Útoky na republiku způsobily trvalý rozkol Čechů

Český národ je dlouhodobě rozdělen nejméně na dva nesmiřitelné tábory. Různí komentátoři tvrdí, že počátek tohoto neblahého procesu nastal přímou volbou prezidenta. Prý to bylo tak, že po propadu různých prezidentských kandidátů zbyli pouze dva političtí protinožci – „občan kníže“  a  „občan český zeman“. Nakonec prý na základě jakési „štvavé propagandy“ dala většina českého národu svůj hlas „občanu českému zemanu“. Odpovídá toto líčení dějinné pravdě? Opak je pravdou.

Český národ nedělila jen volba prezidenta. Český národ byl rozdělen na dva nesmiřitelné tábory již v době daleko starší. Vše vlastně začalo již převratem roku 1989. Již zde při nazírání na tento dějinný mezník republiky můžeme konstatovat existenci dvou táborů českého národa. Tábor první můžeme nazvat s velkou nadsázkou „tábor vítězů“. Tj. těch, kteří  dodnes pokládají tento státní převrat za jakousi pokrokovou revoluci, nesmyslně nazvanou „sametovou“. Tábor druhý můžeme nazvat „tábor poražených“. Sem patří nejen poražení komunisté a socialisté, ale i obrovská masa  občanů bezpartijních, politicky neutrálních, vyvedených ze svých původních iluzí o užitečnosti převratu hroznými skutky, které následovaly.

První hrozný skutek, který vpravdě byl následkem převratu roku 1989, bylo rozbití společného státu Čechů a Slováků. Hned zde můžeme rozlišit dva doposud nesmířené tábory občanů. Jeden tábor toto rozbití pokládá nesprávně a nepravdivě za demokratické pokojné rozdělení na základě ústavních principů. Druhý tábor naopak považuje způsob rozdělení společného státu za politickou vraždu dosavadní československé státnosti organizovanou z vůle zahraničí a konanou domácími pátými kolonami na obou stranách. Nemusím  ani zdůrazňovat podle kanadských zdrojů jistý světový kongres v Torontu, placený zahraniční měnou, a zahraniční rozvědkou,  aby rozbil ČSFR, to vše je dnes dostatečně známo, jen to  tzv. naše média čtvrtstoletí zatloukají, stejně dobře, jako „záhadná“ smrt slovenského reprezentanta, který by nikdy rozbití společného státu nedopustil…

Takto nastalo první závažné rozdělení nejen dvou národů, nýbrž nastal rozkol  i v českém národě. Vznikly dva tábory dodnes nesmířených občanů. Jedni toto „rozdělení ČSFR“ vítali jako nějaký pokrok a psali chvalozpěvy na tuto státoprávní sebevraždu společné republiky. Ještě máme v dobré paměti, jak pan doktor Uhde přivítal toto rozdělení fejetonem „Česká republiko, dobrý den!“ Opět byl pravdou opak. Osamostatněním jsme dospěli k čemu? K bruselsko-natovskému protektorátu? Škoda mluvit. Druhý tábor však se nikdy nesmířil s „rozdělením“ společného státu, které oprávněně považoval za rozbití. Lze jen připomenout pro historickou paměť, že v tehdejším   federálním parlamentu  jedinou politickou silou, která nehlasovala pro rozbití státu, byli zatracovaní republikáni. A tyto dva tábory nesmířených existují dodnes.

Druhý hrozný skutek v dějinách již oktrojovaného Česka ( sám název, který kvůli novinářům a krátkosti již nikdo nespraví, je otrockým převzetím Hitlerova Tschechei!) byl vstup do NATO a svolení vlády Česka s přelety vražedných „humanitárních bombardérů“ na Srbsko, tehdy ještě součást zbytkové Jugoslavie. Válečný zločin, který tak vítal prezident Havel ( a dnes jej obhajují páni Hermannové a další), opět rozdělil  český národ na dva nesmiřitelné tábory. Jen čekám, kdo zas z těch omlouvačů humanitárního bombardování Srbů dnes obviní Rusko z humanitárního bombardování Sýrie – když je zcela jasné, že bombardují ISIL a nikoli Syřany - a zoufalá snaha vydávat toto bombardování za jakési účelové pobíjení spojenců Západu, se jednou ukáže stejnou lží, jako tvrzení  o  Sarajevu, Srebrenici  a podobných incidentech. Na lžích sice nelze vykládat dějiny donekonečna, ale pro dočasné ohlupování občanů prý je to dostačující… Tehdy vláda Česka prostě selhala jak politicky, tak  i morálně.  Jedině Václav Klaus si tenkrát uchoval politickou páteř svým zásadním nesouhlasem  s tímto válečným zločinem.

Třetí hrozný skutek Česka se stal schválením státnosti uloupeného Kosova, což provedl občan ministr kníže proti Resoluci Rady bezpečnosti ONS č.1244, jak na to dodnes správně poukazuje pan profesor dr.Rajko Doleček a jiní objektivní badatelé. Lžistát Kosovo, kde vládu převzali ti, co organizovali i prováděli zločiny proti lidskosti a podíleli se na rozřezávání Srbů na orgány, byl protiprávně uznán Českem jako dokonaná zrada na srbském bratrském národě. A dnes? Z kosovského ráje utíkají statisíce kosovských nikoli Srbů, ale vládnoucích Albánců - do Německa!  Výsledek je učitelem hlupáků, jak říkal Aristoteles.

Všechny tyto hrozné skutky rozdělily Čechy na nesmiřitelné tábory. Jedni s nimi souhlasí a obhajují neobhajitelné, druzí je odsuzují bez možnosti nápravy. Proč je tomu tak? Vše souvisí s postavením Česka v geopolitickém prostoru. Česko po vstupu do NATO a poté do EU se odsoudilo k lokajskému podřízení všem příkazům Bruselu –(Berlína)a  NATO (U.S.A.) Vláda se  dnes odsoudila do role místodržitelského úřadu vykonávajícího příkazy evropské (zámořské) vrchnosti, což se stalo i dokonce předmětem nových protektorátních vtipů. Pokud se najdou případy vzpoury –naposledy proti uprchlickým kvótám – jsou rychle pacifikovány a paralyzovány, i za pomoci výhružek proti české státnosti (pokutování a sankce). Takže nejen volba prezidenta, ale předchozí vývoj rozděluje český národ permanentně na dva nesmiřitelné tábory. Naprosto licoměrně a hluše pak vyznívají apely církevních prelátů, jako pana Duky, k sjednocení národa. Národ rozdělený propastí hlubší Macochy nemůže a nebude sjednocen, dokud nebudou odstraněny hrozné skutky a hrozné příčiny, které jej rozdělují. A žádný prezident –ani současný, ani budoucí – nemůže sjednotit český národ, dokud nebudou odstraněny všechny příčiny, vedoucí k rozdělení a rozkastování českého národa. Ať už jsou to příčiny geopolitické, mocenské, politické, hospodářské a v neposlední řadě sociální. A reálná, nikoli vymyšlená hrozba muslimské invaze do Evropy, toto vše pouze podtrhuje. Náš  současný prezident se  s řadou všech těchto jmenovaných faktorů velmi rozumně vyrovnává. Jeho ostouzení a hanobení tak vůbec není na místě a je  jen výrazem naprostého poblouznění  ve společenských otázkách. Náš prezident nerozděluje národ, jak nepravdivě tvrdí řada komentátorů. Národ rozdělovali a rozdělují jiní svými neustálými útoky na republikánskou státnost. Národ  rozděloval již prezident Havel  svou  nemístnou omluvou sudetským Němcům. Národ rozděloval občan kníže svým nevybíravým útokem na prezidenta Beneše a jeho štváčským posmrtným obviněním z údajných zločinů a nehorázným  tvrzením, že by Beneš měl stát před Haagským tribunálem. Národ rozdělují ti, kdož hanobí naše národní obrození, kdož velebí habsburskou dynastii a habsburskou monarchií, a zatracují ČSR jako versailleský zločin, národ rozdělují ti, kdož chtějí vztyčit mariánský triumfalistický sloup a sochu rakušáckého generála italovraha Radetzkyho. Naopak naše vláda se v řadě otázek – včetně muslimské invaze -  podle svých eurovzorů chová jako staří Chamberlainové a Runcimanové. Nakonec připomínám, co na jejich adresu pronesl legendární W. S. Churchill :  „Měli na vybranou mezi hanbou a válkou. Zvolili hanbu – a budou mít válku!“

Dr.Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I Autor je etnograf a muzeolog