Alternativy pro Německo. V účinek efektivní opozice ve Spolkovém sněmu.  Konzistentní chování Eriky Steinbachové, i když přišlo podle některých velmi pozdě, si zaslouží úctu a uznání. Je velkou bojovnicí za demokracii a lidská práva. Svým konzervativním stoupencům, ke kterým se velmi rád počítám, zůstala věrná. A zloba tolika mainstreamových komentátorů na tom změní jen málo.

Claus Hörrmann, zástupce předsedy XV. Spolkového shromáždění sudetoněmeckého landsmanšaftu

Tribuna názorů, Sudetenpost, 9.2. 2017, str. 13

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf