Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
Před volbami se hned objeví dvě základní otázky: 1) Jít vůbec volit? 2.) A koho volit? Na otázku, zda volit, je odpověď jasná – Jít volit je nezbytné, aby co nejvíce lidí vyjádřilo svůj názor, podle toho, která z kandidujících stran je jim nejbližší, která v minulosti nejvíce dodržela své sliby (pokud byly dobré), která ve svých řadách měla slušné lidi a během jejíž vlády se lidu začalo dařit lépe. Anebo naopak, nevolit nikdy ty, jejichž strana se nejvíce zostudila různými skandály, která se zasloužila o zhoršení stavu v zemi (finance, nálada, morálka, nezaměstnanost apod.) . Voliči by neměli slepě věřit krásným slibům náhle se objevivších „proroků“, kteří slibují hory doly, bez zkušenosti ve vládnutí. Být bohatým nebo velmi bohatým nemusí ještě znamenat, že budu dobrým státníkem. Jít k volbám by mělo vlastně být povinností.
Při představě volit TOP 09 vyvstanou ČTYŘI pro tuto zem, podle mnoha lidí, neblahá jména ministrů, kteří přichystali příliš mnoho problémů pro příliš mnoho lidí, pro celý stát.
Vůdce TOP 09 pan Karel Schwarzenberg pošpinil jako ministr zahraničí, prakticky na mnoho roků, ne li navždy, naši zahraniční politiku tím, že VNUTIL vládě 21.května 2008 uznat suverenitu pseudo státu Kosovo, vzniklého pochybnou cestou, pod nebývalým až kriminálním tlakem Západu, vedeného lidmi s kriminální minulostí. Pan ministr Schwarzenberg trapně pošlapal tradiční česko-srbské bratrské vztahy.
Ministr financí pan ing.Miroslav Kalousek, který skutečně přiškrtil kde jaké výdaje, vlastně poškodil ekonomiku státu, protože většina lidí méně nakupuje, má menší příjmy, vnitřní trh tím oslabil a státní dluh se, kupodivu, velmi značně za pana ministra Kalouska zvýšil. Příliš mnoho lidí následkem jeho „reforem“ vlastně zchudlo, ale řada lidí při tom zase zbohatla. A pan ministr se choval vždy tak bohorovně, i když mu nelze upřít vtipnou agresivitu, která nicméně občas i „nesedla“!
Asi nejvíce zlé krve a nejvíce problémů pro nemalou část národa, hlavně těch příjmově nejslabších, chcete-li nejchudších až nejubožejších, vyvolala činnost ministra práce a sociálních věcí za TOP 09 pana Jaromíra Drábka, ať už je to zcela nepromyšlený a drahý problém s S-kartami a nepromyšlená šikana, kdyby se uskutečnil s nimi spojená, odebírání finanční podpory těm nejpostiženějším, skandál s jeho náměstkem, problémy s registrací vozidel, krácení porodného (jak se máme úspěšně množit ?), uvádějí se i podivné IT tendry na ministerstvu, atd. Samotné vystupování pana ministra nejednou zcela bagatelizovalo dopady jeho politických i lidsky necitlivých rozhodnutí.
Čtvrté jméno na listině ne zrovna úspěšných jmen TOP 09 je jméno ministra zdravotnictví pana docenta Leoše Hegra, který měl ty nejlepší reference jako ředitel nemocnice v Hradci Králové (celých 14 let !). Ale jako ministr zdravotnictví zklamal, urychlil zhoršení stavu našeho zdravotnictví, nezabránil nápadnému růstu cen léků, případně i těch již mnoho roků užívaných, dobrých. Zde se hned objevuje otázka, komu jdou do kapes ta nečekaná i velmi značná zvýšení cen mnoha běžných, ne tedy nových, léků. Uvádím jen malý příklad z denní praxe, na první pohled možná nevýznamný, nicméněinstruktivní. Život zachraňující lék u některých nemocí, Hydrocortison, z ceny kolem 45 Kč ještě před několika málo lety za 20 tabl.po 10 mg, náhle vyskočil na cenu přes 140 Kč, bez jakékoliv změny léku samotného (v roce 1986 stálo pojišťovnu 20 tabl. po 20 mg 32 Kč, dnes jejich poloviční dávka uvedených 140 Kč!). Mnohé léky nemusí pacient příliš doplácet, ale jejich výrazně, zbytečně zvýšené ceny musí hradit pojišťovny, které potom bědují, že nemají peníze na jiné potřeby zdravotnictví!
Ministerstvo se v rámci šetření až příliš macešsky zachovalo k lázním, které nejednou musí propouštět zkušené kádry, což nejednou může zvyšovat nezaměstnanost v „lázeňských městech“. I když určitá úprava indikací k lázeňské léčbě byla nezbytná, aby se s lázeňskou léčbou neplýtvalo. Domnívám se, že se zbytečně rozvířil prach kolem tzv.“nadstandardů“, jako by se nemocní měli dělit na movité, kteří si mohou připlatit za nadstandard a na chudičké, kteří se musí spokojit tím, co jim zůstane..Není námitek proti připlacení si za televizi na pokoji, ale léky a léčebné postupy by měly být přece stejné pro všechny V zdravotnictví bylo cítit v posledních letech určitou nejistotu, co bude dál. Ta nejistota tam dříve v takové míře nebyla.
Lze přece ušetřit na zbytečném nákupu drahých přístrojů pro nemocnice, které je téměř nepoužívají. Někdo zodpovědný by měl kontrolovat nesmyslnou politiku s cenami řady léků, s jejich zbytečným, neodůvodněným růstem. Naše zdravotnictví bylo přece svým způsobem naší chloubou. Během svých přednášek v druhé polovině 20.století na různých univerzitách v USA jsem se o tom sám přesvědčil, když mě řada tamních kolegů v upřímném rozhovoru říkala, že nám nezávidí naše „bídné“ platy, ale že nám závidí skutečnost, že když něco pacientovi předepíšeme, že to bezplatně dostane, aniž by finančně zruinoval sebe nebo svou rodinu. A nyní probíhající odbourávání takového zdravotnictví mě jako starého doktora trápí. Pojem zisk by nikdy neměl být motorem zdravotnictví.
Proč by si ještě někdo tedy měl přát volit TOP 09 ?
Jak nevybíravým způsobem začaly TOP 09 i ODS zacházet s naším vyspělým, bezplatným školstvím a hrozit různými poplatky, školným, zápisným a podobně, které by si nemohla vůbec dovolit značná část našich rodin, zvláště těch vícedětných. Mají se studující naučit kvůli tomu, téměř v masách, zadlužovat a splácet dluhy po ukončení studia, když zaměstnání není zajištěné a nástupní platy jsou nevelké?
Pan Andrej Babiš vystupuje s jistotou, kterou mu umožňuje jeho finanční zázemí. On a jemu finančně podobní (např. pan Z. Bakala) mají řadu výhod i v případném volebním klání, nemusí „žebrat“ o finanční pomoc pro masivní předvolební reklamu. Ale bude pan Babiš dobrým hospodářem pro stát? Je možno mu ve všem co říká i o svém majetku plně věřit? Při minulých volbách jsme viděli nástup Věcí Veřejných, které se objevily jako zářící meteor a pak velmi brzy bez slávy zhasly.
Je dobré, když bude několik pravicových stran v parlamentu, aby jedna druhou „hlídala“ a také dávala pozor na levici a tlumila některé její požadavky, pokud by byly přehnané. Trapná akce pana ministra Schwarzenberga s uznáním pseudo státu Kosovo by se už nikdy neměla opakovat tak, jak proběhla, tj. bez vůle lidu a jim zvoleného parlamentu.
Zlepší se KDU-ČSL ve svých dřívějších postojích, kdy vše dělala, i proti svým některým zásadám, jen aby se udržela u moci? Má teď nové, průbojné vedení – bude skutečně bojovat o své ideály, nebo je to jen součást předvolební hry?
Osobně víc věřím levicovým stranách a jejich snahám poctivěji a spravedlivěji zajistit slušnou životní úroveň všem, nejen úzké skupině privilegovaných, finančně vyvolených. Také spíš věřím úspěchu levice v boji proti nezaměstnanosti, pokud si udrží mezi sebou férové vztahy. Sociální demokracie má už svou více než stoletou tradici, neměla by si ji pokazit. Dnešní levicové strany mají dnes povinnost i možnost udržet své zemi nezávislost před nevhodnými vlivy mocných zemí světa. I když mají případně různou taktiku, měly by SVORNĚ pracovat pro zlepšení morální i materiální situace lidu a v zásadních věcech „táhnout za jeden provaz“. Vylučování jejich vzájemné spolupráce snižuje možnosti jejich plného úspěchu.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz